Jó 19

Jó queixa-se da obstinação e dureza dos seus amigos

1 Então, respondeu Jó:

2 Até quando afligireis a minha alma

e me despedaçareis com palavras?

3 Já são dez vezes que me haveis vituperado.

Não vos envergonhais de me oprimir?

4 Embora tenha eu de fato errado,

o meu erro fica comigo.

5 Se *Sl 35.26;38.16;55.12vos engrandecerdes na verdade contra mim

e me incriminardes pelo meu opróbrio,

6 sabei que *Jó 16.11;27.2Deus não me fez justiça

e me cercou com a *Jó 18.8-10;Sl 66.11;Lm 1.13sua rede.

7 Eis que *Jó 9.24;30.20,24;Hc 1.2clamo: Violência! Porém não sou ouvido;

peço socorro, porém não há justiça.

8 *Jó 3.23;Lm 3.7,9Com muros, fechou ele o meu caminho, de modo que não posso passar,

e pôs *Jó 30.26trevas nas minhas veredas.

9 *Jó 12.17,19;Sl 89.44Despojou-me da minha glória

e tirou-me da cabeça *Jó 16.15;Sl 89.39;Lm 5.16a coroa.

10 De todos os lados, *Jó 12.14me derrui, e eu me vou,

e a minha *Jó 7.6, ref.esperança, arranca-a *Jó 24.20como uma árvore.

11 *Jó 16.9Acende também a sua ira contra mim,

e *Jó 13.24;33.10sou tido por ele como um dos seus adversários.

12 Avançam-se *Jó 16.13as suas tropas juntas,

*Jó 30.12levantam um caminho alto contra mim,

e acampam-se ao redor da minha tenda.

13 Ele *Jó 16.7;Sl 69.8pôs longe de mim a meus irmãos,

*Jó 16.20;Sl 88.8,18e os que me conhecem são de todo alienados de mim.

14 Meus parentes faltaram,

e *Jó 19.19os meus conhecidos esqueceram-se de mim.

15 Os que moram em minha casa e as minhas servas me têm por estranho.

Sou estrangeiro aos seus olhos.

16 Chamo ao meu servo, e ele não me responde.

Tenho que suplicar-lhe com a minha boca.

17 O meu bafo é intolerável à minha mulher,

sou repugnante aos filhos de minha mãe.

18 Até os pequeninos me *Jó 12.4, ref.desprezam.

Tentando levantar-me, falam de mim.

19 Todos os *Sl 38.11;55.13meus amigos íntimos me abominam,

e os que eu amava me voltam as costas.

20 Os *Jó 16.8;33.21;Sl 102.5;Lm 4.8meus ossos apegam-se à minha pele e à minha carne,

e escapei-me com a pele dos meus dentes.

21 Compadecei-vos de mim, compadecei-vos de mim, amigos meus,

pois a *Jó 1.11;Sl 38.2mão de Deus me tocou.

22 Por que me *Jó 19.6;13.24-25;Sl 69.26;16.11perseguis como Deus

e não cessais de devorar a minha carne?

23 Oxalá que as minhas palavras fossem agora escritas!

Oxalá que fossem *Is 30.8;Jr 36.2inscritas num livro!

24 Que com uma pena de ferro e com chumbo,

fossem para sempre gravadas na rocha!

25 Sei, porém, que *Jó 16.19;Sl 78.35;Pv 23.11;Is 43.14;Jr 50.34o meu Redentor vive,

e o que vem depois de mim se levantará em pé sobre o pó;

26 E, depois de destruída esta minha pele,

mesmo fora da minha carne *Sl 17.15;Mt 5.8;1Co 13.12;1Jo 3.2verei a Deus.

27 Vê-lo-ei ao meu lado,

e os meus olhos o contemplarão, não mais como adversário.

Eis que os meus rins *Sl 73.26desfalecem dentro em mim.

28 Se disserdes: Como o havemos *Jó 19.22de perseguir!

E que a causa deste mal se acha em mim,

29 temei a *Jó 15.22, ref.espada.

Terríveis são os castigos dela,

para que saibais *Jó 22.4;Sl 1.5;9.7;Ec 12.14que há juízo.

1 Tedy odpověděv Job, řekl: 2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými? 3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně. 4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj. 5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou: 6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne. 7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení. 8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel. 9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé. 10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou. 11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své. 12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého. 13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí. 14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne. 15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich. 16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím. 17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého. 18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi. 19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně. 20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala. 21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla. 22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti? 23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly, 24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly. 25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. 26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha. 27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé. 28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá. 29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.