Salmos 42

LIVRO II

A alma na aflição e no exílio anela por servir a Deus

Ao cantor-mor. Masquil dos filhos de Corá

1 Como uma corça suspira pelas correntes das águas,

assim a minha alma *Sl 119.131suspira por ti, ó Deus.

2 A minha alma *Sl 63.1;84.2;143.6tem sede de Deus, do Deus *Sl 84.2;Js 3.10;Jr 10.10;Dn 6.26;Mt 26.63;Rm 9.26;1Ts 1.9vivo;

quando virei e *Sl 43.4;84.7;Êx 23.17comparecerei diante de Deus?

3 As minhas *Sl 80.5;102.9lágrimas têm sido o meu alimento de dia e de noite,

enquanto me *Sl 79.10;115.2;Jl 2.17;Mq 7.10dizem continuamente: Onde está o teu Deus?

4 Eu me lembro, com *Sl 62.8;1Sm 1.15;Jó 30.16;Lm 2.19efusão de coração,

de como eu *Sl 55.14;122.1;Is 30.29passava com a turba e os guiava em procissão à Casa de Deus,

com voz de *Sl 100.4júbilo e louvor — uma multidão em festa.

5 Por que estás *Sl 38.6;Mt 26.38abatida, minha alma?

Por que estás *Sl 77.3perturbada dentro de mim?

*Sl 71.14;Lm 3.24Espera em Deus, pois ainda lhe darei graças pelo *Sl 44.3auxílio do seu rosto.

6 Deus meu, dentro de mim está abatida a minha alma.

Portanto, me *Sl 61.2lembrarei de ti desde a *2Sm 17.22região do Jordão,

e desde os *Dt 3.8montes do Hermom, desde o outeiro de Mizar.

7 Um abismo chama outro abismo ao ruído das tuas catadupas;

todas as tuas *Sl 69.1-2;88.7;Jn 2.3ondas e vagas passaram por cima de mim.

8 Contudo, de dia, Jeová *Sl 57.3;133.3ordenará a sua benignidade,

*Sl 16.7;63.6;77.6;149.5;Jó 35.10e, de noite, estará comigo o seu cântico,

a saber, uma oração ao *Ec 5.18;8.15Deus da minha vida.

9 Direi a Deus, *Sl 18.2minha rocha:

Por que te esqueceste de mim?

Por que ando eu *Sl 38.6em pranto por causa da *Sl 17.9opressão dos meus inimigos?

10 Os meus ossos se esmigalham quando os meus adversários me ultrajam,

em me *Sl 42.3dizendo continuamente: Onde está o teu Deus?

11 Por que estás *Sl 42.5abatida, minha alma?

Por que estás perturbada dentro de mim?

Espera em Deus, porque ainda lhe darei graças,

a ele, que é a salvação do meu rosto e Deus meu.

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. 2 Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože. 3 Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím? 4 Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? 5 Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících. 6 Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho. 7 Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar. 8 Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila. 9 Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého. 10 Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi? 11 Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? 12 Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.