1 Samuel 17

O desafio de Golias

1 Ajuntando *1Sm 13.5os filisteus as suas forças para a guerra, vieram a unir-se em Socó, que pertence a Judá, e acamparam-se entre *2Cr 28.18Socó e *Js 10.10Azeca, em *1Cr 11.13Efes-Damim. 2 Saul, porém, e os filhos de Israel, tendo-se ajuntado, acamparam-se *1Sm 21.9no vale de Elá e ordenaram a batalha para ir de encontro aos filisteus. 3 Os filisteus estavam na encosta dum monte, e Israel, na encosta de outro monte; e entre eles, um vale. 4 Do arraial dos filisteus saiu um campeão, cujo nome era *2Sm 21.19Golias, de *Js 11.21-22Gate, que tinha de altura seis cúbitos e um palmo. 5 Trazia na cabeça um capacete de cobre e vinha vestido de uma couraça escameada, cujo peso era de cinco mil siclos de cobre. 6 Tinha as pernas cobertas de umas grevas de cobre *1Sm 17.45e um dardo de cobre, entre os ombros. 7 A *2Sm 21.19;1Cr 11.23haste da sua lança era como o órgão de um tear, e a ponta da sua lança pesava seiscentos siclos de ferro. Diante dele ia *1Sm 17.41o seu escudeiro. 8 Posto em pé, clamava às tropas de Israel e dizia-lhes: Por que saístes a formar a linha de batalha? Não sou eu filisteu, e vós, *1Sm 8.17servos de Saul? Escolhei um homem, e desça a ter comigo. 9 Se *2Sm 2.12-16ele puder pelejar comigo e tirar-me a vida, seremos vossos servos; mas, se eu prevalecer contra ele e lhe tirar a vida, sereis nossos servos e nos servireis. 10 Acrescentou o filisteu: *1Sm 17.26,36,45Eu desafio, hoje, as tropas de Israel. Dai-me um homem, para que pelejemos a sós. 11 Quando Saul e todo o Israel ouviram as palavras do filisteu, ficaram desalentados e com muito medo.

Jessé envia Davi a seus irmãos

12 Ora, Davi era *1Sm 16.18;Rt 4.22filho daquele *Gn 35.19efratita de Belém-Judá cujo nome era Jessé, *1Sm 16.10-11;1Cr 2.13-15que tinha oito filhos e, nos dias de Saul, era homem idoso e adiantado em anos entre os homens. 13 Os três filhos mais velhos de Jessé tinham seguido Saul à guerra; e *1Sm 16.6,8,9eram os nomes dos seus três filhos que foram à guerra: Eliabe, o primogênito; o segundo, Abinadabe; e o terceiro, Samá. 14 *1Sm 16.11Davi era o mais moço; os três maiores seguiram a Saul. 15 *1Sm 16.21-23Ora, Davi ia a Saul e voltava dele a apascentar as ovelhas de seu pai, em Belém. 16 O filisteu vinha de manhã e de tarde, apresentando-se por quarenta dias.

O gigante Golias insulta os israelitas

17 Disse Jessé a seu filho Davi: *1Sm 25.18Toma, agora, para teus irmãos este efa de grão tostado e estes dez pães e corre a levá-los ao arraial a teus irmãos; 18 *1Sm 16.20leva também estes dez queijos ao seu comandante de mil, *Gn 37.13-14vê como passam teus irmãos e recebe deles a senha. 19 Saul com eles e todos os homens de Israel estão no vale de Elá, pelejando contra os filisteus. 20 Levantou-se Davi de manhã cedo, deixou o rebanho ao cuidado dum guarda, carregou-se e partiu, como Jessé lhe tinha ordenado. Chegou *1Sm 26.5,7às trincheiras no momento em que o exército ia sair para formar em linha de batalha e dava sinal de combate. 21 Israel e os filisteus puseram-se em ordem de batalha, exército contra exército. 22 Davi deixou a sua *Jz 18.21;Is 10.28carga entregue ao cuidado dum guarda da bagagem, correu ao exército e foi indagar de seus irmãos como passavam. 23 Quando estava falando com eles, eis que vinha subindo do exército dos filisteus o campeão, cujo nome era Golias, filisteu de Gate. Falou *1Sm 17.8-10segundo aquelas palavras, e Davi ouviu-as. 24 Todos os israelitas, tanto que viram o homem, fugiram de diante dele com muito medo. 25 Diziam os homens de Israel: Vistes a este homem que subiu? Subiu para desafiar a Israel. Ao homem que o matar, o rei encherá de grandes riquezas, e *Js 15.16lhe dará sua filha, e *1Sm 8.11fará livre em Israel a casa de seu pai. 26 Falou Davi aos homens que se achavam perto dele: Que se fará ao homem que matar a esse filisteu e tirar o *1Sm 11.2opróbrio de sobre Israel? Pois quem é esse *1Sm 17.36;14.6;Jr 9.25-26filisteu incircuncidado, para *1Sm 17.10desafiar os exércitos *Dt 5.26;2Rs 19.4do Deus vivo? 27 O povo repetiu-lhe a mesma palavra, dizendo: *1Sm 17.25Assim se fará a quem o matar.

