1 Samuel 25

A morte de Samuel e a retirada de Davi para o deserto de Parã

1 *1Sm 28.3Faleceu Samuel; todo o Israel se ajuntou, e *Dt 34.8prantearam-no e *2Rs 21.18;2Cr 33.20enterraram-no na sua casa, em Ramá. Davi levantou-se e desceu *Gn 21.21;Nm 10.12;13.3ao deserto de Parã.

2 Havia um homem em *1Sm 23.24Maom que tinha o seu negócio no *Js 15.55Carmelo; era este homem *2Sm 19.32muito rico, e tinha três mil ovelhas e mil cabras, e estava ocupado em *2Sm 13.23tosquiar as suas ovelhas no Carmelo. 3 Chamava-se o homem Nabal, e sua mulher chamava-se Abigail; era esta mulher sensata e formosa, porém era o homem duro e grosseiro. Era ele *1Sm 30.14;Js 15.13da casa de Calebe. 4 Davi ouviu no deserto que Nabal tosquiava as suas ovelhas, 5 e enviou dez mancebos, e disse-lhes: Subi ao Carmelo, ide à casa de Nabal e saudai-o da minha parte. 6 Assim direis àquele próspero: *1Cr 12.18Paz seja a ti, paz seja à tua casa e paz seja a tudo o que tens! 7 Agora, ouvi que *2Sm 13.23-24tens tosquiadores. Os teus pastores acabam de estar conosco, e não mofamos deles, *1Sm 25.15,21nem perderam eles coisa alguma por todo o tempo que estiveram no Carmelo. 8 Pergunta aos teus mancebos, e eles to dirão. Portanto, que achem os moços graça aos teus olhos, porque viemos em *Ne 8.10-12tão boa ocasião. Dá aos teus servos e a Davi, teu filho, qualquer coisa que tiveres à mão.

Nabal recusa dar víveres aos servos de Davi

9 Tendo chegado os mancebos de Davi, falaram a Nabal todas essas palavras em nome de Davi e ficaram calados. 10 Nabal respondeu aos servos de Davi: *Jz 9.28Quem é Davi? Quem é o filho de Jessé? Muitos são, hoje em dia, os servos que fogem ao seu senhor. 11 Hei de pegar no meu pão, no meu vinho e na carne das minhas reses que degolei para os que tosquiam as minhas ovelhas, e dá-los a uns homens que não sei donde vêm? 12 Puseram-se a caminho os mancebos de Davi, voltaram e, tendo chegado, contaram-lhe segundo todas estas palavras. 13 Então, disse Davi aos seus homens: Cinja cada um a espada. Cada um cingiu a espada, e Davi também cingiu a sua; subiram após Davi *1Sm 23.13cerca de quatrocentos homens, e ficaram duzentos *1Sm 30.24com a bagagem.

14 Um dos mancebos, porém, contou a Abigail, mulher de Nabal, dizendo: Davi enviou do deserto mensageiros a *1Sm 13.10;15.13saudar o nosso amo, e este disparatou com eles. 15 Mas os homens nos foram muito bons e *1Sm 25.7,21não mofaram de nós, nem perdemos coisa alguma, por todo o tempo em que tivemos relações com eles, quando estávamos nos campos. 16 Eles *Êx 14.22nos serviam de muro assim de dia como de noite, por todo o tempo que andamos com eles apascentando as ovelhas. 17 Agora, considera e vê o que hás de fazer, porque o mal está determinado contra o nosso amo e contra toda a sua casa. Ele é tal filho de Belial, que ninguém lhe pode falar.

Abigail apazigua a Davi

18 Apressou-se Abigail, *2Sm 16.1;1Cr 12.40tomou duzentos pães, e dois odres de vinho, e cinco ovelhas assadas, e cinco medidas de trigo tostado, e cem cachos de passas, e duzentas pastas de figos e pô-los em cima de jumentos. 19 Disse aos seus mancebos: *Gn 32.16,20Ide adiante de mim, que vos seguirei de perto. Porém ela nada disse a seu marido Nabal. 20 Enquanto montada num jumento, descia ela pelas fraldas do monte, descia-lhe também Davi e seus homens ao encontro; e ela se encontrou com eles. 21 Ora, Davi tinha dito: Na verdade, de nada me serviu ter eu conservado no deserto tudo o que era deste homem, de maneira que nada perdeu de tudo o que lhe pertencia; ele me tornou mal por bem. 22 *1Sm 3.17;20.13Assim, faça Deus aos inimigos de Davi e mais ainda, *1Rs 14.10se eu deixar até ao amanhecer, de tudo o que lhe pertence, ainda um só menino.

