Jó 6

Jó descreve a sua miséria

1 Então, Jó respondeu:

2 *Jó 31.6Oxalá que, de fato, se pesasse a minha insubmissão,

e juntamente, na balança, se pusesse a minha calamidade!

3 Pois, agora, seria esta *Jó 23.2mais pesada do que a areia dos mares.

Portanto, as minhas palavras foram temerárias.

4 Porque *Jó 16.13;Sl 38.2as setas do Todo-Poderoso estão em mim cravadas,

e o meu espírito suga *Jó 20.16;21.20o veneno delas.

*Jó 30.15Os terrores de Deus se arregimentam contra mim.

5 Zurrará *Jó 39.5-8o asno montês quando tiver erva?

Ou mugirá o boi junto ao seu pasto?

6 Pode comer-se sem sal o que é insípido?

Ou há gosto na clara do ovo?

7 Isto! … A minha alma *Jó 3.24;33.20recusa tocá-lo,

é para mim como comida repugnante.

8 Quem dera que se cumprisse o meu rogo,

e que Deus me concedesse o que anelo!

9 Que fosse *Jó 7.16;9.21;10.1;Nm 11.15;1Rs 19.4do agrado de Deus esmagar-me,

que estendesse a sua mão, e me exterminasse!

10 Então, eu acharia ainda conforto

e exultaria na dor que não poupa;

porque *Jó 22.22;23.11-12não tenho negado as palavras do Santo.

11 Pois que força é a minha, para que eu espere?

Ou qual é o meu fim, para me *Jó 21.4portar com paciência?

12 É a minha força a força de pedras?

Ou é de cobre a minha carne?

13 Não é verdade que *Jó 26.2não há socorro em mim,

e que o ser bem sucedido me é vedado?

14 Ao que está prestes *Jó 4.5a sucumbir deve o amigo mostrar compaixão,

mesmo ao que *Jó 1.5;15.4abandona o temor do Todo-Poderoso.

15 Meus irmãos houveram-se *Jr 15.18aleivosamente como uma torrente,

como o canal de torrentes que desaparecem;

16 as quais se turvam com o gelo,

e nelas se esconde a neve.

17 No tempo em *Jó 24.19que ficam quentes, desvanecem;

quando vem o calor, se fazem secas.

18 As caravanas que acompanham o seu curso se desviam;

sobem ao deserto e perecem.

19 As caravanas de *Gn 25.15;Is 21.14;Jr 25.23Tema viram,

e os viandantes de *Jó 1.15Sabá por elas esperaram.

20 *Jr 14.3Ficaram desapontados por terem esperado,

chegaram ali e ficaram confundidos.

21 Assim, pois, vos assemelhais à torrente;

vedes em mim um terror e tendes medo.

22 Acaso, disse eu: Dai-me um presente?

Ou: Fazei-me uma oferta da vossa fazenda?

23 Ou: Livrai-me da mão do adversário?

Ou: Redimi-me do poder dos opressores?

24 Ensinai-me, e eu me calarei;

e fazei-me entender em que tenho errado.

25 Quão persuasivas são palavras de justiça!

Mas que é o que a vossa arguição reprova?

26 Acaso, pensais em reprovardes palavras,

sendo que *Jó 8.2;15.2;16.3os ditos do homem desesperado são proferidos ao vento?

27 Até quereis *Jl 3.3;Na 3.10deitar sorte sobre *Jó 22.9;24.3,9o órfão

*2Pe 2.3e fazer mercadoria do vosso amigo.

28 Agora, pois, tende a bondade de olhar para mim,

porque, certamente, à vossa face, *Jó 27.4;33.3;36.4não mentirei.

29 Mudai de parecer, vos peço, não haja injustiça;

Sim, mudai de parecer; *Jó 13.18;19.6;23.10;27.5-6;34.5;42.1-6a minha causa é justa.

30 Há injustiça na minha língua?

Não pode *Jó 12.11o meu paladar discernir coisas perniciosas?

1 Odpovídaje pak Job, řekl: 2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla. 3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává. 4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně. 5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou? 6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké? 7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého. 8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh, 9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne. 10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího. 11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého? 12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé? 13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne, 14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil? 15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové, 16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh. 17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého. 18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou. 19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich, 20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou. 21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se. 22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne? 23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne? 24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění. 25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše? 26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého? 27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému. 28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším. 29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé. 30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?