1 Samuel 1

Elcana e suas mulheres

1 Houve um homem de *1Sm 1.19Remataim-Zofim, da *Js 17.17-18região montanhosa de Efraim, cujo nome era *1Cr 6.22-28,33-38Elcana, filho de Jeroão, filho de Eliú, filho de Toú, filho de Zufe, efraimita. 2 Ele tinha *Dt 21.15-17duas mulheres: uma se chamava *Lc 2.36Ana, e a outra, Penina. Penina tinha filhos, porém Ana não os tinha. 3 Este homem subia da sua cidade, *1Sm 1.21;Êx 34.23;Lc 2.41de ano em ano, *Dt 12.5-7a adorar e oferecer sacrifícios, em *Js 18.1Siló, a Jeová dos Exércitos. Assistiam ali os dois filhos de Eli, Hofni e Fineias, como sacerdotes de Jeová. 4 No dia em que Elcana oferecia o seu sacrifício, costumava *Dt 12.17-18dar quinhões à sua mulher Penina e a todos os seus filhos e filhas, 5 porém a Ana dava um *Gn 43.34só quinhão; contudo ele a amava; mas *Gn 16.1;30.1Jeová lhe havia cerrado a madre. 6 Para lhe fazer enfadar-se, muito a *Jó 24.21atormentava a sua rival, porque Jeová lhe havia cerrado a madre. 7 Assim fazia ele de ano em ano. Certa ocasião em que Penina subiu à Casa de Jeová, irritou ela a Ana, que se pôs a chorar e não comeu. 8 Perguntou-lhe Elcana, seu marido: Ana, por que choras? Por que não comes? E por que está triste o teu coração? *Rt 4.15Não te sou eu melhor do que dez filhos?

Ana roga a Deus que lhe dê um filho

9 Levantou-se Ana, depois que comeram e beberam em Siló. Ora, o sacerdote Eli estava sentado na sua cadeira, junto ao umbral da porta *1Sm 3.3do templo de Jeová. 10 Ela, profundamente amargurada, orou a Jeová e chorou muito; 11 *Nm 30.6-11fez um voto e disse: Jeová dos Exércitos, se, na verdade, tu te dignares *Gn 29.32olhar para a aflição da tua serva e se te lembrares de mim; se não te esqueceres da tua serva, mas se lhe deres um filho varão, eu o darei a Jeová por todos os dias da sua vida, e *Nm 6.5;Jz 13.5;Lc 1.15não passará navalha pela sua cabeça.

12 Continuando ela a orar diante de Jeová, observou Eli o movimento dos seus lábios. 13 Ana, todavia, *Gn 24.42-45falava no seu coração; tão somente se moviam os seus lábios, porém não se ouvia a sua voz. Por isso, julgou Eli que ela estava embriagada. 14 Disse-lhe Eli: *At 2.4,13Até quando estarás embriagada? Deixa passar de ti o teu vinho. 15 Ana respondeu: Não é assim, meu senhor; eu sou uma mulher atribulada de espírito; não bebi nem vinho nem bebida que possa embriagar, porém *Sl 62.8derramei a minha alma diante de Jeová. 16 Não tenhas a tua serva por filha de Belial, porque, *Lc 6.45movida pela abundância da minha queixa e da minha provocação, falei até agora. 17 Então, lhe respondeu Eli: *1Sm 25.35;2Rs 5.19;Mc 5.34Vai-te em paz; o Deus de Israel te *Sl 20.3-5conceda a petição que lhe fizeste. 18 Ela disse: *Rt 2.13Ache a tua serva graça aos teus olhos. Assim, a mulher foi o seu caminho e comeu, *Rm 15.13e não mais era triste o seu semblante.

Nasce Samuel e é consagrado a Deus

19 Tendo-se levantado de madrugada, adoraram perante Jeová, voltaram e chegaram à sua casa, em *1Sm 1.1;2.11Ramá. Elcana conheceu a sua mulher Ana; e *Gn 21.1;30.22Jeová lembrou-se dela. 20 Concebeu Ana e, tendo passado o período, deu à luz um filho e pôs-lhe por nome Samuel, dizendo: *Gn 41.51-52;Êx 2.10,22;Mt 1.21Porque de Jeová o pedi.

