1 Tendo Jesus entrado em Jericó, atravessava a cidade.2 Havia ali um homem chamado Zaqueu, que era chefe dos publicanos, e rico;3 este procurava ver quem era Jesus, porém não o podia conseguir por causa da multidão, porque era de baixa estatura.4 Correndo adiante, subiu a um sicômoro a fim de vê-lo, porque estava para passar por ali.5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e disse-lhe: Zaqueu, desce depressa; porque importa que eu fique hoje em tua casa.6 Ele desceu a toda a pressa e o recebeu com alegria.7 Vendo isto, todos murmuravam, dizendo que ele tinha ido hospedar-se em casa de um pecador.8 Zaqueu, levantando-se, disse a Jesus: Senhor, vou dar a metade dos meus bens aos pobres, e se em alguma coisa defraudei a alguém, lho restituirei quadruplicado.9 Disse-lhe Jesus: Hoje entrou a salvação nesta casa, porquanto este também é filho de Abraão;10 porque o Filho do homem veio buscar e salvar o que se havia perdido.11 Ouvindo eles isto, prosseguiu Jesus e propôs uma parábola, visto estar ele perto de Jerusalém e pensarem eles que o reino de Deus havia de manifestar-se imediatamente.12 Disse, pois: Certo homem ilustre foi para um país longínquo, a fim de obter para si o governo e voltar.13 Chamou dez servos seus, deu-lhes dez minas e disse-lhes: Negociai até eu voltar.14 Mas os seus concidadãos o odiavam, e enviaram após ele uma embaixada, dizendo: Não queremos que este homem nos governe.15 Quando ele voltou, depois de haver tomado posse do governo, mandou chamar os servos, a quem dera o dinheiro, a fim de saber como cada um havia negociado.16 Apresentou-se o primeiro e disse: Senhor, a tua mina rendeu dez.17 Respondeu-lhe o senhor: Muito bem, servo bom, porque foste fiel no mínimo, terás autoridade sobre dez cidades.18 Veio o segundo, dizendo: Senhor, a tua mina rendeu cinco.19 A este respondeu: Sê tu também sobre cinco cidades.20 Veio outro, dizendo: Senhor, eis a tua mina que tive guardada em um lenço;21 pois eu tinha medo de ti, porque és homem severo, tiras o que não puseste e ceifas o que não semeaste.22 Respondeu-lhe: Servo mau, pela tua boca eu te julgarei. Sabias que sou homem severo, que tiro o que não pus e ceifo o que não semeei;23 por que, pois, não puseste o meu dinheiro no banco? e então na minha vinda o teria exigido com juros.24 Disse aos que estavam presentes: Tirai-lhe a mina e dai-a ao que tem as dez.25 Responderam-lhe: Senhor, este já tem dez.26 Declaro-vos que a todo o que tem, dar-se-lhe-á; mas ao que não tem, até aquilo que tem, lhe será tirado.27 Quanto, porém, a esses meus inimigos, que não quiseram que eu os governasse, trazei-os aqui e matai-os diante de mim.28 Depois de ter Jesus assim falado, ia adiante deles, subindo para Jerusalém.29 Ao aproximar-se de Betfagé e de Betânia, junto ao monte chamado Olival, enviou dois de seus discípulos,30 dizendo-lhes: Ide à aldeia que está defronte de vós e, ao entrar ali, achareis preso um jumentinho, que nunca foi montado; desprendei-o e trazei-o.31 Se alguém vos perguntar: Por que o desprendeis? respondereis assim: O Senhor precisa dele.32 Partiram os que tinham sido enviados e acharam conforme lhes dissera Jesus.33 Enquanto desprendiam o jumentinho, perguntaram-lhes os seus donos: Por que desprendeis o jumentinho?34 Responderam: O Senhor precisa dele.35 Trouxeram-no a Jesus e, lançando as suas capas sobre o jumentinho, fizeram-no montar.36 Enquanto ele caminhava, muitos estendiam as suas capas na estrada.37 Quando ele já ia chegando à descida do monte das Oliveiras, toda a multidão dos discípulos começou jubilosa a louvar a Deus em altas vozes por todos os milagres que tinha visto,38 dizendo: Bendito é o Rei que vem em nome do Senhor! paz no céu e glória nas maiores alturas!39 Alguns dos fariseus dentre a multidão lhe disseram: Mestre, repreende os teus discípulos.40 Respondeu-lhes: Declaro-vos que, se estes se calarem, as pedras clamarão.41 Quando Jesus já estava perto, ao ver a cidade, chorou sobre ela.42 dizendo: Ah! se tu conheceras ainda hoje o que te pode trazer a paz! mas isto está agora oculto aos teus olhos.43 Pois sobre ti virão dias, em que os teus inimigos levantarão trincheiras em redor de ti, te cercarão e te apertarão de todos os lados,44 e te derribarão a ti bem como a teus filhos que estiverem dentro de ti; e não deixarão em ti pedra sobre pedra, porque não conheceste o tempo da tua visitação.45 Tendo entrado no templo, começou a expulsar os que ali vendiam,46 dizendo-lhes: Está escrito: A minha casa será casa de oração, mas vós a fizestes um covil de salteadores.47 Todos os dias ensinava no templo; mas os principais sacerdotes, os escribas e os principais entre o povo procuravam tirar-lhe a vida,48 e não sabiam o que haviam de fazer; pois todo o povo o escutava com muita atenção.

