1 Samuel 20

A entrevista de Davi com Jônatas

1 Fugiu Davi de Naiote, que é em Ramá, e veio, e *1Sm 24.9disse a Jônatas: Que fiz eu? Qual é a minha iniquidade e qual é o meu pecado diante de teu pai, que procura tirar-me a vida? 2 Ele lhe respondeu: Tal não suceda; não hás de morrer. Meu pai não faz coisa alguma, nem grande nem pequena, sem primeiro me dar parte; por que me ocultaria isso meu pai? Não é verdade. 3 *Dt 6.13Tornou Davi a jurar e disse: Teu pai sabe muito bem que achei graça aos teus olhos e diz: Não saiba isso Jônatas, para que se não entristeça. Todavia, pela *1Sm 25.26;2Rs 2.6vida de Jeová e pela tua vida, há apenas um passo entre mim e a morte. 4 Jônatas respondeu a Davi: Que desejas tu que eu faça por ti? 5 Disse Davi a Jônatas: Amanhã é a *Nm 10.10;28.11-15;Am 8.5lua nova, e eu me deveria *1Sm 20.24,27assentar com o rei para comer; mas me deixarás ir, e *1Sm 19.2me esconderei no campo até a tarde do terceiro dia. 6 Se teu pai perguntar por mim, responderás: Davi pediu-me licença, para que corresse a *1Sm 17.58Belém, sua cidade, porque se faz lá o *Dt 12.5sacrifício anual para toda a parentela. 7 Se ele responder: Está bem, o teu servo terá paz; porém, se ele muito se indignar, sabe que ele está determinado a praticar o mal. 8 Usa de misericórdia para com o teu servo, porque *1Sm 18.3;23.18lhe fizeste entrar contigo em aliança de Jeová; *2Sm 14.32mas, se houver em mim culpa, tira-me tu mesmo a vida; por que me levarias a teu pai? 9 Respondeu Jônatas: Isso não te suceda! Pois, se eu, na verdade, soubesse que meu pai estava determinado a trazer o mal sobre ti, não to declararia eu? 10 Perguntou Davi a Jônatas: Quem me há de avisar, se, por acaso, teu pai te responder com aspereza? 11 Respondeu Jônatas a Davi: Vem, e saiamos fora ao campo. Saíram ambos ao campo.

Jônatas faz aliança com Davi

12 Disse Jônatas a Davi: Jeová, Deus de Israel, seja testemunha. Vou eu sondar a meu pai a estas horas amanhã ou depois de amanhã e, havendo alguma coisa favorável a Davi, eu te enviarei a ti e te avisarei. 13 *1Sm 3.17;Rt 1.17Faça assim Jeová a Jônatas e mais ainda, se, querendo meu pai fazer-te mal, eu não te avisar e não te enviar embora, para que vás em paz. *1Sm 18.12Seja Jeová contigo, como o tem sido com meu pai. 14 Não somente usarás para comigo, enquanto viver, a misericórdia de Jeová, para que eu não morra; 15 mas *2Sm 9.1também não cortarás nunca da minha casa a tua misericórdia; nem ainda quando Jeová tiver exterminado da face da terra a cada um dos inimigos de Davi. 16 Fez Jônatas aliança com a casa de Davi, dizendo: *Dt 23.21Jeová a requererá da mão dos inimigos de Davi.

17 Jônatas fez que Davi tomasse um novo juramento pelo amor que lhe tinha; porque *1Sm 18.1o amava como a si mesmo. 18 Jônatas disse-lhe: *1Sm 20.5,25Amanhã é a lua nova; perguntar-se-á por ti, porque o teu lugar estará desocupado. 19 Depois de ausente três dias, descerás apressadamente, e irás ao lugar em que te escondeste no dia do ajuste, e te assentarás junto à pedra Ezel. 20 Eu atirarei junto a ela três setas, como quem atira ao alvo. 21 Eis que enviarei o moço e lhe direi: Vai, busca as setas. Se eu disser ao moço: Olha que as setas estão para cá de ti, levanta-as e vem, porque, pela vida de Jeová, há paz para ti, e nada há que temer. 22 Porém, se disser ao moço: *1Sm 20.37Olha que as setas estão para lá de ti, vai-te, porque Jeová te despede. 23 *1Sm 20.14-15Quanto ao negócio de que eu e tu falamos, *Gn 31.49,53Jeová é testemunha dele para sempre entre mim e ti.

