Jó 17

1 O meu espírito se esvai, os meus dias se extinguem,

e *Sl 88.3-4a sepultura me está preparada.

2 Estou, de fato, *Jó 17.6;12.4, ref.cercado de mofadores,

e os meus olhos são obrigados a contemplar a sua provocação.

3 Dá-me, pois, um penhor, *Sl 119.122;Is 38.14sê o meu fiador para contigo mesmo.

Quem mais há que me possa dar a mão?

4 *Jó 12.20, ref.Apartaste dos seus corações o entendimento.

Portanto, não os exaltarás.

5 Quem *Lv 19.13,16entrega os amigos como presa,

*Jó 11.20os olhos de seus filhos desfalecerão.

6 Ele me fez também o *Jó 17.2, ref.provérbio dos povos,

tornei-me como aquele em cujo rosto *Jó 30.10se cospe.

7 Também *Jó 16.16se escurecem de mágoa os meus olhos,

e todos os meus *Jó 16.8membros são como uma sombra.

8 Os retos pasmarão disso,

e o *Jó 22.19inocente se levantará contra o ímpio.

9 Contudo, o *Pv 4.18justo prosseguirá no seu caminho,

e *Jó 22.30;31.7o que tem mãos puras irá crescendo mais e mais em forças.

10 Mas tornai à carga, todos vós, e vinde;

*Jó 12.2não acharei entre vós um só que seja sábio.

11 Passados são *Jó 7.6, ref.os meus dias,

desfeitos os meus propósitos,

os pensamentos do meu coração.

12 Trocam a noite em dia;

a luz, dizem, está perto das trevas.

13 Se eu esperar o *Jó 3.13, ref.Sheol como minha casa,

se estender o meu leito nas trevas;

14 se disser à *Jó 7.5;13.28;30.18,30cova: Tu és meu pai;

e aos *Jó 21.26;25.6vermes: Vós sois minha mãe e minha irmã,

15 onde está, logo, a *Jó 7.6, ref.minha esperança?

Quanto à minha esperança, quem a poderá ver?

16 Ela descerá às grades do Sheol,

quando formos juntos *Jó 3.17;21.33descansar no pó.

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem. 2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé. 3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá. 4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš. 5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou. 6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm, 7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni. 8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude. 9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více. 10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého. 11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého. 12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností. 13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. 14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy. 15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří? 16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.