Jó 10

Jó protesta contra a severidade de Deus

1 *Jó 7.16, ref.A minha alma tem tédio à minha vida;

darei livre curso à *Jó 7.11, ref.minha queixa,

falarei na amargura da minha alma.

2 Direi a Deus: *Jó 9.29Não me condenes;

faze-me saber porque contendes comigo.

3 Porventura, tens prazer em *Jó 9.22-24;16.11;19.6;27.2oprimir,

em rejeitar a *Jó 10.8;14.15;Sl 138.8;Is 64.8obra das tuas mãos

e em favorecer o *Jó 21.16;22.18conselho dos iníquos?

4 Acaso, tens tu olhos de carne

ou *Jó 28.24;34.21;1Sm 16.7vês tu como vê o homem?

5 São os teus dias como os dias do homem

ou *Jó 36.26os teus anos, como os anos do homem,

6 para *Jó 14.16te informares da minha iniquidade

e averiguares o meu pecado?

7 Sabendo tu que *Jó 9.21;13.18eu não sou iníquo,

não há *Jó 9.12;23.13;27.22ninguém que possa livrar da tua mão.

8 *Jó 10.3, ref.;Sl 119.73As tuas mãos me fizeram e me formaram,

todo em roda… *Jó 9.22e tu me consomes!

9 Lembra-te, pois, de que, *Jó 4.19;33.6como barro, me fizeste;

e queres *Jó 7.21reduzir-me a pó?

10 Porventura, não me vazaste como leite

e não me coalhaste como queijo?

11 De pele e de carne me vestiste

e de ossos e de nervos me teceste.

12 Vida e misericórdia *Jó 33.4me tens concedido,

e a tua providência tem conservado o meu espírito.

13 Contudo, ocultaste *Jó 23.13essas coisas no teu coração;

sei que isso está no teu espírito.

14 Se eu pecar, *Jó 7.20, ref.tu me observas

e *Jó 7.21;9.28não me absolverás da minha iniquidade.

15 *Jó 10.7Se eu for iníquo, ai de mim;

*Jó 6.29, ref.ainda que seja justo, não levantarei a minha cabeça,

estando farto de ignomínia, e de contemplar a minha aflição.

16 Se a minha cabeça se exaltar, *Is 38.13;Lm 3.10;Os 13.7tu me caçarás como um leão feroz;

e tornarás a mostrar-te em *Jó 5.9maravilhas contra mim.

17 Renovarás *Jó 16.8;Rt 1.21as tuas testemunhas contra mim

e multiplicarás a tua indignação sobre mim.

Revezar-se-ão contra mim *Jó 7.1, ref.tropas de males.

18 *Jó 3.11-13Por que, pois, me tiraste da madre?

Eu tivera expirado, e nenhum olho me tivera visto.

19 Eu teria sido como se nunca fora;

da madre teria sido levado para a sepultura.

20 Não são poucos *Jó 14.1os meus dias? Cessa, pois,

*Jó 7.19, ref.e deixa-me, para que, por um pouco, eu tome alento.

21 Antes que eu vá para o *Jó 3.13-19, ref.;16.22;2Sm 12.23lugar de que não voltarei,

para a terra das trevas e *Jó 10.22;34.22;38.17da sombra da morte,

22 terra escuríssima, como a mesma escuridão,

terra da sombra da morte, sem ordem alguma

e onde a própria luz é escuridão.

1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své. 2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou? 3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ? 4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš? 5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským, 6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš? 7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé. 8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne. 9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne. 10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil? 11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne. 12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého. 13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě. 14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne. 15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své, 16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš. 17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně. 18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo, 19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen. 20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál, 21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti, 22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.