Marcos 6

Jesus prega na sinagoga de Nazaré. É rejeitado pelos seus

1 *Mc 6.1-6;Mt 13.54-58Tendo Jesus saído dali, foi para *Lc 4.16,23; cp.Mt 13.54,57a sua terra, e seus discípulos acompanharam-no. 2 Chegando o sábado, começou a *Mt 4.23; cp.Mc 10.1ensinar na sinagoga; e *Mt 7.28muitos, ao ouvi-lo, se admiravam, dizendo: Donde lhe vêm essas coisas e que sabedoria é esta que lhe é dada? Que significam tais milagres operados pela sua mão? 3 Não é este o *cp.Mt 13.55carpinteiro, *Mt 12.46filho de Maria, irmão de Tiago, de José, de Judas e de Simão? E *Mt 13.56suas irmãs não estão aqui entre nós? Ele *Mt 11.6lhes servia de pedra de tropeço. 4 Jesus lhes disse: *Mt 13.57Um profeta não deixa de receber honra senão *Mc 6.1na sua terra, entre os seus parentes e na sua casa. 5 Não podia fazer ali nenhum milagre, a não ser que *Mc 5.23pôs as mãos sobre alguns enfermos e os curou. 6 E admirou-se por causa da incredulidade do povo.

*Mt 9.35;Lc 13.22; cp.Mc 1.39;10.1Ele andava pelas aldeias circunvizinhas ensinando.

Os doze enviados dois a dois

7 *Mc 6.7-11;Mt 10.1,9-14;Lc 9.1,3-5; cp.Lc 10.4-11Jesus *Mc 3.13;Mt 10.1,5;Lc 9.1chamou os doze, e começou a enviá-los *Lc 10.1dois a dois, e deu-lhes autoridade sobre os espíritos imundos; 8 *Mt 10.10ordenou-lhes que nada levassem para o caminho, exceto bordão; nem pão, nem alforje, nem dinheiro na bolsa; 9 mas que fossem calçados de sandálias e que não vestissem duas túnicas. 10 Disse mais: Em qualquer casa onde entrardes, hospedai-vos aí até que vos retireis. 11 Se algum lugar não vos receber, nem os homens vos ouvirem, saindo dali, *Mt 10.14sacudi o pó dos vossos pés em testemunho contra eles. 12 *cp.Mt 11.1;Lc 9.6Eles, saindo, pregaram ao povo que se arrependesse; 13 expeliam muitos demônios, *Tg 5.14ungiam com óleo a muitos enfermos e os curavam.

A morte de João Batista

14 *Mc 6.14-29;Mt 14.1-12;Mc 6.14-16;Lc 9.7-9O rei Herodes soube disso (porque o nome de Jesus já se tornara conhecido), e alguns diziam: É *Mt 14.2João Batista que tem ressuscitado dentre os mortos; por isso, virtudes sobrenaturais nele operam. 15 Outros diziam: *Mt 16.14; cp.Mc 8.28É Elias; outros ainda: *Mt 21.11É profeta como um dos profetas. 16 Mas Herodes, ouvindo isso, dizia: É João, a quem eu mandei degolar e que ressurgiu. 17 Pois o próprio Herodes mandara prender a João e acorrentá-lo no cárcere por causa de *Mt 14.3Herodias, mulher de seu irmão Filipe (Herodes se havia casado com ela); 18 porque João lhe dizia: *Mt 14.4Não te é lícito ter a mulher de teu irmão. 19 Herodias o odiava e queria matá-lo, mas não podia; 20 porque *cp.Mt 21.26Herodes temia a João, sabendo que era homem reto e santo, e o retinha em segurança. Ao ouvi-lo, ficava muito perplexo e o escutava de boa vontade. 21 Oferecendo-se uma ocasião favorável, quando Herodes, no seu aniversário natalício, *cp.Et 1.3;2.18deu um banquete aos seus dignitários, aos oficiais militares e aos principais *Lc 3.1da Galileia, 22 a filha da *Mt 14.3própria Herodias, tendo entrado, dançou e agradou a Herodes e aos seus convivas. O rei disse à moça: Pede-me o que quiseres, e eu to darei; 23 e jurou-lhe: Se me pedires ainda mesmo *Et 5.3,6;7.2a metade do meu reino, eu ta darei. 24 Ela saiu e perguntou a sua mãe: Que pedirei? Esta respondeu: A cabeça de João Batista. 25 No mesmo instante, voltando apressadamente para o rei, disse: Quero que, sem demora, me dês num prato a cabeça de João Batista. 26 O rei, embora muito triste, contudo, por causa do juramento e também dos convivas, não lha quis recusar. 27 Imediatamente, o rei enviou um soldado da sua guarda com a ordem de trazer a cabeça de João. O soldado foi degolá-lo no cárcere, 28 trouxe a cabeça num prato e a deu à moça; e a moça a deu à sua mãe. 29 Sabendo disso, vieram os seus discípulos, levaram-lhe o corpo e depositaram-no em um túmulo.