23 Abigail tanto que viu a Davi, apressou-se, desceu do jumento, *1Sm 20.41prostrou-se sobre o rosto diante de Davi e inclinou-se até a terra. 24 Lançou-se-lhe aos pés e disse: Sobre mim caia, meu senhor, a culpa, e deixa falar a tua serva aos teus ouvidos e ouve as palavras da tua serva. 25 Não se importe o meu senhor com este homem de Belial, a saber, com Nabal; porque tal é ele qual é o seu nome; Nabal é o seu nome, e a loucura está com ele. Mas eu, tua serva, não vi os mancebos que tu, meu senhor, enviaste. 26 Agora, meu senhor, pela vida de Jeová e pela tua vida, visto que Jeová te impediu de derramares sangue e de *Hb 10.30te vingares pela tua própria mão, sejam agora como Nabal *2Sm 18.32os teus inimigos e os que buscam fazer o mal ao meu senhor. 27 Este é o *1Sm 30.26;Gn 33.11presente que trouxe a tua serva ao meu senhor, seja ele dado aos mancebos que seguem ao meu senhor. 28 Perdoa a *1Sm 25.24transgressão da tua serva, pois, sem dúvida, *1Sm 22.14;2Sm 7.16Jeová fará do meu senhor uma casa firme, porquanto o meu senhor *1Sm 18.17peleja as batalhas de Jeová; e não se achará em ti *1Sm 24.11;Sl 7.3o mal todos os teus dias. 29 Se alguém se levantar para te perseguir e buscar a tua vida, será a vida do meu senhor posta no feixe dos que vivem sob a proteção de Jeová, teu Deus; mas a vida dos teus inimigos, ele a *Jr 10.18arrojará como de uma funda. 30 Quando Jeová houver feito ao meu senhor todo o bem que ele falou a teu respeito e *1Sm 13.14te tiver estabelecido por príncipe sobre Israel, 31 não te será por pesar nem de remorso, meu senhor, por teres derramado sangue sem motivo ou por se ter o meu senhor vingado a si mesmo. *1Sm 25.30;Gn 40.14Quando Jeová houver feito o bem ao meu senhor, lembrar-te-ás da tua serva.

Davi é apaziguado

32 Davi respondeu a Abigail: *Êx 18.10Bendito seja Jeová, Deus de Israel, que te enviou hoje ao meu encontro! 33 Bendita seja a tua sabedoria, e bendita sejas tu, *1Sm 25.26que me tolheste de verter sangue e vingar-me, pela minha própria mão! 34 Pois, na verdade, juro pela vida de Jeová, Deus de Israel, *1Sm 25.26que me impediu de fazer o mal, que, se tu não te apresentasses e me não viesses ao encontro, não teria ficado a Nabal, até o amanhecer, ainda um só menino. 35 Aceitou Davi da mão de Abigail tudo o que lhe trouxera e disse-lhe: *1Sm 20.42;2Rs 5.19Sobe em paz para a tua casa; vê que dei ouvidos à tua voz e *Gn 19.21fiz a tua vontade.

36 Voltou Abigail para Nabal. Eis que ele fazia em casa *2Sm 13.23um banquete, como banquete de rei, e o seu coração se achava alegre, porque estava muito embriagado. Pelo que *1Sm 25.19não lhe referiu coisa alguma, nem pouco nem muito até pela manhã. 37 Pela manhã, quando Nabal já estava livre do vinho, contou-lhe sua mulher essas coisas. Teve o seu coração um choque mortal, ficando ele como uma pedra. 38 Passados dez dias, *1Sm 26.10feriu Jeová a Nabal, que morreu.

Davi casa com Abigail

39 Tendo Davi ouvido que Nabal era morto, disse: Bendito seja Jeová, que *1Sm 24.15pleiteou a minha causa a respeito da afronta que recebi de Nabal e *1Sm 25.26,34preservou ao seu servo do mal! Pois *2Sm 3.28-29Jeová fez cair a malignidade de Nabal sobre a sua cabeça. Mandou Davi *Ct 8.8falar a Abigail, para a receber por mulher. 40 Tendo vindo os servos de Davi a Abigail, ao Carmelo, disseram-lhe: Davi nos enviou a ti, para te tomarmos por sua mulher. 41 Ela se levantou, *1Sm 25.23se prostrou com o rosto em terra e disse: Eis que a tua serva é criada *Mc 1.7para lavar os pés dos servos do meu senhor. 42 *Gn 24.61-67Abigail apressou-se e, levantando-se, montou num jumento; foram com ela cinco moças que lhe assistiam, e ela seguiu os mensageiros de Davi, que a recebeu por mulher.

