Jó 39

1 Sabes, porventura, o tempo do parto *Dt 14.5;1Sm 24.2;Sl 104.18das cabras monteses?

Ou podes observar quando parem *Sl 29.9as corças?

2 Podes contar os meses que cumprem?

Ou sabes o tempo do seu parto?

3 Encurvam-se, dão à luz as suas crias,

lançam de si as suas dores.

4 Seus filhos são robustos, crescem no campo;

saem e não tornam a voltar.

5 Quem enviou livre *Jó 6.5;11.12;24.5;Sl 104.11o asno montês?

Ou quem soltou as prisões ao onagro,

6 ao qual dei, por casa, *Jó 24.5;Jr 2.24;Os 8.9o deserto

e, por morada, a terra salgada?

7 Ele despreza o tumulto da cidade

e não ouve os gritos do guia.

8 O circuito das montanhas é o seu pasto,

e anda buscando tudo o que está verde.

9 Acaso, quererá *Nm 23.22;Dt 33.17;Sl 22.21;29.6;92.10;Is 34.7o boi bravio servir-te?

Ou ficará ele junto da tua manjedoura?

10 Porventura, podes prendê-lo ao arado com cordas?

Ou estorroará ele os vales após ti?

11 Confiarás nele, por ser grande a sua força?

Ou deixarás a seu cargo o teu trabalho?

12 Fiarás dele que colha o que semeaste

e ajunte o trigo da tua eira?

13 As asas do avestruz se movem de regozijo;

porém são benignas as suas asas e penas?

14 Pois ela deixa os seus ovos na terra,

os aquenta no pó

15 e se esquece de que o pé os pode pisar

ou de que a fera os pode calcar.

16 *Lm 4.3Endurece-se contra seus filhos, como se não fossem seus.

Embora se perca o seu trabalho, ela não receia,

17 Porque Deus lhe negou sabedoria

e não lhe deu entendimento.

18 Quando ela se levanta para fuga,

zomba do cavalo e do cavaleiro.

19 Acaso, deste ao cavalo a sua força?

Ou vestiste o seu pescoço com crinas flutuantes?

20 Fizeste-o *Jl 2.5pular como o gafanhoto?

Terrível é *Jr 8.16o fogoso respirar das suas ventas.

21 Escarva no vale e regozija-se na sua força;

*Jr 8.6sai ao encontro dos armados.

22 Zomba do medo, e não se espanta,

e não se desvia da espada.

23 Sobre ele rangem a aljava,

a lança cintilante e o dardo.

24 De fúria e ira devora a terra

e não se contém ao som da trombeta.

25 Toda vez que soa a trombeta, diz: Eia!

Cheira de longe a batalha,

o trovão dos capitães e os gritos.

26 Acaso, se eleva o falcão pela tua sabedoria

e estende as suas asas para o Sul?

27 Porventura, se remonta a águia ao teu mandado

e põe no alto *Jr 49.16;Ob 4o seu ninho?

28 No penhasco mora e ali tem a sua pousada,

sobre o cume do penhasco e sobre o lugar seguro.

29 Dali, *Jó 9.26espia a presa,

os seus olhos a avistam de longe.

30 Seus filhos chupam sangue.

*Mt 24.28;Lc 17.37Onde há mortos, ali está ela.

1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis? 2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich? 3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají? 4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim? 5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? 6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. 7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.