1 Samuel 28

Saul e a pitonisa de En-Dor

1 Naqueles dias, ajuntaram os *1Sm 29.1filisteus as suas tropas para a guerra, a fim de pelejarem contra Israel. Disse Aquis a Davi: Fica sabendo que hás de ir comigo ao campo, tu e teus homens. 2 Respondeu Davi a Aquis: Tu saberás, portanto, o que o teu servo há de fazer. Disse Aquis a Davi: Por isso, te farei guarda da minha cabeça *1Sm 1.22,28para sempre.

3 Ora, *1Sm 25.1Samuel era morto; todo o Israel o tinha chorado, e enterraram-no em *1Sm 7.17Ramá, que era a sua cidade. Saul tinha lançado fora da terra os que *1Sm 15.23;Lv 19.31;Dt 18.10consultavam espíritos ou um espírito familiar. 4 Ajuntaram-se os filisteus e vieram acampar-se em *1Rs 1.3;2Rs 4.8Suném; ajuntou Saul todo o Israel, e acamparam-se em *1Sm 31.1Gilboa. 5 Vendo Saul o exército dos filisteus, foi tomado de medo, e tremeu muito o seu coração. 6 *1Cr 10.13-14Saul consultou a Jeová, porém *Pv 1.24-31ele não lhe respondeu nem por *Nm 12.6;Jl 2.28sonhos, nem por *Êx 28.30;2Sm 8.17Urim, nem por profetas. 7 Então, disse Saul aos seus servos: Buscai-me uma mulher que consulte a um espírito familiar, para que eu vá consultá-la. Responderam-lhe os seus servos: *At 16.16Há em *Js 17.1;Sl 83.10En-Dor uma mulher que consulta espírito familiar.

8 Saul *2Cr 18.29;35.22disfarçou-se e, tomando outros vestidos, foi, acompanhado de dois homens, e chegaram de noite à casa da mulher. Ele disse: *Is 8.19Adivinha-me pelo espírito familiar e *Dt 18.10-11faze-me subir aquele que eu te disser. 9 Respondeu-lhe a mulher: Eis que tu sabes *1Sm 28.3o que fez Saul, como exterminou da terra os que consultam espíritos ou espírito familiar; por que me estás armando um laço à minha vida, para me fazeres morrer? 10 Saul jurou-lhe por Jeová, dizendo: Pela vida de Jeová, nenhuma culpa te sobrevirá por causa disso. 11 Perguntou-lhe a mulher: Quem te farei subir? Respondeu ele: Faze-me subir Samuel. 12 Quando a mulher viu a Samuel, deu um grande grito e disse a Saul: Por que me enganaste? Pois tu és Saul. 13 Respondeu-lhe o rei: Não tenhas medo; que vês tu? Disse a mulher a Saul: Vejo um deus subindo da terra. 14 Perguntou-lhe ele: Como é a sua figura? Respondeu ela: Vem subindo um ancião e *1Sm 15.27está envolto numa capa. Entendeu Saul que era Samuel, *1Sm 24.8prostrou-se com o rosto em terra e fez-lhe uma reverência.

Samuel declara o fim de Saul

15 Disse Samuel a Saul: Por que me inquietaste, fazendo-me subir? Respondeu Saul: Estou mui angustiado, porque os filisteus me fazem guerra, *1Sm 16.13-14;18.12e Deus se tem afastado de mim *1Sm 28.6e não me responde mais, nem por profetas nem por sonhos. Por isso, te chamei, para que me fizesses saber o que hei de fazer. 16 Disse Samuel: Para que me perguntas, visto que Jeová se tem afastado de ti e se fez teu inimigo? 17 Jeová te fez, *1Sm 15.28como pela minha boca te disse; Jeová rasgou o reino da tua mão e o deu ao teu próximo, a Davi. 18 Porque *1Sm 15.9,20,26não obedeceste à voz de Jeová e não executaste o furor da sua ira contra Amaleque, portanto isso te fez Jeová, hoje. 19 Jeová entregará também contigo Israel nas mãos dos filisteus. Amanhã, *1Sm 31.2;Jó 3.17-19tu e teus filhos estareis comigo; Jeová entregará o arraial de Israel nas mãos dos filisteus.

20 Caiu imediatamente Saul estendido por terra, e foi tomado de grande medo, por causa das palavras de Samuel. Não havia forças nele, porque não tinha comido pão todo aquele dia nem toda aquela noite. 21 Aproximou-se de Saul a mulher e, vendo que ele estava muito turbado, disse-lhe: Eis que a tua serva obedeceu à tua voz e, *1Sm 19.5expondo a minha vida, dei ouvidos às palavras que me falaste. 22 Agora, ouve também tu a voz da tua serva e permite que eu ponha diante de ti um bocado de pão; come para que tenhas forças e possas ir teu caminho. 23 Ele, porém, o recusou e disse: Não comerei. *2Rs 5.13Mas os servos, juntamente com a mulher, o constrangeram; e deu ouvidos à voz deles. Levantou-se do chão e sentou-se sobre *Et 1.6;Ez 23.41o leito. 24 A mulher tinha em casa um bezerro cevado, que se *Gn 18.6-7apressou a matar, e tomou farinha, e, amassando-a, a cozeu em pães asmos. 25 Pôs tudo diante de Saul e diante dos seus servos; e eles comeram. Então, se levantaram e partiram naquela noite.

