João 5

Jesus sobe a Jerusalém

1 Depois disso, havia uma festa dos judeus, e Jesus subiu a Jerusalém.

2 Ora, em Jerusalém, junto *Ne 3.1,32;12.39à Porta das Ovelhas, há um tanque, que *Jo 19.13,17,20;20.16;Ap 9.11;16.16; cp.At 21.40em hebraico se chama Betesda, o qual tem cinco alpendres. 3 Nestes jazia um grande número de enfermos, cegos, coxos, paralíticos 4 *Alguns manuscritos omitem.[esperando que se movesse a água. Pois descia um anjo em certo tempo ao tanque e agitava a água; e o primeiro que entrava no tanque, depois de se mover a água, ficava curado de qualquer doença que tivesse.] 5 Achava-se ali um homem que havia trinta e oito anos estava enfermo. 6 Jesus, vendo-o deitado e sabendo que estava assim desde muito tempo, perguntou-lhe: Queres ficar são? 7 Respondeu-lhe o enfermo: Senhor, não tenho ninguém que me ponha no tanque, quando *Jo 5.4a água for movida; mas, enquanto eu vou, outro desce antes de mim. 8 Disse-lhe Jesus: *Mt 9.6;Mc 2.11;Lc 5.24Levanta-te, toma o teu leito e anda. 9 Imediatamente, o homem ficou são, tomou o seu leito e começou a andar.

A oposição dos judeus começa

*Jo 9.14Era sábado aquele dia. 10 Por isso, disseram *Jo 5.15-16,18;Jo 1.19os judeus ao que havia sido curado: Hoje, é sábado, *Ne 13.19;Jr 17.21s.; cp.Jo 7.23;9.16;Mt 12.2e não te é lícito levar o teu leito. 11 Ele respondeu: Aquele que me curou, este mesmo me disse: Toma o teu leito e anda. 12 Eles lhe perguntaram: Quem é o homem que te disse: Toma o teu leito e anda? 13 Mas o que havia sido curado não sabia quem era; porque Jesus se tinha retirado, por haver muita gente naquele lugar. 14 Depois, Jesus o encontrou no templo e lhe disse: Olha, já estás são; *Jo 8.11; cp.Mc 2.5não peques mais, *cp.Ed 9.14para que te não suceda coisa pior. 15 O homem foi dizer aos judeus que Jesus era quem o havia curado. 16 Por isso, os judeus perseguiam a Jesus, porque fazia essas coisas nos sábados. 17 Mas Jesus disse-lhes: Meu Pai não cessa de agir até agora, e eu, também. 18 Por isso, pois, os judeus *cp.Jo 5.16;Jo 7.1procuravam com maior ânsia tirar-lhe a vida, porque não somente violava o sábado, mas também dizia que Deus era seu próprio Pai, *Jo 10.33; cp.19.7fazendo-se igual a Deus.

Jesus explica a sua missão

19 Jesus, pois, lhes disse: Em verdade, em verdade vos digo que *Jo 5.30;Jo 8.28; cp.12.49;14.10o Filho nada pode fazer de si mesmo, senão o que vir o Pai fazer; porque tudo o que ele fizer, o faz também semelhantemente o Filho. 20 *cp.Jo 3.35Pois o Pai ama ao Filho e lhe mostra tudo o que faz, e *Jo 14.12maiores obras do que estas lhe mostrará, para que vós vos maravilheis. 21 Pois, assim como o Pai ressuscita os mortos *Rm 4.17;8.11e lhes dá vida, assim também *Jo 11.25o Filho dá vida aos que ele quer. 22 O Pai a ninguém julga, mas *Jo 5.27;Jo 9.39;At 10.42;17.31tem dado todo o julgamento ao Filho, 23 a fim de que todos honrem o Filho, assim como honram o Pai. *cp.Lc 10.16;1Jo 2.23Quem não honra o Filho não honra o Pai, que o enviou. 24 Em verdade, em verdade vos digo que o que ouve a minha palavra e *cp.Jo 3.18;12.44;20.31;1Jo 5.13crê aquele que me enviou tem a vida eterna e *Jo 3.18não entra em juízo; pelo contrário, já *1Jo 3.14passou da morte para a vida. 25 Em verdade, em verdade vos digo que *Jo 4.23; cp.Jo 5.28;Jo 4.21vem a hora e agora é, em que os *Lc 15.24mortos ouvirão a voz do Filho de Deus; e os que *cp.Jo 6.60;8.43,47;9.27a ouvirem viverão. 26 Pois, assim como o Pai tem vida em si mesmo, assim também *Jo 1.4; cp.6.57deu ele ao Filho ter vida em si mesmo. 27 Ele lhe deu autoridade para *Jo 5.22;Jo 9.39;At 10.42;17.31julgar, porque é Filho do Homem. 28 Não vos maravilheis disso, porque *Jo 4.21vem a hora em que *Jo 11.24;1Co 15.52todos os que se acham nos túmulos ouvirão a sua voz e sairão: 29 *Dn 12.2;At 24.15; cp.Mt 25.46os que fizeram o bem, para a ressurreição da vida; e os que praticaram o mal, para a ressurreição do juízo.

