1 Oxalá que suportásseis um pouco de insipiência da minha parte; mas de fato me suportais.

2 Pois vos zelo com zelos de Deus, porque vos desposei com um só esposo, para vos apresentar a Cristo como uma virgem pura;

3 temo, porém, que, como a serpente enganou a Eva com a sua astúcia, assim sejam corrompidos os vossos pensamentos, e se apartem da sinceridade e da pureza para com Cristo.

4 Na verdade, se aquele que vem, prega outro Jesus, o qual não pregamos, ou se recebeis um espírito diferente do que recebestes, ou se um Evangelho diferente do que aceitastes, bem o suportais.

5 Julgo que em nada tenho sido inferior aos maiores dentre os apóstolos.

6 Mas ainda que sou rude na palavra, não o sou todavia na ciência; de todos os modos, porém, vos temos feito isto patente em tudo.

7 Porventura cometi eu pecado, humilhando-me, para que vós fôsseis exaltados, por que vos evangelizei as boas novas de Deus gratuitamente?

8 Despojei outras igrejas, recebendo delas salário para vos poder servir,

9 e quando estava convosco e tinha necessidades, não me fiz pesado a ninguém; pois os irmãos, quando vieram da Macedônia, supriram o que me faltava; e em tudo me guardei e guardarei de vos ser pesado.

10 Como a verdade de Cristo está em mim, não me será tirada esta glória nas regiões da Acaia.

11 Por quê? será por que não vos amo? Deus o sabe.

12 Mas o que faço, isso farei, para cortar a ocasião aos que desejam ocasião, a fim de que naquilo de que se gloriam, sejam achados assim como nós.

13 Pois tais homens são falsos apóstolos, trabalhadores dolosos, transformando-se em apóstolos de Cristo.

14 Não é de admirar; pois o próprio Sanatás se transforma em anjo de luz.

15 Portanto não é grande coisa se também os seus ministros se transformam como em ministros de justiça; e o fim deles será conforme as suas obras.

16 Outra vez digo, ninguém pense que sou insensato; mas se assim pensais, todavia recebei-me como insensato, para que eu também me glorie um pouco.

17 O que falo, não o falo segundo o Senhor, mas como por insensatez, nesta confiança de gloriar-me.

18 Desde que muitos se gloriam segundo a carne, eu também me gloriarei.

19 Sendo vós sábios, com prazer suportais os insensatos;

20 pois se alguém vos escraviza, se alguém vos devora, se alguém se apodera de vós, se alguém se exalta sobre vós, se alguém vos dá na cara, o suportais.

21 Falo com vergonha, como se nós fôssemos fracos. Mas naquilo em que alguém se faz ousado, com insensatez falo, também eu sou ousado.

22 São hebreus? também eu. São israelitas? também eu. São descendentes de Abraão? também eu.

23 São ministros de Cristo? falo como fora de mim, eu ainda mais; em trabalhos muito mais, muito mais em prisões, em açoites sem medida, em mortes muitas vezes.

24 Dos judeus cinco vezes recebi quarenta açoites menos um,

25 três vezes fui açoitado com varas, uma vez apedrejado, três vezes naufraguei, um dia e uma noite passei no abismo;

26 muitas vezes estive em jornadas, em perigos de rios, em perigos de salteadores, em perigos da minha raça, em perigos dos gentios, em perigos na cidade, em perigos na solidão, em perigos no mar, em perigos entre falsos irmãos;

27 em trabalho e fadiga, em vigílias muitas vezes, com fome e sede, em jejuns muitas vezes, em frio e nudez;

28 além das coisas exteriores, há o que pesa sobre mim diariamente, o cuidado de todas as igrejas.

29 Quem enfraquece, que eu não enfraqueça? quem é levado a tropeçar, que eu não me abrase?

30 Se é necessário gloriar-me, gloriar-me-ei das coisas da minha fraqueza.

31 O Deus e Pai do Senhor Jesus, que é bendito para sempre, sabe que não minto.

32 Em Damasco o etnarca do rei Aretas guardava a cidade dos damascenos, para me prender;

33 e numa alcofa me desceram por uma janela da muralha abaixo, e assim escapei das suas mãos.

