Números 14

Os israelitas querem voltar para o Egito

1 A congregação toda levantou as suas vozes e gritou; e o povo chorou aquela noite. 2 Todos os filhos de Israel *Nm 11.1murmuraram contra Moisés e contra Arão, e a congregação toda disse-lhes: Oxalá que tivéssemos morrido na terra do Egito! *Nm 11.5;16.13;20.3-4;21.5Ou oxalá que tivéssemos morrido neste deserto! 3 Por que razão nos traz Jeová a esta terra, para *Êx 5.21;16.3cairmos à espada! *Nm 14.31;Dt 1.39Nossas mulheres e nossos pequeninos serão por presa! Não nos seria melhor voltar para o Egito?

4 Disseram uns aos outros: Constituamos a um por capitão e voltemos para o Egito. 5 *Nm 16.4Então, Moisés e Arão caíram com os rostos por terra diante de toda a assembleia da congregação dos filhos de Israel. 6 Josué, filho de Num, e Calebe, filho de Jefoné, que eram daqueles que espiaram a terra, rasgaram os seus vestidos 7 e disseram a toda a congregação dos filhos de Israel: *Nm 13.27;Dt 1.25A terra por meio da qual passamos para a espiar é terra muitíssimo boa. 8 *Dt 10.15Se Jeová se agradar de nós, então, nos introduzirá nesta terra, *Nm 13.27que mana leite e mel, e nô-la dará. 9 Tão somente, não *Dt 1.26;9.23-24sejais rebeldes contra Jeová, *Dt 1.21,29nem temais o povo desta terra, porque são nosso pão. Retirou-se de sobre eles a sua defesa, e Jeová está conosco; não os temais. 10 *Êx 17.4Porém toda a congregação disse que fossem apedrejados. *Êx 16.10;Lv 9.23A glória de Jeová apareceu na tenda da revelação a todos os filhos de Israel.

11 *Êx 32.9-13Disse Jeová a Moisés: Até quando me desprezará este povo? Até quando *Sl 106.24não crerão em mim, apesar de todos os prodígios que tenho feito no meio deles? 12 Eu os ferirei com *Lv 26.25;Dt 28.21uma epidemia, e os deserdarei, e *Êx 32.10de ti farei uma nação maior e mais forte do que eles.

Moisés intercede pelo povo

13 *Sl 106.23Respondeu Moisés a Jeová: Assim os egípcios o ouvirão (pois, pela tua força, fizeste sair este povo do meio deles) 14 e o dirão aos habitantes desta terra. Eles ouviram que tu, Jeová, estás no meio deste povo, pois *Êx 13.21;Dt 5.4tu, Jeová, és visto face a face, e a tua nuvem está sobre eles, e tu vais diante deles, de dia numa coluna de nuvem e, de noite, numa coluna de fogo. 15 Se matares este povo como um só homem, *Êx 32.12as nações que ouviram a tua fama dirão: 16 Porque Jeová não podia introduzir este povo na terra que lhe prometeu com juramento, por isso os matou no deserto. 17 Agora, pois, engrandeça-se o poder do Senhor, segundo disseste: 18 *Êx 34.6-7Jeová é tardio em irar-se, abundante em misericórdia, que perdoa iniquidade e transgressão e não terá por inocente o culpado; que visita a iniquidade dos pais nos filhos, na terceira e na quarta geração. 19 *Êx 32.32;34.9Perdoa a iniquidade deste povo, segundo a tua grande misericórdia e como tens perdoado a este povo desde o Egito até aqui.

20 Tornou-lhe Jeová: *Mq 7.18-20Conforme a tua palavra, lhe perdoei; 21 porém, tão certo *Nm 14.28;Dt 32.40;Is 49.18como eu vivo e como *Is 6.3;Hc 2.14toda a terra se encherá da glória de Jeová, 22 *1Co 10.5dos homens que, tendo visto a minha glória e os prodígios que fiz no Egito e no deserto e, todavia, me puseram à prova já *Êx 5.21;14.11;15.24;16.2;17.2-3;32.1;Nm 11.1,4;12.1;14.2dez vezes e não obedeceram à minha voz, 23 *Nm 26.65;32.11nenhum deles verá a terra que, com juramento, prometi a seus pais; sim, nenhum daqueles que me desprezaram a verá. 24 Porém o meu servo Calebe, *Nm 14.7-9porque nele houve outro espírito e porque perseverou em seguir-me, *Nm 26.65;32.12;Dt 1.36;Js 14.6-15eu o introduzirei na terra em que entrou; e a sua semente a possuirá. 25 *Nm 13.29Ora, os amalequitas e os cananeus habitam no vale; tornai-vos amanhã e caminhai para o deserto em direção ao mar Vermelho.