28 Eliabe, seu irmão mais velho, ouviu-o quando falava aos homens, *Gn 37.4,8-36acendeu-se a sua ira contra Davi e disse: Por que desceste? Ao cuidado de quem deixaste essas poucas ovelhas no deserto? Eu conheço a tua altivez e a malignidade do teu coração. Desceste para ver a batalha. 29 Respondeu Davi: Que fiz eu agora? *1Sm 17.17Não é grave o caso? 30 Virou-se dele para outro *1Sm 17.26-27e falou a mesma coisa. O povo respondeu-lhe como dantes.

Davi dispõe-se a pelejar contra o gigante

31 Ouvidas as palavras que Davi falou, foram repetidas na presença de Saul, que mandou chamá-lo. 32 Davi disse a Saul: *Dt 20.1-4Não desfaleça o coração de alguém por causa dele. *1Sm 16.18O teu servo irá e pelejará com este filisteu. 33 Saul disse a Davi: Não poderás ir contra esse filisteu para pelejar com ele, pois tu és jovem, e ele é guerreiro desde a sua mocidade. 34 Respondeu Davi a Saul: O teu servo estava apascentando as ovelhas de seu pai; quando vinha um leão ou um urso e levava um cordeiro do meio do rebanho, 35 eu corria após ele, e o matava, e *Am 3.12lho arrancava da boca; e, levantando-se ele contra mim, eu o agarrava pelas queixadas, e o feria, e matava. 36 Leão e urso matou o teu servo, e a esse filisteu incircuncidado fará como a um deles, visto que tem desafiado os exércitos do Deus vivo. 37 Acrescentou Davi: *2Tm 4.17Jeová, que me livrou das garras do leão e das garras do urso, livrar-me-á da mão desse filisteu. Saul disse a Davi: *1Sm 20.13Vai, e Jeová seja contigo! 38 Saul vestiu a Davi dos seus vestidos, e pôs-lhe sobre a cabeça um capacete de cobre, e vestiu-o duma couraça. 39 Davi cingiu a espada sobre os seus vestidos e procurou andar, pois não os tinha experimentado. Davi disse a Saul: Não posso andar com estas coisas, porque não as tenho experimentado. Davi tirou-as de sobre si. 40 Tomou na mão o seu cajado, escolheu do leito da torrente cinco pedras mui lisas e meteu-as no bolso de pastor que trazia consigo, a saber, no surrão. Tinha na mão *Jz 20.16a funda; e foi-se chegando ao filisteu.

