Juízes 17

Mica e os ídolos da sua casa

1 Havia um homem da região montanhosa de Efraim, cujo nome era Mica. 2 Ele disse a sua mãe: Os mil e cem siclos de prata que te foram tirados, por cuja causa praguejaste, e de que também falaste a mim, eis que está no meu poder; eu a tomei. Respondeu-lhe sua mãe: Bendito de Jeová seja meu filho! 3 Restituiu os mil e cem siclos de prata a sua mãe, que disse: Da minha mão solenemente dedico a prata a Jeová a favor de meu filho, *Êx 20.4,23;34.17para fazer uma imagem de escultura e de fundição; agora, ta darei de novo. 4 Quando ele restituiu a prata a sua mãe, tomou ela duzentos siclos de prata e deu-os ao ourives, o qual fez uma imagem de escultura e de fundição. A imagem ficou em casa de Mica, 5 que tinha uma capelinha de *Jz 18.24deuses; fez um *Jz 8.27;18.14éfode e *Gn 31.19terafins, e consagrou a um de seus filhos, *Nm 3.10o qual lhe serviu de sacerdote. 6 Naqueles dias, *Jz 18.1;19.1não havia rei em Israel; *Dt 12.8cada qual fazia o que bem lhe parecia.

O levita em casa de Mica

7 Havia um mancebo, vindo de *Jz 19.1;Rt 1.1-2;Mq 5.2;Mt 2.1Belém-Judá, da família de Judá, que era levita e habitava ali. 8 O homem partiu da cidade de Belém-Judá para ficar onde quer que achasse colocação. Seguindo o seu caminho, chegou à *Js 24.33região montanhosa de Efraim, à casa de Mica. 9 Perguntou-lhe Mica: Donde vens? Respondeu-lhe ele: Sou levita de Belém-Judá, e vou ficar onde quer que ache colocação. 10 Disse-lhe Mica: Fica comigo e serve-me de *Jz 18.19pai e de sacerdote; dar-te-ei cada ano dez siclos de prata, o vestuário e o sustento. Assim, o mancebo levita entrou, 11 e, concordando em ficar com o homem, foi-lhe como um de seus filhos. 12 Mica consagrou ao mancebo levita, *Nm 16.10;18.1-7que lhe serviu de sacerdote, e ficou em sua casa. 13 Então, disse Mica: Agora sei que Jeová me fará o bem, visto que tenho um levita por sacerdote.

1 Byl pak muž nějaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha. 2 Kterýž řekl matce své: Ten tisíc a sto stříbrných, kteříž vzati byli tobě, pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou, hle, stříbro to u mne jest, já jsem je vzal. I řekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu můj, od Hospodina. 3 Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své. I řekla matka jeho: Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své, a tobě synu svému, aby udělán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobě. 4 On pak navrátil to stříbro matce své, z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných, a dala zlatníku. I udělal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v domě Míchově. 5 Měl pak ten Mícha chrám bohů, i udělal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synů svých, aby mu byl knězem. 6 Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil. 7 Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu. 8 Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou. 9 Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo. 10 I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta. 11 Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho, a byl u něho mládenec ten, jako jeden z synů jeho. 12 I posvětil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kněze; i bydlil v domě jeho. 13 Řekl pak Mícha: Nyníť vím, že mi dobře učiní Hospodin, proto že mám toho Levítu za kněze.