30 *Jo 5.19Eu não posso de mim mesmo fazer coisa alguma; assim como ouço, julgo; *Jo 8.16o meu juízo é justo, porque não procuro a minha vontade, mas a *Jo 4.34;6.38vontade daquele que me enviou. 31 *cp.Jo 8.14Se eu der testemunho de mim mesmo, o meu testemunho não é verdadeiro; 32 *Jo 5.37outro é o que dá testemunho de mim, e sei que é verdadeiro o testemunho que ele dá de mim. 33 Vós tendes mandado mensageiros a João, *Jo 1.7e ele tem dado testemunho da verdade; 34 *1Jo 5.9;Jo 5.32eu, porém, não é do homem que recebo o testemunho, mas digo-vos essas coisas para que sejais salvos. 35 Ele era *cp.2Sm 21.17;2Pe 1.19a lâmpada que ardia e brilhava, e vós *cp.Mc 1.5quisestes alegrar-vos por algum tempo com a sua luz. 36 Mas o testemunho que eu tenho é maior que o de João; porque *Jo 10.25,38;14.11;15.24; cp.Jo 2.23;Mt 11.4as obras que o Pai me tem dado *Jo 4.34para executar, essas obras que eu faço dão testemunho de mim que o Pai *Jo 3.17me tem enviado. 37 O Pai que me enviou, *Jo 8.18; cp.Lc 24.27este é que tem dado testemunho de mim. Nunca tendes ouvido a sua voz, nem visto a sua forma, 38 *1Jo 2.14e a sua palavra não permanece em vós, porque não credes aquele a quem ele enviou. 39 *cp.Jo 7.52;Rm 2.17ss.Examinais as Escrituras, porque julgais ter nelas a vida eterna, e *Lc 24.25,27;At 13.27elas mesmas são as que dão testemunho de mim; 40 e não quereis vir a mim para terdes vida. 41 *Jo 5.44;Jo 7.18Não recebo glória dos homens, 42 mas eu vos conheço e sei que não tendes em vós o amor de Deus. 43 Eu vim em nome de meu Pai, e não me recebeis; *cp.Mt 24.5se outro vier em seu próprio nome, recebê-lo-eis. 44 Como podeis crer, *Jo 5.41vós que recebeis glória uns dos outros e não buscais *Rm 2.29a glória que vem *Jo 17.3;1Tm 1.17do único Deus? 45 Não penseis que eu vos hei de acusar perante o Pai; quem vos acusa é *cp.Jo 9.28;Rm 2.17Moisés, no qual confiais. 46 Pois, se tivésseis crido a Moisés, me teríeis crido a mim; porque *Lc 24.27ele escreveu de mim. 47 Porém, *cp.Lc 16.29,31se não dais crédito aos seus escritos, como dareis crédito às minhas palavras?

1 Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma. 2 Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje. 3 Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody. 4 Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl. 5 I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl. 6 Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti? 7 Odpověděl mu nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný přede mnou již vstupuje. 8 Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď. 9 A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den. 10 Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušíť tobě lože nositi. 11 Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď. 12 I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď? 13 Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě. 14 Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo. 15 Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil. 16 A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to učinil v sobotu. 17 Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám. 18 Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu. 19 I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí. 20 Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili. 21 Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje. 22 Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu, 23 Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal. 24 Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života. 25 Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou. 26 Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak jest dal i Synu, aby měl život v samém sobě. 27 A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest. 28 Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kteroužto všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho. 29 A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu. 30 Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy. 31 Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé. 32 Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně. 33 Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě. 34 Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli. 35 Onť jest byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste na čas poradovati se v světle jeho. 36 Ale já mám větší svědectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že jest mne Otec poslal. 37 A kterýž mne poslal, Otec, onť jest svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho viděli. 38 A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte. 39 Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně. 40 A nechcete přijíti ke mně, abyste život měli. 41 Chvály od lidí jáť nepřijímám. 42 Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě. 43 Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete. 44 Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte? 45 Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte. 46 Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; nebť jest on o mně psal. 47 Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?