1 Samuel 18

Amizade de Jônatas para com Davi

1 Tendo Davi acabado de falar com Saul, ligou-se a *Gn 44.30alma de Jônatas com a de Davi, e *1Sm 20.17;Dt 13.6;2Sm 1.26Jônatas amou-o como a si mesmo. 2 Naquele dia, Saul o tomou e *1Sm 17.15não lhe permitiu que tornasse para a casa de seu pai. 3 *1Sm 20.8-17Jônatas e Davi fizeram aliança, porque Jônatas o amava como a si mesmo. 4 *1Sm 17.38;Gn 41.42;Et 6.8Despojou-se Jônatas da capa de que estava vestido e deu-a a Davi e bem assim a sua armadura, incluindo a sua espada, o seu arco e o seu cinto. 5 Saiu Davi aonde quer que Saul o enviava e conduzia-se com prudência; Saul deu-lhe o mando sobre a gente de guerra, e isso pareceu bem a todo o povo e também aos servos de Saul.

O cântico das mulheres indigna a Saul

6 Ao virem eles, na ocasião da volta de Davi, depois de morto o filisteu, *Êx 15.20-21;Jz 11.34;Sl 68.25;149.3as mulheres saíram de todas as cidades de Israel, cantando e dançando, ao encontro do rei Saul, com tambores, com alegria e com instrumentos de música. 7 As mulheres, tangendo, *1Sm 21.11;29.5;Êx 15.21respondiam umas as outras:

*1Sm 21.11Saul matou os seus milhares,

*2Sm 18.3E Davi, as suas dezenas de milhares.

8 Saul irou-se em extremo, e desagradou-lhe este incidente. Ele disse: A Davi elas deram dez milhares e a mim, milhares. *1Sm 15.28Que lhe falta senão só o reino? 9 Daquele dia em diante não via Saul a Davi com bons olhos.

10 Ao outro dia, *1Sm 16.14o espírito maligno, enviado de Deus, apoderou-se de Saul, *1Sm 19.23-24e profetizava dentro da casa; e Davi tocava a harpa com a sua mão, *1Sm 16.23como o fazia todos os dias. *1Sm 19.9Saul tinha na mão a sua lança, 11 que *1Sm 19.10;20.33arrojou, dizendo: Traspassarei a Davi contra a parede. Davi, porém, desviou-se de diante dele por duas vezes. 12 *1Sm 18.15,29Saul temia a Davi, *1Sm 16.13,18porque Jeová era com Davi e *1Sm 16.14;28.15se tinha retirado dele. 13 Por isso, Saul o afastou de si e o fez comandante de mil homens. *1Sm 18.16;2Sm 5.2Ele saía e entrava diante do povo. 14 Davi conduzia-se com prudência em todos os caminhos, e *1Sm 16.18Jeová era com ele. 15 Vendo Saul que ele se conduzia com muita prudência, tinha medo dele. 16 Mas *1Sm 18.5todo o Israel e Judá amavam a Davi, porque saía e entrava diante deles.

Saul intenta matar Davi pela astúcia

17 Disse Saul a Davi: *1Sm 17.25Eis aqui Merabe, minha filha mais velha, que te darei por mulher, contanto que sejas homem de valor e pelejes as *1Sm 17.36,47;25.28;Nm 21.14batalhas de Jeová. Pois Saul dizia consigo: Não seja a minha mão contra ele, *1Sm 18.21,25mas sim a dos filisteus. 18 Respondeu Davi a Saul: *1Sm 9.21;18.23;2Sm 7.18Quem sou eu, e qual é a minha vida ou a família de meu pai em Israel, para vir a ser genro do rei? 19 Mas, tendo chegado o tempo em que Merabe, filha de Saul, devia ser dada a Davi, foi ela dada por mulher a *2Sm 21.8Adriel, *Jz 7.22;1Rs 19.16meolotita. 20 *1Sm 18.28Mical, filha de Saul, amava a Davi. Contaram-no a Saul, e isso lhe agradou. 21 Disse Saul: Eu lha darei, para que ela lhe sirva de laço e *1Sm 18.17para que a mão dos filisteus seja contra ele. Pelo que disse Saul a Davi: *1Sm 18.26Pela segunda vez, virás hoje a ser meu genro.

Mical, a filha de Saul, ama a Davi e casa com ele

22 Ordenou Saul aos seus servos: Falai em segredo a Davi: Eis que tu estás no agrado do rei, e todos os seus servos te amam; agora, consente em ser genro do rei. 23 Os servos de Saul falaram essas palavras aos ouvidos de Davi, que respondeu: Parece-vos pouca coisa ser genro do rei, *Gn 34.12;29.20sendo eu pobre e de nenhuma valia? 24 Os servos de Saul lhe referiram isso, dizendo: Desta maneira falou Davi. 25 Então, disse Saul: Assim direis a Davi: O rei não deseja *Êx 22.17dote, mas cem prepúcios de filisteus, *1Sm 14.24para tomar vingança dos inimigos do rei. Ora, *1Sm 18.17Saul pensava em fazer Davi cair por mão dos filisteus. 26 Tendo os servos de Saul referido essas palavras a Davi, agradou-lhe tornar-se genro do rei. *1Sm 18.21Antes de se terem expirado os dias, 27 levantou-se Davi, e partiu, *1Sm 18.17ele e seus homens, e matou dentre os filisteus duzentos homens; *2Sm 3.14trouxe os prepúcios deles e deu-os em número completo ao rei, para ser seu genro. Saul deu-lhe por mulher sua filha Mical. 28 Viu Saul e conheceu que Jeová era com Davi; e Mical, filha de Saul, também o amava. 29 Saul temia ainda mais a Davi e continuamente se fazia seu inimigo.

30 Saíram os régulos dos filisteus à campanha; e, sempre que saíam, *1Sm 18.5conduzia-se Davi com mais prudência do que todos os servos de Saul; e o seu nome tornou-se muito querido.

1 I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého. 2 A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho. 3 I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou. 4 A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého. 5 Vycházel pak David, k čemuž ho koli posílal Saul, opatrně sobě počínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkům Saulovým. 6 Stalo se pak, když se oni domů brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého města Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstříc Saulovi králi s bubny, s veselím a s husličkami. 7 A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a řekly: Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců. 8 I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království? 9 Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky. 10 Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak měl kopí v ruce své. 11 I vyhodil Saul kopí, řka: Prohodím Davida až do stěny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát. 12 A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil. 13 Protož vybyl ho Saul od sebe, a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel před lidem. 14 David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal, nebo Hospodin byl s ním. 15 A když to viděl Saul, že sobě velmi opatrně počíná, bál se ho. 16 Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel před nimi. 17 Tedy řekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.) 18 I řekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli, abych byl zetěm královým? 19 I stalo se, že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku. 20 Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu. 21 (Nebo řekl Saul: Dámť mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti němu byla ruka Filistinských.) A tak řekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetěm. 22 I rozkázal Saul služebníkům svým: Mluvte k Davidovi tajně, řkouce: Aj, libuje tě sobě král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetěm královým. 23 A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpověděl David: Zdaliž se vám malá věc zdá, býti zetěm královým? A já jsem člověk chudý a opovržený. 24 Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, řkouce: Taková slova mluvil David. 25 I řekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.) 26 Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti, 27 Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku. 28 A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho, 29 Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny. 30 Vtrhovali pak do země knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, pročež i jméno jeho bylo velmi slavné.