Números 12

A sedição de Miriã e Arão

1 Miriã e Arão falaram contra Moisés por causa da mulher cusita que tomara; pois tinha tomado uma *Êx 2.21mulher cusita. 2 *Nm 16.3Disseram: É verdade que Jeová falou só com Moisés? Não nos falou ele também a nós? Jeová o ouviu. 3 Ora, o homem Moisés *Mt 11.29era mui humilde, mais humilde do que todos os homens que havia sobre a face da terra.

4 Logo falou Jeová a Moisés, e a Arão, e a Miriã: Saí vós três à tenda da revelação. Saíram eles três. 5 *Êx 19.9;34.5Desceu Jeová numa coluna de nuvem, pôs-se à entrada da tenda e chamou a Arão e a Miriã; e ambos eles saíram. 6 Então, disse: Ouvi, agora, as minhas palavras: se entre vós houver profeta, eu, Jeová, a ele me faço conhecer em *Gn 46.2;1Sm 3.15visão, falo com ele em *Gn 31.11;1Rs 3.5,15sonhos. 7 *Js 1.1Não é assim com o meu servo Moisés; *Hb 3.2,5ele é fiel em toda a minha casa. 8 *Dt 34.10;Os 12.13Boca a boca falo com ele, claramente e não em enigmas, e ele contempla *Êx 20.4;24.10-11;Dt 5.8;Sl 17.15a forma de Jeová. Por que razão, pois, não temestes falar contra o meu servo, contra Moisés?

9 Contra eles se acendeu a ira de Jeová; e *Gn 17.22;18.33foi-se. 10 A nuvem retirou-se de cima da tenda; *Dt 24.9Miriã estava leprosa, tão *Êx 4.6;2Rs 5.27branca como a neve; olhou Arão para Miriã, e eis que era leprosa. 11 Disse Arão a Moisés: Ah! Meu senhor! Rogo-te *2Sm 19.19;24.10não ponhas sobre nós o pecado, pois que procedemos loucamente e pecamos. 12 Não seja ela como um morto, que, ao sair do ventre de sua mãe, tem a metade da sua carne já consumida. 13 Clamou Moisés a Jeová, dizendo: Ó Deus, *Sl 30.2;41.4;Is 30.26;Jr 17.14rogo-te que a cures. 14 Respondeu Jeová a Moisés: Se seu pai lhe tivesse *Dt 25.9;Jó 17.6;30.10;Is 50.6cuspido na cara, não deveria ela estar coberta de vergonha por sete dias? Esteja fechada *Nm 5.1-4fora do arraial sete dias e depois se recolha outra vez. 15 Assim, Miriã esteve fechada fora do arraial por sete dias; o povo não partiu enquanto Miriã não se recolheu de novo.

Doze homens são enviados para espiar a terra de Canaã

16 Depois, o povo partiu de Hazerote e se acampou no deserto de Parã.

1 A mluvila Maria i Aron proti Mojžíšovi příčinou manželky Madianky, kterouž sobě vzal; nebo byl pojal manželku Madianku. 2 A řekli: Zdaliž jen toliko skrze Mojžíše mluvil Hospodin? Zdaž také nemluvil skrze nás? I slyšel to Hospodin. 3 (Byl pak Mojžíš člověk nejtišší ze všech lidí, kteříž byli na tváři země). 4 A ihned řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi i Marii: Vyjděte vy tři k stánku úmluvy. I vyšli toliko oni tři. 5 Tedy sstoupil Hospodin v sloupu oblakovém, a stál u dveří stánku. I zavolal Arona a Marie, a vyšli oba dva. 6 Jimž řekl: Slyšte nyní slova má: Prorok když jest mezi vámi, já Hospodin u vidění ukáži se jemu, ve snách mluviti budu s ním. 7 Ale není takový služebník můj Mojžíš, kterýž ve všem domě mém věrný jest. 8 Ústy k ústům mluvím s ním, ne u vidění, ani v zavinutí, a podobnost Hospodinovu spatřuje. Pročež jste tedy neostýchali se mluviti proti služebníku mému Mojžíšovi? 9 I roznícena jest prchlivost Hospodinova na ně, a odšel. 10 Oblak také zdvihl se s stánku. A aj, Maria byla malomocná, bílá jako sníh. A pohleděl Aron na Marii, ana malomocná. 11 Tedy řekl Aron Mojžíšovi: Poslyš mne, pane můj, prosím, nevzkládej na nás té pokuty za hřích ten, jehož jsme se bláznivě dopustili, a jímž jsme zhřešili. 12 Prosím, ať není tato jako mrtvý plod, kterýž když vychází z života matky své, polovici těla jeho zkaženého bývá. 13 I volal Mojžíš k Hospodinu, řka: Ó Bože silný, prosím, uzdraviž ji. 14 Odpověděl Hospodin Mojžíšovi: Kdyby otec její plinul jí na tvář, zdaž by se nemusila styděti za sedm dní? Protož ať jest vyobcována ven z stanů za sedm dní, a potom zase uvedena bude. 15 Tedy vyloučena jest Maria ven z stanů za sedm dní; a lid nehnul se odtud, až zase uvedena jest Maria.