1 Disse mais Jeová a Moisés:

2 Eis que chamei por nome Bezalel, filho de Uri, filho de Hur, da tribo de Judá;

3 e o enchi do espírito de Deus, no tocante à sabedoria, à inteligência, à ciência e a toda a sorte de obras,

4 para fazer invenções, para trabalhar em ouro, em prata e em cobre,

5 para gravar pedras de engaste, para entalhar madeiras e para trabalhar em toda a sorte de obras.

6 Eis que eu designei juntamente com ele a Aoliabe e filho de Aisamaque, da tribo de Dã; e pus a sabedoria nos corações de todos os homens hábeis, para fazerem tudo o que eu tenho ordenado:

7 a tenda da revelação, e a arca do testemunho, e o propiciatório que está por cima dela, e todos os móveis da Tenda,

8 e a mesa com os seus utensílios, e o candeeiro puro com todos os seus utensílios, e o altar do incenso,

9 e o altar do holocausto com todos os seus utensílios, e a bacia com a sua base,

10 e os vestidos finamente tecidos e os vestidos sagrados do sacerdote Arão e os vestidos de seus filhos, para quando se empregarem no ofício sacerdotal,

11 e o óleo da unção, e o incenso aromático para o santo lugar: eles farão conforme tudo o que tenho ordenado

12 Disse mais Jeová a Moisés:

13 Falarás também aos filhos de Israel: Certamente guardareis os meus sábados; pois este é um sinal entre mim e vós pelas vossas gerações; para que saibais que eu sou Jeová que vos santifico.

14 Portanto, guardareis o sábado, porque é santo para vós. Aquele que o profanar, certamente será morto; pois todo o homem que trabalhar neste dia será exterminado do meio do seu povo.

15 Seis dias se trabalhará; porém no sétimo dia é um sábado de descanso solene, consagrado a Jeová; todo o que trabalhar neste dia, certamente será morto.

16 Pelo que os filhos de Israel guardarão o sábado, para o observarem pelas suas gerações, como pacto perpétuo.

17 É um sinal perpétuo entre mim e os filhos de Israel; pois em seis dias fez Jeová o céu e a terra, e ao sétimo dia descansou e achou refrigério.

18 Deu a Moisés, depois que acabara de falar com ele no monte Sinai, as duas tábuas do testemunho, tábuas de pedra, escritas pelo dedo de Deus.

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2 Hle, povolal jsem ze jména Bezeleele, syna Uri, syna Hur, z pokolení Judova.

3 A naplnil jsem ho duchem Božím, moudrostí a rozumností, i uměním všelijakého řemesla,

4 Aby vtipně smysliti uměl, což by koli řemeslně uděláno býti mohlo z zlata a z stříbra i z mědi.

5 I v řezání kamení drahého k vsazování, i v umělém vysazování na dřevě aby dělal všelijaké dílo.

6 A aj, já přidal jsem jemu Aholiaba, syna Achisamechova, z pokolení Dan. A v srdci každého vtipného složil jsem moudrost, aby spravili vše, což jsem přikázal tobě:

7 Stánek úmluvy a truhlu svědectví, a slitovnici, kteráž má býti na ní, i všelijaké nádobí stánku;

8 Stůl také a nádoby k němu, i svícen čistý se všemi nádobami jeho, a oltář pro kadění;

9 Též oltář k zápalům se všemi nádobami jeho, a umyvadlo s podstavkem jeho;

10 I roucha k službě, i roucha svatá Aronovi knězi, i roucha synů jeho, aby mi úřad kněžský konali;

11 I olej pomazání a kadidlo vonné do svatyně. Všecko tak, jakž jsem přikázal tobě, udělají.

12 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

13 Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: A však sobot mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji.

14 Protož ostříhati budete soboty, nebo svatá jest vám. Kdož by ji poškvrnil, smrtí umře; a kdo by koli dělal v ní dílo, vyhlazena bude ta duše z prostředku lidu svého.

15 Šest dní děláno bude dílo, ale v den sedmý sobota odpočinutí jest, svatost Hospodinu. Každý, kdož by dělal dílo v den sobotní, smrtí umře.

16 Protož ostříhati budou synové Izraelští soboty, tak aby světili sobotu po rodech svých smlouvou věčnou.

17 Mezi mnou a syny Izraelskými za znamení jest na věčnost; nebo šest dní činil Hospodin nebe i zemi, v den pak sedmý přestal a odpočinul.

18 I dal Pán Mojžíšovi po dokonání těchto řečí s ním na hoře Sinai dvě dsky svědectví, dsky kamenné, psané prstem Božím.