Jó 13

Jó acusa os seus amigos de defenderem falsamente a Deus

1 *Jó 12.9Eis que os meus olhos têm visto tudo isso,

os meus ouvidos o têm ouvido e entendido.

2 *Jó 12.3Como vós o sabeis, também eu o sei:

eu não vos sou inferior.

3 Mas *Jó 13.22;23.4eu quero falar com o Todo-Poderoso,

e desejo *Jó 13.15discutir com Deus.

4 Porém vós sois *Sl 119.69forjadores de mentiras,

vós todos médicos *Jr 23.32que não valem nada.

5 Oxalá que *Jó 13.13;21.5calásseis de todo!

Isso vos faria passar por sábios.

6 Ouvi, pois, a minha reprovação

e atendei aos argumentos dos meus lábios.

7 *Jó 27.4Falareis por Deus injustamente

e usareis de engano em nome dele?

8 *Lv 19.15, ref.Sereis parciais por ele?

Contendereis a favor de Deus?

9 Estais prontos a que ele vos esquadrinhe?

Ou *Jó 12.16zombareis dele, como quem zomba de um homem?

10 Certamente, vos repreenderá,

se em oculto vos *Jó 13.8, ref.;32.21;34.19deixardes levar de respeitos humanos.

11 Porventura não vos amedrontará a sua *Jó 31.23majestade,

E não cairá sobre vós o seu terror?

12 As vossas máximas são *Jó 27.1;29.1provérbios de cinza,

as vossas defesas são defesas de barro.

Jó confia em Deus e deseja conhecer os seus pecados

13 *Jó 13.5Calai-vos, deixai-me, para que eu fale,

e venha sobre mim o que vier.

14 Por sim ou por não, tomarei a minha carne nos meus dentes,

e porei a minha vida em minha mão.

15 *Jó 7.6, ref.Eis que me matará; não esperarei.

Contudo *Jó 27.5defenderei os meus caminhos diante dele.

16 Nisto conto com a minha *Jó 23.7salvação:

que um *Jó 34.21-23ímpio não se atreve apresentar-se a ele.

17 Ouvi com atenção as minhas palavras,

e fique a minha declaração nos vossos ouvidos.

18 Eis que, agora, *Jó 6.29;23.4pus em ordem a minha causa;

sei que *Jó 9.21;10.7;12.4eu serei justificado.

19 Quem há que queira contender comigo?

Pois, então, me calaria e *Jó 7.21;10.8expiraria.

20 Concede-me somente duas coisas,

e não me esconderei da tua face:

21 *Jó 9.34;Sl 39.10retira a tua mão de sobre mim,

e não me amedronte o teu terror.

22 Então, chama tu, e eu *Jó 9.16;14.15responderei;

Ou fale eu, e responde-me tu.

23 *Jó 7.21Quantas iniquidades e pecados tenho eu?

Faze-me saber a minha transgressão e o meu pecado.

24 Por que *Sl 13.1;44.24;88.14escondes o teu rosto

e por que me tens por *Jó 19.11;33.10teu inimigo?

25 Acossarás *Lv 26.36uma folha levada do vento?

E perseguirás *Jó 21.18uma palha seca?

26 Pois prescreves contra mim *Jó 9.18coisas amargas

e punes as faltas da minha mocidade.

27 Também *Jó 33.11pões no tronco os meus pés,

observas todas as minhas veredas

e traças uma linha ao redor dos meus pés?

28 embora seja eu como uma *Jó 2.7, ref.coisa podre que se desfaz,

como um vestido que é comido da traça.

1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. 2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.