Aos murmuradores não é permitido entrar na terra de Canaã

26 Depois, disse Jeová a Moisés e a Arão: 27 Até quando sofrerei esta má congregação que *Nm 11.1murmura contra mim? Ouvi os queixumes dos filhos de Israel que eles murmuram contra mim. 28 Dize-lhes: *Nm 14.21Pela minha vida, diz Jeová, certamente como *Nm 14.2;Dt 2.14-15;Hb 3.17falastes aos meus ouvidos, assim vos hei de fazer: 29 cairão os vossos cadáveres neste deserto; todos vós os que *Nm 1.45-46fostes contados, segundo o vosso número total, desde a idade de vinte anos e daí para cima, os que murmurastes contra mim, 30 certamente, não entrareis na terra a respeito da qual jurei que vos faria habitar nela, *Nm 14.24exceto Calebe, filho de Jefoné, e Josué, filho de Num. 31 *Nm 14.3Porém a vossos pequeninos, que dissestes que serviriam de presa, a estes introduzirei, e eles conhecerão a terra que vós desprezastes. 32 *Nm 26.64-65;32.13;1Co 10.5Mas, quanto a vós, os vossos cadáveres cairão neste deserto. 33 Vossos filhos serão pastores no deserto *Dt 2.7;8.2,4;29.5quarenta anos e sofrerão as consequências da vossa infidelidade, até que os vossos cadáveres se consumam no deserto. 34 Segundo o número dos dias em que espiastes a terra, isto é, quarenta dias, cada dia representando um ano, levareis sobre vós por quarenta anos as vossas iniquidades e tereis experiência da minha oposição. 35 Eu, Jeová, tenho falado; certamente, assim o farei a toda esta má congregação que se sublevou contra mim: neste deserto se consumirão e aqui morrerão.

36 *Nm 13.4-16,32Os homens que Moisés enviou a espiar a terra, que voltaram e fizeram murmurar contra ele toda a congregação, infamando a terra, 37 sim, esses homens que infamaram a terra morreram de *Nm 16.49praga diante de Jeová. 38 Mas Josué, filho de Num, e Calebe, filho de Jefoné, ficaram com vida dentre os que foram a espiar a terra.

Os israelitas desbaratados em Hormá

39 Falou Moisés estas palavras a todos os filhos de Israel; e o *Êx 33.4povo fez um grande pranto. 40 Levantando-se de manhã cedo, subiram ao cume do monte e disseram: *Dt 1.41-44Eis-nos aqui; subiremos ao lugar de que Jeová falou; pois pecamos. 41 Respondeu Moisés: Por que razão, agora, transgredis vós a ordem de Jeová, visto que isso não vos redundará em bem? 42 Não subais, porque Jeová não está no meio de vós; para que não sejais feridos diante dos vossos inimigos. 43 Pois ali os amalequitas e os cananeus estão diante de vós, e caireis ao fio da espada; porque deixastes de seguir a Jeová, portanto, Jeová não está convosco. 44 Mas mostraram-se temerários em subirem ao cume do monte; contudo, a *Nm 31.6arca da Aliança de Jeová e Moisés não saíram do arraial. 45 Então, desceram os amalequitas e os cananeus, que habitavam naquele monte, e os feriram, e desbarataram até *Nm 21.3Hormá.

