Jonas 4

A queixa de Jonas e a lição do palma-christi

1 Mas isso desagradou extremamente a Jonas, e ele ficou *Jn 4.4,9;Mt 20.15;Lc 15.28irado. 2 *Jr 20.7Orou a Jeová e disse: Ah! Jeová, não foi esta a minha palavra, estando eu ainda no meu país? Por isso é que me apressei *Jn 1.3a fugir para Társis, pois eu sabia que tu és um *Êx 34.6;Nm 14.18;Sl 86.5,15;Jl 2.13;Mq 7.18Deus clemente e misericordioso, tardio em irar-se e de grande beneficência e que te arrependes do mal. 3 Agora, Jeová, *Jn 4.8;1Rs 19.4;Jó 6.8-9tira-me a vida, pois *Jó 7.15-16;Ec 7.1melhor me é morrer do que viver. 4 Respondeu Jeová: *Jn 4.9;Mt 20.11,15Fica-te bem a tua ira? 5 Então, Jonas saiu da cidade e *1Rs 19.9,13se assentou ao oriente dela; ali, fez para si uma barraca e, debaixo dela, sentou-se à sombra, até ver o que houvesse de suceder à cidade.

6 *Jn 1.17Deus Jeová preparou um palma-christi e fê-lo subir por cima de Jonas, para que lhe desse sombra sobre a cabeça, a fim de o livrar do seu mau estado. Jonas, pois, ficou em *Am 6.13extremo contente por causa do palma-christi. 7 Deus, porém, preparou um bicho ao romper da alva no dia seguinte, e o bicho feriu o palma-christi, de sorte que *Jl 1.12se secou. 8 Ao nascer do sol, preparou Deus um *Ez 19.12;Os 13.15vento calmoso do oriente; o *Sl 121.6;Is 49.10sol deu na cabeça de Jonas, de maneira que desmaiou; pediu para si a *Jn 4.3morte e disse: Melhor me é morrer do que viver. 9 Deus perguntou a Jonas: *Jn 4.4Fica-te bem a tua ira por causa do palma-christi? Respondeu ele: Tenho razão de me irar até a morte. 10 Jeová disse: Tu tiveste compaixão do palma-christi, pela qual não trabalhaste, nem fizeste crescer; que nasceu numa noite e numa noite pereceu. 11 Não hei de eu *Jn 3.10ter compaixão da *Jn 3.3grande cidade de *Jn 1.2;3.2-3Nínive, em que há mais de cento e vinte mil pessoas que *Dt 1.39;Is 7.16não sabem discernir entre a sua mão direita e a sua esquerda, e também muito *Sl 36.6gado?

1 I mrzelo to Jonáše velmi, a rozpálen byl hněv jeho. 2 Pročež modlil se Hospodinu a řekl: Prosím, Hospodine, zdaliž jsem toho neřekl, když jsem ještě byl v zemi své? Protož jsem pospíšil uteci do Tarsu; nebo jsem věděl, že jsi ty Bůh milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituješ zlého. 3 Nyní tedy, ó Hospodine, vezmi, prosím, duši mou ode mne; nebo lépe jest mi umříti nežli živu býti. 4 I řekl Hospodin: Jest-liž to dobře, že tak horlíš? 5 Nebo vyšel byl Jonáš z města, a seděl na východ proti městu, a udělav sobě tu boudu, seděl pod ní v stínu, ažby viděl, co se bude díti s tím městem. 6 Přistrojil pak byl Hospodin Bůh břečtan, kterýž vyrostl nad Jonáše, aby zastěňoval hlavu jeho, a chránil ho před horkem. I radoval se Jonáš z toho břečtanu radostí velikou. 7 V tom nazejtří v svitání nastrojil Bůh červa, kterýž ranil ten břečtan, tak že uschl. 8 I stalo se, že když vzešlo slunce, nastrojil Bůh vítr východní žhoucí, a bilo slunce na hlavu Jonášovu, tak že umdléval, a žádal sobě, aby umřel, řka: Lépeť mi jest umříti nežli živu býti. 9 I řekl Bůh Jonášovi: Jest-liž to dobře, že se tak hněváš pro ten břečtan? Kterýžto řekl: An dobře jest, že se hněvám až na smrt. 10 Jemuž řekl Hospodin: Ty lituješ toho břečtanu, o němž jsi nepracoval, aniž jsi ho k zrostu přivedl, kterýž za jednu noc zrostl, a jedné noci zahynul, 11 A já abych nelitoval Ninive města tak velikého, v němž jest více nežli sto a dvadceti tisíc lidí, kteříž neznají rozdílu mezi pravicí svou a levicí svou, a dobytka mnoho?