A primeira multiplicação dos pães

30 *Lc 9.10Reunindo-se *Mt 10.2; cp.Mc 3.14(Gr.);Lc 6.13;9.10;17.5;22.14;24.10;At 1.2,26, etc.os apóstolos com Jesus, contaram-lhe tudo quanto haviam feito e ensinado. 31 Ele lhes disse: Vinde a um lugar solitário, à parte, e descansai um pouco. Pois eram muitos os que vinham e iam, e *Mc 3.20nem tinham tempo para comer. 32 *Mc 6.32-44;Mt 14.13-21;Lc 9.10-17;Jo 6.5-13; cp.Mc 8.2-9Então, foram sós *Mc 6.45; cp.Mc 3.9;Mc 5.36na barca a um lugar deserto. 33 Muitos os viram partir e os reconheceram; correram para lá, a pé, de todas as cidades, e ali chegaram primeiro do que eles. 34 Ao desembarcar, *Mt 9.36viu Jesus uma grande multidão de homens e compadeceu-se deles, porque *Mt 9.36eram como ovelhas sem pastor; e começou a ensinar-lhes muitas coisas. 35 Como a hora fosse já adiantada, chegaram-se a ele seus discípulos, dizendo: Este lugar é deserto, e já é muito tarde; 36 despede-os, para que vão aos sítios e às aldeias circunvizinhas comprar para si alguma comida. 37 Mas Jesus disse: Dai-lhes vós de comer. Deveremos, *Jo 6.7disseram eles, ir comprar duzentos *Mt 18.28;Lc 7.41denários de pão e dar-lhes de comer? 38 Ele lhes perguntou: Quantos pães tendes? Ide ver. Depois de se terem informado, responderam: Cinco pães e dois peixes. 39 Então, mandou aos discípulos que a todos fizessem sentar em grupos sobre a relva verde. 40 Sentaram-se em turmas de cem e de cinquenta. 41 Ele tomou os cinco pães e os dois peixes, e, erguendo os olhos ao céu, *Mt 14.19deu graças, e, partindo os pães, entregou-os aos discípulos para eles distribuírem; e repartiu por todos os dois peixes. 42 Todos comeram e se fartaram; 43 e recolheram doze *Mt 14.20cestos cheios de pedaços de pão e de peixe. 44 Os que comeram os pães foram *cp.Mt 14.21cinco mil.

Jesus anda sobre o mar

45 *Mc 6.45-51;Mt 14.22-32;Jo 6.15-21Em seguida, obrigou os seus discípulos *Mc 6.32a embarcar e passar adiante para o outro lado, *Mt 11.21; cp.Mc 8.22a Betsaida, enquanto ele despedia a multidão. 46 Depois de se haver *At 18.18,21;2Co 2.13despedido do povo, foi *Mt 14.23ao monte para orar. 47 À tardinha, achava-se a barca no meio do mar, e ele, sozinho, em terra. 48 Vendo-os embaraçados em remar (porque o vento lhes era contrário), pela *cp.Mc 13.35;Mt 24.43quarta vigília da noite foi ter com eles, andando sobre o mar; e queria passar-lhes adiante. 49 Porém eles, vendo-o andar sobre o mar, pensaram que era um fantasma e gritaram; 50 porque todos o viram e se perturbaram. Mas, no mesmo instante, falando com eles, disse: *Mt 9.2Tende ânimo! Sou eu! *Mt 14.27Não temais! 51 Entrou *Mc 6.32na barca para ir ter com eles, e cessou o vento. Eles se encheram de grande pasmo, 52 porque *Mc 8.17ss.não haviam compreendido o milagre dos pães; ao contrário, o seu coração *cp.Rm 11.7estava endurecido.

Jesus em Genesaré

53 *Mc 6.53-56;Mt 14.34-36; cp.Jo 6.24-25Depois de feita a travessia, chegaram à terra de Genesaré e ali atracaram. 54 Quando desembarcaram, o povo logo reconheceu a Jesus e, 55 correndo por toda aquela região, começaram a trazer nos leitos os que se achavam doentes, para onde ouviam dizer que ele estava. 56 Onde quer que ele entrava, fosse nas aldeias, ou nas cidades, ou nos campos, punham os doentes nas praças e lhe rogavam que *Mc 3.10os deixasse tocar ao menos *Mt 9.20na fímbria da sua capa; e todos os que nela tocaram ficavam sãos.

1 I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho. 2 A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho? 3 Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm. 4 I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém. 5 I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil. 6 I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče. 7 A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými. 8 A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz, 9 Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní. 10 A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud. 11 A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu. 12 Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili. 13 A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je. 14 A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho. 15 Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků. 16 To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal. 17 Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal. 18 Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého. 19 Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla. 20 Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal. 21 A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee, 22 A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť. 23 I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého. 24 Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele. 25 A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele. 26 Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti. 27 I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu. 28 A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své. 29 To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě. 30 Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili. 31 I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli. 32 I plavili se až na pusté místo soukromí. 33 A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu. 34 Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem. 35 A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo, 36 Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli. 37 On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti? 38 I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě. 39 I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě. 40 I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti. 41 A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky. 42 I jedli všickni, a nasyceni jsou. 43 Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb. 44 A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů. 45 A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup. 46 A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil. 47 A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi. 48 A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti. 49 Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli. 50 (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. 51 I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili. 52 Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo. 53 A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili. 54 A když vyšli z lodí, hned jej poznali. 55 A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl. 56 A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.