Davi encontra-se com o gigante e mata-o

41 O filisteu ia andando e aproximando-se de Davi, e o seu escudeiro ia adiante dele. 42 Quando o filisteu olhou e viu a Davi, *Pv 16.18desprezou-o, porquanto era mancebo ruivo e *1Sm 16.12de gentil aspecto. 43 Disse o filisteu a Davi: *1Sm 24.14;2Sm 3.8Sou eu algum cão, para tu vires a mim com um pau? *1Rs 20.10Em nome dos seus deuses, amaldiçoou o filisteu a Davi. 44 Disse mais o filisteu a Davi: Vem a mim, e darei as tuas carnes às aves do céu e *1Sm 17.46às bestas do campo. 45 Então, lhe respondeu Davi: Tu vens a mim com espada, e com lança, e com escudo; *2Cr 32.8;Sl 124.8;Hb 11.34eu, porém, venho a ti em nome de Jeová dos Exércitos, do Deus das tropas de Israel, as quais tens desafiado. 46 Hoje mesmo, Jeová te entregará nas minhas mãos; matar-te-ei e tirar-te-ei a cabeça. Darei, hoje, às aves do céu e às feras do campo os cadáveres do arraial dos filisteus, e toda a terra saberá que há Deus em Israel. 47 *1Rs 18.36;2Rs 19.19;Is 37.20Saberá toda esta congregação que *1Sm 14.6;2Cr 14.11;20.15;Sl 44.6Jeová salva, não pela espada e lança. Porque de Jeová é a guerra, e ele vos entregará nas nossas mãos. 48 Como o filisteu se levantasse e viesse chegando para se encontrar com Davi, *Sl 27.3apressou-se este e correu em direção do exército para se encontrar com o filisteu. 49 Davi meteu a mão no bolso e tirou dali uma pedra. Arrojou-a com a funda e feriu ao filisteu na testa; a pedra encravou-se-lhe na testa, e ele caiu com o rosto em terra.

Os filisteus são dispersados

50 Assim, Davi prevaleceu contra o filisteu com uma funda e com uma pedra; feriu ao filisteu e o matou, porém não havia espada na mão de Davi. 51 Correu Davi, e pôs-se em pé sobre o filisteu, e *1Sm 21.9;2Sm 23.21tomou a espada dele, e, tirando-a da bainha, matou-o, e com ela decepou-lhe a cabeça. *Hb 11.34Vendo os filisteus que era morto o seu campeão, fugiram. 52 Os homens de Israel e de Judá levantaram-se, gritaram e perseguiram aos filisteus, até a entrada de Gate e até *Js 15.11Ecrom. Os feridos dentre os filisteus caíram pelo caminho de *Js 15.36Saaraim, até Gate e até Ecrom. 53 Voltando os filhos de Israel de perseguirem aos filisteus, despojaram o arraial deles. 54 Tomando Davi a cabeça do filisteu, levou-a para Jerusalém; porém pôs as armas dele na sua tenda.

55 Quando Saul viu a Davi sair contra o filisteu, perguntou a Abner, o general do exército: Abner, de quem é filho *1Sm 16.12,21-22este mancebo? Respondeu Abner: Por tua vida, ó rei, que o não sei. 56 Disse o rei: Pergunta de quem é filho esse rapaz. 57 Voltando Davi depois de morto o filisteu, tomou-o Abner *1Sm 17.54e levou-o à presença de Saul, trazendo Davi na mão a cabeça do filisteu. 58 Saul perguntou-lhe: De quem és filho, mancebo? Respondeu Davi: *1Sm 17.12Sou filho do teu servo Jessé, belemita.