21 Subiu Elcana e toda a sua casa *1Sm 1.3;Dt 12.11a oferecer a Jeová o sacrifício anual e a cumprir o seu voto. 22 Mas Ana não subiu, pois disse a seu marido: Quando o menino for desmamado, *Lc 2.22levá-lo-ei, a fim de que ele apareça diante de Jeová *1Sm 1.11,28e a fim de que lá fique para sempre. 23 *Nm 30.10-11Respondeu-lhe Elcana, seu marido: Faze o que te parecer bem; fica até o desmamares, e *1Sm 1.17cumpra Jeová a sua palavra. Assim, ficou a mulher e deu leite a seu filho até que o desmamou. 24 Depois de o ter desmamado, *Nm 15.9-10;Dt 12.5-6levando consigo a ele, e três novilhos, e um efa de farinha, e um odre de vinho, o trouxe *1Sm 4.3-4;Js 18.1à Casa de Jeová, em Siló. O menino era ainda muito criança. 25 *Lv 1.5Depois de terem sacrificado o novilho, *Lc 2.22trouxeram o menino a Eli. 26 Ana disse: Ah! Meu senhor! *2Rs 2.2,4,6Tão certamente como vive a tua alma, senhor, eu sou a mulher que estive aqui na tua presença, orando a Jeová. 27 *1Sm 1.11-13A respeito deste menino orava eu, e Jeová me concedeu a petição que lhe fiz. 28 *1Sm 1.11,22Portanto, eu de minha parte o entreguei a Jeová; por todos os dias que ele viver, está entregue a Jeová. Então, adorou ali a Jeová.

1 Byl muž nějaký z Ramataim Zofim, s hory Efraim, jehož jméno bylo Elkána, syn Jerochama, syna Elihu, syna Tohu, syna Zuf Efratejského. 2 A ten měl dvě ženy, jméno jedné Anna, a jméno druhé Penenna. Měla pak Penenna děti, ale Anna neměla dětí. 3 I chodíval muž ten z města svého každého roku, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů, do Sílo, kdež byli dva synové Elí, Ofni a Fínes, kněží Hospodinovi. 4 Když pak přišel den, v němž obětoval Elkána, dal Penenně manželce své, a všechněm synům i dcerám jejím díly. 5 Anně pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin zavřel byl život její. 6 Přesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavřel byl život její. 7 To když činíval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala. 8 Tedy řekl jí Elkána muž její: Anna, proč pláčeš? A proč nejíš? Proč tak truchlí srdce tvé? Zdaliž já nejsem tobě lepší nežli deset synů? 9 Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí kněz seděl na stolici u veřeje chrámu Hospodinova. 10 Ona pak jsuci v hořkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi. 11 A učinila slib, řkuci: Hospodine zástupů, jestliže vzhlédneš na trápení děvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na děvku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobě, Hospodine, po všecky dny života jeho, a břitva nevejde na hlavu jeho. 12 I stalo se, když se dlouho modlila před Hospodinem, že Elí pozor měl na ústa její. 13 Ale Anna mluvila v srdci svém; toliko rtové její se hýbali, hlasu pak jejího nebylo slyšeti. I domníval se Elí, že by opilá byla. 14 Protož řekl jí Elí: Dlouho-liž budeš opilá? Vystřízvěj z vína svého. 15 Odpověděla Anna, řkuci: Nikoli, pane můj, žena jsem ducha truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem duši svou před Hospodinem. 16 Nepřirovnávejž děvky své k ženě bezbožné, nebo z velikého myšlení a hořkosti své mluvila jsem až dosavad. 17 Jíž odpověděl Elí, řka: Jdiž u pokoji, a Bůh Izraelský dejž tobě k prosbě tvé, zač jsi ho prosila. 18 I řekla: Ó by nalezla děvka tvá milost před očima tvýma! Tedy odšedši žena cestou svou, pojedla, a tvář její nebyla více smutná. 19 I vstali velmi ráno, a poklonu učinivše před Hospodinem, navrátili se, a přišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku svou, a Hospodin rozpomenul se na ni. 20 I stalo se po vyplnění dnů, jakž počala Anna, že porodila syna, a nazvala jméno jeho Samuel; nebo řekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu. 21 Šel pak muž ten Elkána se vší čeledí svou, aby obětoval Hospodinu obět výroční a slib svůj. 22 Ale Anna nešla, nebo řekla muži svému: Až odchovám dítě, tehdy povedu je, aby ukáže se před Hospodinem, zůstalo tam na věky. 23 I řekl jí Elkána muž její: Učiň, cožť se dobrého vidí, zůstaň, dokudž neodchováš jeho. Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své! A tak zůstala žena, a krmila syna svého, až jej i odchovala. 24 Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se třmi volky a jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo; dítě pak ještě bylo malé. 25 Tedy zabili volka a přivedli dítě k Elí. 26 Ona pak řekla: Poslyš mne, pane můj. Jako jest živa duše tvá, pane můj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se Hospodinu. 27 Za toto dítě jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbě mé to, čehož jsem prosila od něho. 28 Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ bude, oddanýť jest Hospodinu. A učinil tu poklonu Hospodinu.