43 Davi também tomou a Ainoã de *Js 15.56Jezreel, e ambas foram suas mulheres. 44 Saul tinha dado *1Sm 18.27;2Sm 3.14Mical, sua filha, mulher de Davi, a Palti, filho de Laís, que era de *Is 10.30Galim.

1 Mezi tím umřel Samuel. A shromáždil se všecken Izrael, i plakali ho, a pochovali jej v domě jeho v Ráma. Ale David vstav, šel na poušť Fáran. 2 Èlověk pak nějaký byl v Maon, kterýž statek svůj měl na Karmeli. A byl člověk ten možný velmi, nebo měl tři tisíce ovec a tisíc koz, a tehdáž rovně střihl ovce své na Karmeli. 3 Muže pak toho jméno Nábal, a jméno ženy jeho Abigail. A byla žena ta opatrná a krásné tváři, ale muž její byl tvrdý a zlých povah, a byl z rodu Kálefova. 4 Protož uslyšav David na poušti, že by Nábal střihl ovce své, 5 Poslal deset služebníků, a řekl David těm služebníkům: Vstupte na Karmel, a jděte k Nábalovi, a pozdravte ho slovem mým přátelsky. 6 A rcete jemu takto: Zdráv buď, a pokoj tobě, pokoj domu tvému, i všemu, což máš, pokoj. 7 Slyšel jsem, že máš střižce, a pastýři tvoji bývali s námi; neučinili jsme jim žádné křivdy, aniž jim co zhynulo po všecky dny, v nichž byli na Karmeli. 8 Ptej se služebníků svých, a povědí tobě. Nyní tedy nechť naleznou mládenci milost před očima tvýma, nebo v den veselý přišli jsme; dej, prosím, což máš před rukama, služebníkům svým a synu svému Davidovi. 9 Přišedše tedy mládenci ti Davidovi, mluvili Nábalovi podlé všech slov těchto jménem Davidovým, a umlkli. 10 Odpověděl pak Nábal služebníkům Davidovým a řekl: Kdo jest David? A kdo syn Izai? Mnohotě nyní služebníků, kteříž se odtrhují jeden každý od pána svého. 11 Ano, vezmu já chléb svůj, a vodu svou a pokrmy své, kteréž jsem připravil střižcům svým, a dám je těm lidem, kterýchž neznám, ani vím, odkud jsou? 12 A obrátivše se služebníci Davidovi na cestu svou, navrátili se, a přišedše, oznámili jemu všecka slova ta. 13 I řekl David mužům svým: Připaš každý meč svůj. Kteříž když připásali jeden každý meč svůj, připásal také David meč svůj, a šlo za Davidem okolo čtyř set mužů, dvě stě pak pozůstalo u břemen. 14 A v tom Abigail, ženě Nábalově, oznámil mládenec jeden z služebníků, řka: Aj, poslal David posly s pouště, aby pozdravili pána našeho, ale on je ukřikal; 15 Ješto muži ti prospěšní nám byli velice, ani nám neučinili křivdy, aniž nám co zhynulo, když jsme bývali s nimi na poli. 16 Místo zdi byli nám v noci i ve dne po všecky dny, dokudž jsme s nimi byli, pasouce stáda. 17 Protož nyní pomysl a viz, co bys měla činiti, neboť již zlé věci hotové jsou na pána našeho i na všecken dům jeho; on pak jest tak zlobivý, že s ním nelze ani mluviti. 18 Tedy pospíšila Abigail, a vzala dvě stě chlebů, a dvě kožené láhvice vína, a pět ovcí připravených, a pět měr pražmy, a sto sušených hroznů, a dvě stě hrud fíků sušených, a vložila to na osly. 19 I řekla služebníkům svým: Jdětež napřed, a já za vámi půjdu. Ale muži svému Nábalovi neoznámila. 20 I stalo se, že vsedši na osla, sjížděla po stráni s hory, a aj, David a muži jeho sstupovali proti ní, a potkala se s nimi. 21 (David pak byl řekl: Jistě nadarmo jsem ostříhal všeho, což on měl na poušti, tak že nic nezahynulo ze všeho, což má; nebo mi se odplatil zlým za dobré. 22 Toto učiň Bůh nepřátelům Davidovým a toto přidej, jestliže zanechám do jitra ze všeho, což má, až do toho, kterýž močí na stěnu.) 