24 Escondeu-se Davi no campo; e, chegada que foi a lua nova, pôs-se o rei à mesa para comer. 25 O rei sentou-se, como de costume, na sua cadeira junto à parede; Jônatas ficou em pé, e Abner sentou-se ao lado de Saul; mas *1Sm 20.18o lugar de Davi estava desocupado. 26 Todavia, naquele dia, nada disse Saul, porque dizia consigo: Alguma coisa lhe aconteceu. *1Sm 16.5;Lv 7.20-21Ele não está limpo, certamente ele não está limpo. 27 Sucedeu que, no dia depois da lua nova, sendo o segundo dia, ainda estava desocupado o lugar de Davi, e perguntou Saul a Jônatas, seu filho: Por que não veio o filho de Jessé comer, nem ontem nem hoje? 28 Respondeu Jônatas a Saul: *1Sm 20.6Davi pediu-me licença, para que fosse a Belém. 29 Ele disse-me: Deixa-me ir, porque nossa parentela tem um sacrifício na cidade, e meu irmão me ordenou que fosse. Agora, se achei graça aos teus olhos, deixa-me ir e ver meus irmãos. Por isso, ele não tem vindo à mesa do rei.

Saul irado contra Jônatas

30 Acendeu-se a ira de Saul contra Jônatas, e disse-lhe: Filho de mulher perversa e rebelde, não sei eu, porventura, que escolheste o filho de Jessé para vergonha tua e para vergonha de tua mãe? 31 Porque, em todo o tempo em que o filho de Jessé viver sobre a terra, não estarás seguro nem tu nem o teu reino. Pelo que envia agora e traze-mo, pois *2Sm 12.5está condenado à morte. 32 Respondeu Jônatas a Saul, seu pai, e disse-lhe: *1Sm 19.5Por que se há de lhe tirar a vida? Que fez? 33 *1Sm 18.11;19.10Saul atirou-lhe com a lança para o ferir, *1Sm 20.7pelo que Jônatas entendeu que seu pai tinha determinado fazer morrer a Davi. 34 Levantou-se da mesa Jônatas, todo encolerizado, e no segundo dia do mês não comeu; pois ficou mui sentido por causa de Davi, porque seu pai o ultrajara.

Separação de Davi e Jônatas

35 Ao outro dia pela manhã, saiu Jônatas para o campo, no tempo ajustado com Davi, e levou consigo um rapazinho. 36 Disse ao seu rapaz: *1Sm 20.20-21Corre, busca agora as setas que eu vou atirar. Ao correr o rapaz, atirou ele uma seta para lá dele. 37 Tendo o rapaz chegado ao lugar onde estava a seta que Jônatas tinha atirado, gritou Jônatas ao rapaz e disse: *1Sm 20.22Não está a seta mais para lá de ti? 38 Vai depressa, não te demores. O rapaz de Jônatas recolheu as setas e voltou ao seu amo. 39 O rapaz, porém, não entendia coisa alguma; somente Jônatas e Davi o sabiam. 40 Deu Jônatas as suas armas ao rapaz e disse-lhe: Vai, leva-as à cidade. 41 Logo que o rapaz foi, levantou-se Davi do lugar que olha para o Neguebe, caindo com o rosto em terra, *Gn 42.6prostrou-se três vezes. Beijando-se um ao outro, choraram ambos, mas *1Sm 18.3Davi mais. 42 Disse Jônatas a Davi: *1Sm 20.22Vai-te em paz, porquanto nós juramos ambos em nome de Jeová, dizendo: *1Sm 20.15-16,23Jeová será para sempre entre mim e ti e entre a minha semente e a tua semente. Levantou-se Davi e retirou-se; e Jônatas entrou na cidade.