1 I stalo se za dnů těch, že Filistinští sebrali vojska svá k boji, aby bojovali s Izraelem. I řekl Achis Davidovi: Věz nepochybně, že potáhneš se mnou na vojnu, ty i muži tvoji. 2 Odpověděl David Achisovi: Teprv ty poznáš, co učiní služebník tvůj. I řekl Achis Davidovi: Touť příčinou strážným života svého tě ustanovím po všecky dny. 3 (Samuel pak již byl umřel; pročež plakal ho všecken Izrael, a pochovali jej v Ráma, totiž v městě jeho. A Saul byl vyplénil věšťce a hadače z země.) 4 Tedy shromáždivše se Filistinští, přitáhli a položili se u Sunem. Shromáždil i Saul všeho Izraele, a položili se v Gelboe. 5 Vida pak Saul vojsko Filistinské, bál se, a uleklo se srdce jeho velmi. 6 I dotazoval se Saul Hospodina, ale Hospodin neodpovídal jemu ani skrze sny, ani skrze urim, ani skrze proroky. 7 Protož řekl Saul služebníkům svým: Pohledejte mi ženy mající ducha věštího, i půjdu k ní a poradím se skrze ni. Jemuž odpověděli služebníci jeho: Aj, žena mající ducha věštího v Endor. 8 Tedy změniv Saul oděv, oblékl se v roucho jiné, a šel sám a dva muži s ním, a přišli k ženě té v noci. I řekl: Medle hádej mi skrze ducha věštího, a způsob to, ať ke mně vyjde ten, kohož bych jmenoval tobě. 9 Ale žena řekla jemu: Aj, ty víš, co učinil Saul, kterak vyhladil věšťce a hadače z země. Pročež tedy ty pokládáš osídlo duši mé, abys mne o hrdlo připravil? 10 I přisáhl jí Saul skrze Hospodina, řka: Živť jest Hospodin, že nepřijde na tě trestání pro tu věc. 11 Tedy řekla žena: Kohožť mám vyvésti? Kterýž řekl: Samuele mi vyveď. 12 A když uzřela žena Samuele, zkřikla hlasem velikým, a řekla žena Saulovi takto: Pročež jsi mne oklamal! Nebo ty jsi Saul. 13 I řekl jí král: Neboj se. Což jsi pak viděla? Odpověděla žena Saulovi: Bohy jsem viděla vystupující z země. 14 Řekl jí opět: Jaký jest způsob jeho? Odpověděla jemu: Muž starý vystupuje a jest oděný pláštěm. Tedy srozuměl Saul, že by Samuel byl, a sehnuv se tváří k zemi, poklonil se jemu. 15 I řekl Samuel Saulovi: Proč mne nepokojíš, že jsi mne zavolati rozkázal? Odpověděl Saul: Úzkostmi sevřín jsem velice; nebo Filistinští bojují proti mně, a Bůh odstoupil ode mne, a neodpovídá mi více, ani skrze proroky, ani skrze sny. Protož povolal jsem tě, abys mi oznámil, co bych měl činiti. 16 I řekl Samuel: Proč tedy se mne dotazuješ, poněvadž Hospodin odstoupil od tebe, a jest s nepřítelem tvým? 17 Učiniltě zajisté jemu Hospodin, jakož mluvil skrze mne, a odtrhl Hospodin království od ruky tvé, a dal je bližnímu tvému, Davidovi. 18 Nebo že jsi neuposlechl hlasu Hospodinova, a nevykonals hněvu prchlivosti jeho nad Amalechem, protož učinil tobě to dnes Hospodin. 19 Nadto vydá Hospodin i Izraele s tebou v ruku Filistinských, a zítra budeš ty i synové tvoji se mnou. I vojska Izraelská vydá Hospodin v ruku Filistinských. 20 I padl Saul náhle tak, jak dlouhý byl, na zem, nebo se byl ulekl náramně slov Samuelových. K tomu ani síly v něm nebylo, nebo nic nejedl celý ten den a celou tu noc. 21 Přistoupivši pak ta žena k Saulovi a uzřevši, že jest předěšen náramně, řekla jemu: Aj, uposlechla děvka tvá hlasu tvého, a opovážila jsem se života svého, že jsem uposlechla slov tvých, kteráž jsi mluvil ke mně. 22 Nyní tedy uposlechni i ty, prosím, hlasu děvky své, a položím před tebe kousek chleba, abys jedl a posilil se, a tak jíti mohl cestou svou. 23 Kterýž odepřel a řekl: Nebuduť jísti. I přinutili ho služebníci jeho, ano i ta žena, tak že uposlechl hlasu jejich, a vstav s země, sedl na lůžko. 24 Měla pak ta žena tele tučné v domě, kteréž spěšně zabila, a vzavši mouky, zadělala, a napekla z ní chlebů přesných. 25 Potom přinesla před Saule a služebníky jeho, kteříž jedli, a vstavše v touž noc, odešli.