1 I sebrali Filistinští vojska svá k boji, a shromáždili se u Socho, kteréž jest Judovo, a položili se mezi Socho a Azeka na pomezí Dammim. 2 Ale Saul a muži Izraelští sebravše se, položili se v údolí Elah, a sšikovali se k bitvě proti Filistinským. 3 I stáli Filistinští na hoře s strany jedné, a Izraelští stáli na hoře s strany druhé, a údolí bylo mezi nimi. 4 I vyšel muž bojovník z vojska Filistinského, Goliáš jménem, z Gát, zvýší šesti loket a dlani. 5 Lebka pak ocelivá na hlavě jeho, a v pancíř brněný byl oblečen, kterýžto pancíř vážil pět tisíc lotů oceli. 6 Též plechovice ocelivé byly na nohách jeho, a pavéza ocelivá mezi rameny jeho. 7 A dřevo u kopí jeho jako vratidlo tkadlcovské, železo pak ostré kopí jeho vážilo šest set lotů železa; a ten, kterýž nosil braň jeho, šel před ním. 8 I postavil se, a volal na vojska Izraelská, řka k nim: Nač jste to vyšli, vojensky se sšikovavše? Zdaliž já nejsem Filistinský, a vy služebníci Saulovi? Vybeřte z sebe muže, kterýž by sstoupil ke mně. 9 Jestližeť mi bude moci odolati a zabije mne, tedy budeme služebníci vaši; pakliť já přemohu jej a zabiji ho, budete vy služebníci naši, a sloužiti budete nám. 10 Pravil také ten Filistinský: Já jsem dnes zhaněl vojska Izraelská. Vydejtež mi muže, abychom se bili spolu. 11 A když uslyšel Saul i všecken Izrael slova Filistinského taková, ulekli se a báli se velmi. 12 David pak ten syn muže Efratejského z Betléma Judova, (jehož jméno Izai, kterýž měl osm synů, a již se byl sstaral za dnů Saule, přiblíživ se k lidem sešlým. 13 Tři také synové Izai starší šedše, táhli na vojnu s Saulem. Jména těch tří synů jeho, kteříž byli šli k boji: Eliáb prvorozený, a druhý po něm Abinadab, třetí pak Samma. 14 Ale David byl nejmladší. A tak ti tři synové starší odešli s Saulem). 15 David tedy odšel od Saule a navrátil se, aby pásl stádo otce svého v Betlémě. 16 I přicházel ten Filistinský ráno a večer, a stavěl se po čtyřidceti dní. 17 Tedy řekl Izai Davidovi synu svému: Vezmi i hned pro bratří své efi pražmy této a deset chlebů těchto, a běž do vojska k bratřím svým. 18 A deset syřečků mladých těchto doneseš hejtmanu, a navštívě bratří své, pozdravíš jich, a základ jejich vyzdvihneš. 19 Saul pak i oni, i všickni muži Izraelští byli v údolí Elah, bojujíce proti Filistinským. 20 A tak vstav David tím raněji a zanechav stáda při strážném, vzal to a šel, jakž mu byl přikázal Izai. I přišel až k šancům, a aj, vojsko vycházelo do šiku a křičelo k bitvě. 21 I sšikovali se Izraelští, ano i Filistinští, vojsko proti vojsku. 22 Protož David zanechav břemene, kteréž s sebe složil u strážného při břemeních, běžel do vojska; a když přišel, tázal se bratří svých, jak se mají. 23 A když on s nimi mluvil, aj, muž bojovník jménem Goliáš, Filistinský z Gát, vycházel z vojska Filistinských a mluvil jako i prvé; což slyšel i David. 24 Všickni pak muži Izraelští, jakž uzřeli toho muže, utíkali před tváří jeho, a báli se náramně. 25 I mluvili Izraelští mezi sebou: Viděli-li jste toho muže, kterýž vyšel? Nebo aby pohanění uvedl na Izraele, vyšel. Kdož by ho zabil, zbohatí ho král bohatstvím velikým, a dceru svou dá jemu, i dům otce jeho osvobodí v Izraeli. 26 I mluvil David mužům, kteříž stáli u něho, a řekl: Co bude dáno muži tomu, kterýž by zabil toho Filistinského a odjal pohanění od Izraele? Nebo kdo jest Filistinský neobřezaný ten, že pohanění uvodí na vojsko Boha živého? 27 Odpověděl jemu lid v táž slova, řka: To bude dáno muži, kterýž by ho zabil. 28 A uslyšev Eliáb, bratr jeho nejstarší, že mluví s těmi muži, rozhněval se Eliáb velmi na Davida, a řekl: Proč jsi sem přišel? A komus nechal kolikasi těch ovec na poušti? Známť já pýchu tvou a zlost srdce tvého, žes přišel dívati se bitvě. 29 I řekl David: Což jsem pak učinil? Zdaž mi nebylo poručeno? 