1 A všed Ježíš, bral se přes Jericho.2 A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý.3 I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl.4 A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl; neb tudy měl jíti.5 A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati.6 I sstoupil rychle, a přijal jej radostně.7 A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se obrátil.8 Stoje pak Zacheus, řekl ku Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtvernásob.9 I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, protože i on jest syn Abrahamův.10 Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.11 Toho když oni poslouchali, promluvil k nim dále podobenství, protože byl blízko od Jeruzaléma a že se oni domnívali, že by se hned mělo zjeviti království Boží.12 I řekl: Člověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby přijal království a zase se navrátil.13 I povolav desíti služebníků svých, dal jim deset hřiven, a řekl jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu.14 Měšťané pak jeho nenáviděli ho, a poslali poselství za ním, řkouce: Nechcemeť, aby tento kraloval nad námi.15 I stalo se, když se navrátil, přijav království, rozkázal zavolati těch svých služebníků, kterýmž byl dal peníze, aby zvěděl, jak kdo mnoho získal.16 I přišel první, řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala.17 I řekl jemu: To dobře, služebníče dobrý. Že jsi nad málem byl věrný, mějž moc nad desíti městy.18 A druhý přišel, řka: Pane, hřivna tvá získala pět hřiven.19 I tomu řekl: I ty budiž nad pěti městy.20 A jiný přišel, řka: Pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl složenou v šátku.21 Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi člověk přísný; béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval.22 I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem já člověk přísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, čehož jsem nerozsíval.23 I pročes tedy nedal peněz mých na stůl, a já přijda, byl bych je vzal i s požitky?24 I řekl těm, kteříž tu stáli: Vezměte od něho hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.25 I řekli jemu: Pane, máť deset hřiven.26 I dí jim: Jistě pravím vám, že každému, kdož má, bude dáno, ale od toho, kterýž nemá, i to, což má, bude odjato.27 Ty pak nepřátely mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a zmordujte přede mnou.28 To pověděv, šel předce, vstupuje k Jeruzalému.29 I stalo se; když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své,30 Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhožto vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němžto nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně.31 A optal-liť by se vás kdo, proč je odvazujete, tak jemu díte: Protože Pán ho potřebuje.32 Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli tak, jakž jim byl pověděl.33 A když odvazovali oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko?34 A oni řekli: Pán ho potřebuje.35 I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na oslátko, vsadili na ně Ježíše.36 A když on jel, stlali roucha svá na cestě.37 Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli,38 Řkouce: Požehnaný král, jenž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech.39 Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli k němu: Mistře, potresci učedlníků svých.40 I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kameníť bude volati.41 A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním,42 Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly; ale skrytoť jest to nyní od očí tvých.43 Nebo přijdou na tě dnové, v nichž obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran.44 A s zemí srovnají tě, i syny tvé, kteříž v tobě jsou, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštívení svého.45 A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho,46 Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou.47 I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží a zákoníci i přední v lidu hledali ho zahladiti.48 A nenalezli, co by jemu učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho.