Jó 33

Eliú acusa a Jó de se opor a Deus e de entender mal os seus caminhos

1 Todavia, peço-te, Jó, que ouças o meu discurso

e que dês ouvidos a todas as minhas palavras.

2 Eis que, agora, abro a minha boca,

e, em minha boca, fala a minha língua.

3 As minhas palavras vão mostrar que é reto o meu coração!

Os meus lábios falarão *Jó 6.28;27.4;36.4com sinceridade o que sabem.

4 *Jó 10.3, ref.;32.8O Espírito de Deus me fez,

e *Jó 27.3o assopro do Todo-Poderoso me dá vida.

5 Se puderes, *Jó 33.32responde-me;

põe as tuas palavras em ordem diante de mim, apresenta-te.

6 Eis que, diante de Deus, sou o que tu és;

eu também sou formado do *Jó 4.19, ref.barro.

7 Eis que não inspiro terror que te amedronte,

nem será pesada sobre ti a minha mão.

8 Na verdade, disseste aos meus ouvidos,

e ouvi o som das tuas palavras:

9 Estou *Jó 6.10;9.21;10.7;13.18;16.17limpo, *Jó 7.21;13.23;14.17sem transgressão;

sou inocente, e *Jó 10.14não há em mim iniquidade.

10 Eis que Deus procura motivos de inimizade comigo

e *Jó 13.24me considera como o seu inimigo;

11 *Jó 13.27põe no tronco os meus pés

e observa todas as minhas veredas.

12 Eu te responderei que, nisso, não tens razão,

pois Deus é maior do que o homem.

13 Queres *Jó 40.2;Is 45.9contender com ele,

porque ele não dá conta dos seus atos.

14 Entretanto, *Jó 33.29;40.5;Sl 62.11Deus fala de um modo

e ainda de outro modo, sem que o homem lhe atenda.

15 *Jó 33.15-18;4.12-17Em sonho, em visão noturna,

quando cai sono profundo sobre os homens,

e dormem na cama,

16 então, lhes *Jó 36.10,15abre os ouvidos

e lhes sela a instrução,

17 para apartar o homem do seu mau propósito

e escondê-lo da soberba;

18 *Jó 33.22,24,28,30para guardar da cova a sua alma

e que a sua vida não pereça *Jó 15.22, ref.pela espada.

19 É castigado no seu leito *Jó 30.17com dores

e, com luta constante, nos seus ossos.

20 De modo que a sua vida *Jó 3.24;6.7;Sl 107.18abomina o pão,

e a sua alma, a comida apetecível.

21 Consome-se *Jó 16.8a sua carne, de maneira que desaparece,

e *Jó 19.20;Sl 22.17os seus ossos, que não se viam, se descobrem.

22 *Jó 33.18,28A sua alma aproxima-se da cova,

e a sua vida, dos mensageiros da morte.

Ministério dos anjos

23 Se houver com ele um anjo,

*Gn 40.8um intérprete, um entre mil,

para mostrar ao homem qual é o seu dever,

24 então, Deus se compadece dele e diz ao anjo:

Livra-o, *Jó 33.18,28;Is 38.17para que não desça à cova;

acabo de achar *Jó 36.18;Sl 49.7resgate.

25 A sua carne faz-se mais fresca do que a duma criança;

ele torna aos dias da sua mocidade.

26 Ele *Jó 22.27;34.28ora a Deus, e Deus lhe é propício,

de modo *Jó 22.26que lhe vê o rosto com júbilo

e lhe restitui a sua justiça.

27 *Jó 8.21Canta diante dos homens e diz:

*2Sm 12.13;Lc 15.21Pequei, e perverti o que era reto,

e não fui punido como merecia.

28 Deus resgatou a minha alma da cova,

e a minha vida *Jó 22.28, ref.verá a luz.

29 Eis que *Ef 1.11;Fp 2.13tudo isso faz Deus

duas e três vezes ao homem,

30 *Jó 33.18para reconduzir da cova a sua alma,

a fim de que seja iluminado com a luz dos viventes.

31 Atende, Jó, ouve-me;

cala-te, e eu falarei.

32 Se tens alguma coisa que dizer, responde-me;

fala, porque gostaria de te dar razão.

33 Se não, escuta-me;

cala-te, e eu te ensinarei a sabedoria.

1 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj. 2 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých. 3 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji. 4 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život. 5 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se. 6 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já. 7 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení. 8 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem: 9 Èist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není. 10 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele, 11 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých. 12 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk. 13 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje? 14 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk. 15 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci, 16 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje, 17 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil, 18 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč. 19 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí, 20 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější. 21 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati. 22 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran. 23 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho: 24 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení. 25 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své. 26 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho. 27 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné. 28 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval. 29 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku, 30 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých. 31 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím. 32 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe. 33 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.