30 Tedy šel od něho k jinému, jehož se tázal jako i prvé. I odpověděl jemu lid tak jako i prvé. 31 A tak roznesla se slova, kteráž mluvil David, a oznámili je Saulovi. Kterýžto povolal ho. 32 I řekl David Saulovi: Nechť se neleká srdce člověka pro něho; služebník tvůj půjde a bude se bíti s Filistinským tímto. 33 Ale Saul řekl Davidovi: Nebudeš moci jíti proti Filistinskému tomu, abys se potýkal s ním; nebo mládenček jsi, on pak jest muž bojovný od mladosti své. 34 Odpověděl David Saulovi: Služebník tvůj pastýřem byl stáda otce svého, a když přicházel lev aneb nedvěd, a bral dobytče z stáda, 35 Já dostihal jsem ho a bil jsem jej, a vydíral jsem je z hrdla jeho. Pakli se na mne obořil, tedy ujma ho za čelist, bil jsem jej, až jsem ho i zabil. 36 I lva i nedvěda zabil služebník tvůj; budeť tedy Filistinský neobřezanec ten jako který z nich, nebo zhaněl vojska Boha živého. 37 Řekl také David: Hospodin, kterýž vytrhl mne z moci lva a z moci nedvěda, onť mne vytrhne z ruky Filistinského tohoto. Tedy řekl Saul Davidovi: Jdi, a Hospodin budiž s tebou. 38 I dal Saul obléci Davida v šaty své, a vstavil lebku ocelivou na hlavu jeho, a oblékl ho v pancíř. 39 Připásal také David meč jeho na ty šaty jeho, a chtěl jíti, ale že tomu nezvykl, protož řekl David Saulovi: Nemohuť v tom jíti, nebo jsem nepřivykl. I složil to David s sebe. 40 A vzav hůl svou do ruky své, vybral sobě pět kamenů hladkých z potoku, a vložil je do mošničky pastýřské, kterouž měl, totiž do pytlíku, a prak svůj v ruce nesl, a přiblížil se k Filistinskému. 41 Bral se také i Filistinský, jda a přibližuje se k Davidovi, a muž ten, kterýž nesl braň jeho, šel před ním. 42 A když pohleděl Filistinský a uzřel Davida, pohrdal jím, proto že byl mládenček, a ryšavý, a krásného vzezření. 43 I řekl Filistinský Davidovi: Což jsem pes, že jdeš proti mně s holí? A zlořečil Filistinský Davidovi skrze bohy své. 44 Řekl také Filistinský Davidovi: Poď ke mně, a dámť tělo tvé ptákům nebeským a šelmám zemským. 45 Odpověděl David Filistinskému: Ty jdeš ke mně s mečem a s kopím a s pavézou, ale já k tobě jdu ve jménu Hospodina zástupů, Boha vojsk Izraelských, kterémuž jsi ty utrhal. 46 Dnešního dne zavře tě Hospodin v ruku mou, a zabiji tě, a setnu hlavu tvou s tebe, a vydám těla vojska Filistinského dnes ptákům nebeským a šelmám zemským, a pozná všecka země, žeť jest Bůh v Izraeli. 47 A zvíť všecko shromáždění toto, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin; (nebo Hospodinův jest boj), protož vydáť vás v ruce naše. 48 Stalo se pak, že když vstal ten Filistinský, a šel, přibližuje se proti Davidovi, pospíšil i David a běžel proti Filistinskému, aby se s ním potýkal. 49 V tom David vztáh ruku svou k mošničce, vyňal z ní kámen, kterýmž hodil z praku, a udeřil Filistinského v čelo jeho tak, že kámen uvázl v čele jeho. I padl tváří svou na zem. 50 A tak přemohl David Filistinského prakem a kamenem, a udeřiv Filistinského, zabil jej, ačkoli David žádného meče v ruce neměl. 51 A přiběh David, stál nad Filistinským. Potom pochytiv meč jeho, dobyl ho z pošvy a zabil jej, a sťal jím hlavu jeho. To vidouce Filistinští, že umřel nejsilnější jejich, utíkali. 52 A protož vstavše muži Izraelští a Judští, zkřikli a honili Filistinské, až kde se vchází do údolí, a až k branám Akaron. I padali, raněni jsouce, Filistinští po cestě k Saraim, až do Gát a až do Akaron. 53 A navrátivše se synové Izraelští od honění Filistinských, vzebrali tábor jejich. 54 Potom David vzav hlavu toho Filistinského, přinesl ji do Jeruzaléma, a odění jeho složil v stanu svém. 55 Tehdáž pak, když viděl Saul Davida jdoucího proti tomu Filistinskému, řekl Abnerovi hejtmanu vojska: Abner, čí jest syn ten mládenček? Odpověděl Abner: Jako jest živa duše tvá, králi, že nevím. 56 Ale král řekl: Zeptej ty se, čí jest syn mládenec ten. 57 Když se pak vracoval David od zabití Filistinského toho, pojav ho Abner, přivedl jej před Saule, an drží hlavu Filistinského v ruce své. 58 I řekl jemu Saul: Èí jsi syn, mládenče? Odpověděl David: Syn služebníka tvého Izai Betlémského.