1 Tehdy pozdvihše se všecko množství, křičeli, a plakal lid v tu noc. 2 A reptali proti Mojžíšovi i proti Aronovi všickni synové Izraelští, a řeklo k nim všecko množství: Ó bychom byli zemřeli v zemi Egyptské, aneb na této poušti, ó bychom byli zemřeli! 3 A proč Hospodin vede nás do země té, abychom padli od meče, ženy naše i dítky naše aby byly v loupež? Není-liž nám lépe navrátiti se zase do Egypta? 4 I řekli jeden druhému: Ustanovme sobě vůdci, a navraťme se do Egypta. 5 Tedy padli Mojžíš a Aron na tváři své přede vším množstvím shromáždění synů Izraelských. 6 Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, z těch, kteříž byli shlédli zemi, roztrhli roucha svá, 7 A mluvili ke všemu množství synů Izraelských, řkouce: Země, kterouž jsme prošli a vyšetřili, jest země velmi velice dobrá. 8 Bude-li Hospodin laskav na nás, uvedeť nás do země té, a dá ji nám, a to zemi takovou, kteráž oplývá mlékem a strdí. 9 Toliko nepozdvihujte se proti Hospodinu, ani se bojte lidu země té, nebo jako chléb náš jsou. Odešlatě od nich ochrana jejich, ale s námi jest Hospodin; nebojtež se jich. 10 Tedy mluvilo všecko množství, aby je kamením uházeli, ale sláva Hospodinova ukázala se nad stánkem úmluvy všechněm synům Izraelským. 11 I řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokavadž popouzeti mne bude lid ten? A dokud nebudou mi věřiti pro tak mnohá znamení, kteráž jsem činil u prostřed nich? 12 Raním jej morem a rozženu jej, tebe pak učiním v národ veliký a silnější, nežli jest tento. 13 I řekl Mojžíš Hospodinu: Ale uslyšíť to Egyptští, z jejichž prostředku vyvedl jsi lid tento v síle své, 14 A řeknou s obyvateli země té: (nebo slyšeli, že jsi ty, ó Hospodine, byl u prostřed lidu tohoto, a že jsi okem v oko spatřován byl, ó Hospodine, a oblak tvůj stál nad nimi, a v sloupě oblakovém předcházel jsi je ve dne, a v sloupě ohnivém v noci), 15 Když tedy zmoříš lid ten, všecky až do jednoho, mluviti budou národové, kteříž slyšeli pověst o tobě, říkajíce: 16 Proto že nemohl Hospodin uvésti lidu toho do země, kterouž jim s přísahou zaslíbil, zmordoval je na poušti. 17 Nyní tedy, prosím, nechať jest zvelebena moc Páně, jakož jsi mluvil, řka: 18 Hospodin dlouhočekající a hojný v milosrdenství, odpouštějící nepravost a přestoupení, kterýž však z vinného nečiní nevinného, ale navštěvuje nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení. 19 Odpusť, prosím, nepravost lidu tohoto podlé velikého milosrdenství svého, tak jako jsi odpouštěl lidu tomuto, jakž vyšel z Egypta až dosavad. 20 I řekl Hospodin: Odpustil jsem vedlé slova tvého. 21 A však živ jsem já, a sláva má naplňuje všecku zemi, 22 Že všickni ti, kteříž viděli slávu mou a znamení má, kteráž jsem činil v Egyptě a na poušti této, a kteříž pokoušeli mne již desetkrát, aniž uposlechli hlasu mého, 23 Neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich, aniž jí kdo z těch, kteříž mne popouzeli, uhlédá. 24 Ale služebníka svého Kálefa, (nebo v něm byl jiný duch, a cele následoval mne), uvedu jej do země, do kteréž chodil, a símě jeho dědičně obdrží ji. 25 Ale poněvadž Amalechitský a Kananejský bydlí v tom údolí, obraťte se zase zítra, a beřte se na poušť cestou k moři Rudému. 26 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi, řka: 27 Až dokud snášeti budu množství toto zlé, kteréž repce proti mně? Až dokud reptání synů Izraelských, kteříž repcí proti mně, slyšeti budu? 28 Rci jim: Živ jsem já, praví Hospodin, žeť vám učiním tak, jakž jste mluvili v uši mé: 29 Na poušti této padnou mrtvá těla vaše, a všickni, kteříž jste sečteni, podlé všeho počtu vašeho od majících let dvadceti a výše, kteříž jste reptali proti mně, 30 Nevejdete, pravím, vy do země, o kteréž, zdvihna ruku svou, přisáhl jsem, že vás osadím v ní, jediné Kálef, syn Jefonův, a Jozue, syn Nun. 31 Ale dítky vaše malé, o nichž jste řekli, že v loupež budou, ty uvedu, aby užívali země té, kterouž jste vy pohrdli. 32 Těla pak vaše mrtvá padnou na poušti této. 33 A synové vaši budou tuláci na poušti této čtyřidceti let, a ponesou pokutu smilství vašeho, až do konce vyhynou těla vaše na poušti. 34 Podlé počtu dnů, v nichž jste procházeli zemi tu, totiž čtyřidceti dnů, jeden každý den za rok počítaje, ponesete nepravosti své čtyřidceti let, a poznáte pomstu svého odtržení se ode mne. 35 Já Hospodin mluvil jsem, že to učiním všemu tomuto množství zlému, kteréž se zrotilo proti mně; na poušti této do konce zhynou, a tu zemrou. 36 Muži pak ti, kteréž poslal byl Mojžíš k shlédnutí země té, a kteříž, navrátivše se, uvedli v reptání proti němu všecko množství to, haněním ošklivíce zemi, 37 Ti, řku, muži, kteříž haněli zemi, ranou těžkou zemřeli před Hospodinem. 38 Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, živi zůstali z mužů těch, kteříž chodili k vyšetření země. 39 Tedy mluvil Mojžíš slova ta ke všechněm synům Izraelským; i plakal lid velmi. 40 A vstavše ráno, vstoupili na vrch hory, a řekli: Aj, my hotovi jsme, abychom šli k místu, o němž mluvil Hospodin; nebo jsme zhřešili. 41 Jimž řekl Mojžíš: Proč jest to, že vy přestupujete přikázaní Hospodinovo? ješto vám to na dobré nevyjde. 42 Nevstupujte, nebo Hospodin není u prostřed vás, abyste nebyli poraženi od nepřátel vašich. 43 Amalechitský zajisté a Kananejský jest tu před vámi, a padnete od meče, proto že jste se odvrátili od následování Hospodina, aniž také Hospodin bude s vámi. 44 Oni pak předce usilovali vstoupiti na vrch hory, ale truhla smlouvy Hospodinovy a Mojžíš nevycházeli z stanů. 45 Tedy sstoupili Amalechitský a Kananejský, kteříž bydlili na těch horách, a porazili je, a potírali je až do Horma.