1 V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, přišel a mluvil před Jonatou: Což jsem učinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest hřích můj před otcem tvým, že hledá bezživotí mého? 2 Kterýž řekl jemu: Odstup to, neumřeš. Aj, nečiníť otec můj ničeho ani velikého ani malého, čehož by se mi nesvěřil. Jak by tedy otec můj tajil to přede mnou! Neníť toho. 3 Nadto přisáhl také David, (to promluviv: Dobřeť ví otec tvůj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Nechť neví o tom Jonata, aby neměl zámutku). Nýbrž jistě, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí. 4 Odpověděl Jonata Davidovi: Pověz, čehokoli žádáš, a učiním tobě. 5 I řekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novměsíce, kdyžto já mám obyčej sedati s králem k jídlu; protož propusť mne, a skryji se na poli až do třetího večera. 6 Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj, řekneš: Prosil mne velice David, aby sběhl do Betléma města svého; nebo obět výroční tam míti má všecka jeho rodina. 7 Řekne-liť: Dobře, pokoj služebníku tvému; pakliť se rozzlobí, věz, žeť se doplnila zlost jeho. 8 A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým, poněvadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliť jest na mně nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proč bys mne vodil? 9 I řekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liť to jistotně, že by se doplnila zlost otce mého, aby přišla na tě, zdaliž neoznámím tobě toho? 10 Řekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobě otec tvůj něco tvrdě? 11 Odpověděl Jonata Davidovi: Poď, vyjděme na pole. I vyšli oba na pole. 12 Opět řekl Jonata Davidovi: Hospodin Bůh Izraelský, (hned jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto času zítra neb pozejtří, an bude dobře s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobě, a neoznámím-liť), 13 Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej. Pakliť se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takéť i to zjevím tobě a propustím tě; i půjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým. 14 A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neučiníš se mnou milosrdenství Hospodinova, ano bychť i umřel, 15 Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na věky, zvláště tehdáž, když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy, jednoho každého se svrchku země. 16 A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, řka: Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových. 17 Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval. 18 I řekl mu Jonata: Zítra bude novměsíce, a bude se ptáti na tebe, když prázdné bude místo tvé. 19 Do třetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a přijdeš k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u kamene pocestných. 20 A já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k cíli. 21 Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej střely. Jestliže prostě řeknu služebníku: Hle, střely za tebou blíže sem, přines je, tedy přiď, nebo jest pokoj tobě, a neníť žádného nebezpečenství, živť jest Hospodin. 22 Pakli takto řeknu pacholeti: Hle, střely jsou před tebou dále, tedy odejdi, nebo propustil tě Hospodin. 23 Řeči pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svědek bude mezi mnou a mezi tebou až na věky. 24 A tak skryl se David na poli. Byl pak novměsíce, i sedl král za stůl k jídlu. 25 A seděl král na stolici své, jakž obyčej měl, na stolici u stěny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo zůstalo prázdné. 26 A však toho dne Saul nic neříkal, nebo myslil: Něco se mu přihodilo, buď že čistý jest neb nečistý. 27 Stalo se pak nazejtří, druhého dne novměsíce, že opět prázdné bylo místo Davidovo. I řekl Saul Jonatovi synu svému: Proč nepřišel syn Izai ani včera ani dnes k jídlu? 28 Odpověděl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do Betléma. 29 A řekl: Odpusť mne, prosím, nebo obět má míti rodina naše v městě, a bratr můj sám rozkázal mi přijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost před očima tvýma, nechť se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratří své. Tou příčinou nepřišel k stolu královskému. 30 I rozhněval se Saul náramně na Jonatu, a řekl jemu: Synu převrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobě syna Izai k hanbě své, i k hanbě a lehkosti matky své? 31 Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš upevněn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a přiveď jej ke mně, nebť jest hoden smrti. 32 Odpověděl Jonata Saulovi otci svému, a řekl jemu: Proč má umříti? Což jest učinil? 33 I hodil Saul kopím na něj, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida, 34 Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hněvem, a nejedl toho druhého dne novuměsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehčil otec jeho. 35 Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k času uloženému Davidovi, a pachole malé s ním. 36 Tedy řekl pacholeti svému: Běž a shledej střely, kteréž já vystřelím. I běželo pachole, a on střílel daleko před něj. 37 Když pak přišlo pachole až k cíli, k němuž střílel Jonata, volal Jonata za pacholetem a řekl: Zdaliž není střely před tebou tam dále? 38 Opět volal Jonata za pacholetem: Rychle pospěš, nestůj. A tak sebravši pachole Jonatovo střely, vrátilo se k svému pánu. 39 (Pachole pak nic nevědělo, toliko Jonata a David věděli, co se jedná.) 40 I dal Jonata braň svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a řekl jemu: Jdi, dones do města. 41 A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl. 42 I řekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobě oba přisáhli ve jménu Hospodinovu, řkouce: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem tvým, nechť trvá až na věky. 43 A tak vstav David, odšel, Jonata pak navrátil se do města.