1 Ó byste mne maličko posnesli v nemoudrosti mé, nýbrž posneste mne.

2 Neboť miluji vás Božím milováním. Zasnoubilť jsem zajisté vás jako čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu.

3 Ale bojímť se, aby snad, jakož had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od sprostnosti, kteráž jest v Kristu.

4 Nebo kdyby někdo přijda, jiného Ježíše vám kázal, kteréhož jsme my nekázali, aneb kdybyste jiného ducha přijali, kteréhož jste prve nepřijali, anebo jiné evangelium, kteréhož jste od nás nevzali, slušně byste to snášeli.

5 Neboť za to mám, že jsem nic menší nebyl velikých apoštolů.

6 Jestližeť pak jsem nedospělý v řeči, však ne v umění, ale ve všem všudy otevření jsme vám.

7 Zdali jsem zhřešil, ponižuje se, abyste vy povýšeni byli, a že jsem darmo evangelium Boží kázal vám?

8 Jiné jsem církve loupil, bera od nich plat k službě vaší. A byv u vás, jsa potřeben, neobtěžoval jsem žádného.

9 Nebo ten nedostatek můj doplnili bratří, přišedše z Macedonie. A ve všech věcech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtěžoval.

10 Jestiť pravda Kristova ve mně, že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských.

11 Z které příčiny? Snad že vás nemiluji? Bůhť ví.

12 Ale což činím, ještěť činiti budu, abych odňal příčinu těm, kteříž hledají příčiny k tomu, aby v tom, v čemž se chlubí, nalezeni byli takoví jako i my.

13 Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy.

14 A není div. Nebo i satan proměňuje se v anděla světlosti.

15 Protož neníť to tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podle skutků jejich.

16 Opět pravím, aby mne někdo neměl za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého přijměte mne, ať i já se maličko něco pochlubím.

17 Což mluvím, nemluvímť jako ode Pána, ale jako v nemoudrosti z strany této chlouby.

18 Kdyžť se mnozí chlubí podle těla, i jáť se pochlubím.

19 Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce sami moudří.

20 Nebo snesete i to, by vás kdo v službu podrobil, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tvář bil.

21 K zahanbení vašemu pravím, rovně jako bychom my nějací špatní byli. Nýbrž v čem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím,) smímť i já.

22 Židé jsou? Jsem i já Žid. Izraelští jsou? Jsem i já. Símě Abrahamovo jsou? I já.

23 Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudře dím:) Nadto já. V pracech býval jsem hojněji, v ranách přílišně, v žalářích hojněji, v smrtech častokrát.

24 Od Židů pětkrát čtyřidceti ran bez jedné trpěl jsem.

25 Třikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl ukamenován, třikrát jsem na moři tonul, ve dne i v noci v hlubokosti mořské byl jsem.

26 Na cestách často, v nebezpečenství na řekách, v nebezpečenství od lotrů, v nebezpečenství od svého pokolení, v nebezpečenství od pohanů, v nebezpečenství v městě, v nebezpečenství na poušti, v nebezpečenství na moři, v nebezpečenství mezi falešnými bratřími;

27 V práci a v ustání, v bděních často, v hladu a v žízni, v postech častokrát, na zimě a v nahotě.

28 Kromě toho, což zevnitř jest, dotírá na mne ten houf na každý den povstávající proti mně, to jest péče o všecky sbory.

29 Kdo umdlévá, abych já s ním nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil?

30 Jestližeť se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu.

31 Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na věky, ví, žeť nelhu.

32 Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostříhal města Damašku, chtěje mne do vězení vzíti.

33 Ale já oknem po provaze spuštěn jsem v koši přes zed, i ušel jsem rukou jeho.