Jó 2

1 *Jó 1.6-8Num dia em que os filhos de Deus vieram apresentar-se perante Jeová, sucedeu vir também Satanás entre eles apresentar-se perante Jeová. 2 Perguntou Jeová a Satanás: Donde vens? Respondeu Satanás a Jeová: De rodear a terra e de passear por ela. 3 Disse Jeová a Satanás: Acaso, notaste o meu servo Jó? Pois não há ninguém semelhante a ele na terra, homem íntegro e reto, que teme a Deus e que se desvia do mal. Ele ainda conserva a sua integridade, embora me incitasses contra ele, para o consumir sem causa. 4 Respondeu Satanás a Jeová: Pele por pele, tudo quanto o homem tem dará pela sua vida. 5 *Jó 1.11Mas estende a mão agora e toca-lhe nos ossos e na carne, e ele te renunciará à tua face. 6 Disse Jeová a Satanás: Eis que ele está ao teu dispor; somente poupa-lhe a vida.

Jó ferido de úlceras

7 Saiu Satanás da presença de Jeová e feriu a Jó *Jó 7.5;13.28;30.17-18,30;Dt 28.35de úlceras malignas, desde a planta do pé até o alto da cabeça. 8 Jó, *Jó 42.6;Jr 6.26;Jn 3.6sentado em cinza, tomou um caco para com ele se raspar. 9 Sua mulher disse-lhe: Conservas tu ainda a tua integridade? Renuncia a Deus e morre. 10 Mas ele lhe disse: Estás falando como fala uma mulher tola. Que? *Jó 1.21Receberemos o bem da mão de Deus e não receberemos o mal? *Jó 1.22Em tudo isso, não pecou Jó com os seus lábios.

Seus três amigos o visitam

11 Tendo ouvido três amigos de Jó todo esse mal que lhe havia sucedido, vieram, cada um do seu lugar; Elifaz, *Jó 6.19temanita; Bildade, suíta, e Zofar, naamatita. Tinham combinado para irem condoer-se dele e consolá-lo. 12 Tendo, de longe, olhado para ele, e não o conhecendo, levantaram a voz e choraram; e *Jó 1.20, ref.rasgou cada um o seu manto, *Js 7.6;Lm 2.10lançando pó ao ar sobre a sua cabeça. 13 *Ez 3.15Sentaram-se com ele na terra sete dias e sete noites, e nenhum deles lhe dizia palavra, pois viam que a dor era mui grande.

1 I stalo se opět jednoho dne, že když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně, aby se postavil před Hospodinem. 2 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpověděl Satan Hospodinu, řka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji. 3 I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha, a varující se zlého, a že po dnes trvá v upřímnosti své, ačkoli jsi ty mne popudil proti němu, abych jej hubil bez příčiny. 4 A odpovídaje Satan Hospodinu, řekl: Kůži za kůži, a všecko, což má člověk, dá za sebe samého. 5 Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se kostí jeho, a masa jeho, nebude-liť v oči zlořečiti tobě. 6 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, v moci tvé buď, a však zachovej ho při životu. 7 Protož vyšed Satan od tváři Hospodinovy, ranil Joba nežitem nejhorším, od zpodku nohy jeho až do vrchu hlavy jeho, 8 Tak že vzal střepinu, aby se jí drbal, usadiv se v popele. 9 I řekla jemu žena jeho: Ještě vždy trváš v své upřímnosti? Zlořeč Bohu a umři. 10 Jížto řekl: Mluvíš, jako jedna z bláznivých mluvívá. Dobré-liž jen věci bráti budeme od Boha, zlých pak nebudeme přijímati? V tom ve všem nezhřešil Job rty svými. 11 Když pak uslyšeli tři přátelé Jobovi o všem tom zlém, kteréž přišlo na něj, přišli jeden každý z místa svého: Elifaz Temanský, a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, na tom zůstavše spolu, aby přijdouce k němu, politovali ho a těšili jej. 12 Kteříž pozdvihše očí svých zdaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihše hlasu svého, plakali, a roztrhše jeden každý roucho své, házeli prachem nad hlavy své zhůru. 13 A seděli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí, a žádný k němu nepromluvil slova; nebo viděli, že se velmi rozmohla bolest jeho.