23 Tedy uzřevši Abigail Davida, rychle ssedla s osla, a padla před Davidem na tvář svou, a poklonila se až k zemi. 24 A padši k nohám jeho, řekla: Na mně, pane můj, ta nepravost. Protož nechť mluví, prosím, služebnice tvá v uši tvé, a vyslyš slova děvky své. 25 Nechť se neobrací, prosím, pán můj myslí svou za mužem tím bezbožným Nábalem; nebo jakéž jest jméno jeho, takovýž jest. Nábal jméno jeho jest, a bláznovství jest při něm. Já pak služebnice tvá neviděla jsem služebníků pána mého, kteréž jsi byl poslal. 26 Protož nyní, pane můj, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že tě tobě zbránil Hospodin vylíti krve, a abys nemstil sám sebe. A protož nyní buďtež jako Nábal nepřátelé tvoji, a ti, kteříž hledají zlého pánu mému. 27 Teď pak dar tento, kterýž přinesla děvka tvá pánu svému, nechť jest dán služebníkům, kteříž chodí za pánem mým. 28 Odpusť, prosím, provinění děvce své, neboť jistě vzdělá Hospodin pánu mému dům stálý, poněvadž boje Hospodinovy pán můj vede, a nic zlého se nenalézá při tobě až posavad. 29 A byť i povstal člověk, aby tě stihal a hledal bezhrdlí tvého, budeť však duše pána mého svázána v svazku živých u Hospodina Boha tvého, duši pak nepřátel tvých jako z praku pryč zahodí. 30 A když učiní Hospodin pánu mému dobře podlé toho všeho, jakž zaslíbil tobě, a přikážeť, abys byl vůdcím nad Izraelem: 31 Tedy nebude to k zviklání ani k urážce srdce pánu mému, jako když by vylil krev bez příčiny, aneb když by se mstil pán můj. Když tedy učiní dobře Hospodin pánu mému, rozpoměň se na děvku svou. 32 I řekl David k Abigail: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, že tě poslal dne tohoto mně v cestu; 33 A požehnaná řeč tvá, i ty požehnaná, že jsi zdržela mne dnes, abych nevylil krve a nemstil sám sebe. 34 A jistě, jako živ jest Hospodin Bůh Izraelský, kterýž mi zbránil, ať bych zle nečinil, že kdybys nebyla pospíšila a nevyšla mi v cestu, nebyl by zůstal Nábalovi do jitra ani močící na stěnu. 35 I přijal David z ruky její, což byla přinesla jemu, a řekl jí: Jdiž v pokoji do domu svého. Pohleď, uslyšel jsem prosbu tvou, a vážil jsem sobě osoby tvé. 36 A tak navrátila se Abigail k Nábalovi, an měl hody v domě svém jako hody královské; a srdce Nábalovo rozveselilo se bylo v něm, a byl opilý velmi. Pročež ona neoznámila jemu nejmenšího slova až do jitra. 37 Nazejtří pak, když z vína vystřízlivěl Nábal, tedy oznámila jemu žena jeho ty věci. I zmrtvělo v něm srdce jeho, a učiněn jest jako kámen. 38 A když pominulo takměř deset dní, porazil Hospodin Nábale, i umřel. 39 Uslyšev pak David, že by Nábal umřel, řekl: Požehnaný Hospodin, kterýž hodně pomstil pohanění mého nad Nábalem, a služebníka svého zdržel ode zlého, zlost pak Nábalovu shrnul Hospodin na hlavu jeho. Tedy poslal David a mluvil k Abigail, aby ji sobě vzal za manželku. 40 I přišli služebníci Davidovi k Abigail na Karmel, a mluvili s ní, řkouce: David poslal nás k tobě, aby tě vzal sobě za manželku. 41 Kterážto vstavši, poklonila se na tvář až k zemi, řkuci: Aj, služebnice tvá za děvku bude, aby umývala nohy služebníkům pána svého. 42 Protož rychle vstavši Abigail a vsedši na osla svého, (pět pak děveček jejích šlo za ní), jela za posly Davidovými, a byla manželkou jeho. 43 Též i Achinoam pojal David z Jezreel, a byly i tyto dvě manželky jeho. 44 Nebo Saul Míkol dceru svou, manželku Davidovu, dal byl Faltiovi, synu Lais, kterýž byl z Gallim.