1 Estava próxima a festa dos pães asmos, chamada páscoa.

2 Os principais sacerdotes e os escribas procuravam algum meio de tirar a vida a Jesus; pois temiam o povo.

3 Ora Satanás entrou em Judas chamado Iscariotes, que era um dos doze;

4 ele foi entender-se com os principais sacerdotes e os oficiais sobre a maneira de lho entregar.

5 Alegraram-se e concordaram em dar-lhe dinheiro.

6 Ele anuiu, e procurava ocasião de lho entregar sem a multidão saber.

7 Chegou o dia dos pães asmos, em que se devia imolar a páscoa,

8 e Jesus enviou a Pedro e a João, dizendo: Ide preparar-nos a páscoa para a comermos.

9 Eles lhe perguntaram: Onde queres que a preparemos?

10 Respondeu-lhes: Ao entrardes na cidade, encontrareis um homem trazendo um cântaro de água; segui-o até à casa em que ele entrar,

11 e dizei ao dono da casa: O Mestre manda perguntar-te: Onde é o aposento em que hei de comer a páscoa com meus discípulos?

12 Ele vos mostrará um espaçoso cenáculo mobilado; ali fazei os preparativos.

13 Eles foram e acharam como ele lhes dissera, e prepararam a páscoa.

14 Chegada a hora, pôs-se Jesus à mesa, e com ele os apóstolos.

15 Disse-lhes: Tenho desejado anciosamente comer convosco esta páscoa antes da minha paixão;

16 pois vos digo que nunca mais a hei de comer, até que ela se cumpra no reino de Deus.

17 Depois de receber o cálice, havendo dado graças, disse: Tomai-o e distribui-o entre vós;

18 pois vos digo que desde agora não beberei do fruto da videira, até que venha o reino de Deus.

19 Tomando o pão e tendo dado graças, partiu-o e deu aos discípulos, dizendo: Este é o meu corpo que é dado por vós; fazei isto em memória de mim.

20 Depois da ceia tomou do mesmo modo o cálice, dizendo: Este cálice é a nova aliança em meu sangue, que é derramado por vós.

21 Mas a mão daquele que me trai, está comigo à mesa.

22 Pois, na verdade, o Filho do homem vai, conforme foi determinado, mas ai daquele homem por quem é traído!

23 Eles começaram a indagar entre si qual deles seria o que ia fazer isso.

24 Houve também entre eles uma discussão sobre qual deles era considerado o maior.

25 Jesus disse-lhes: Os reis dos gentios dominam sobre eles, e os que exercem sobre eles autoridade, são chamados benfeitores.

26 Mas vós não façais assim. Pelo contrário o que entre vós é maior, seja como o menor; e aquele que manda, seja como o que serve.

27 Pois qual é maior, quem está à mesa ou quem serve? não é quem está à mesa? mas eu estou no meio de vós como quem serve.

28 Vós sois os que tendes permanecido comigo nas minhas tentações;

29 eu vos confiro domínio real, assim como meu Pai mo conferiu,

30 para que comais e bebais à minha mesa no meu reino; e vos sentareis sobre tronos para julgar as doze tribos de Israel.

31 Simão, Simão, eis que Satanás obteve permissão para vos joeirar como trigo.

32 Mas eu roguei por ti, para que a tua fé não desfaleça; e tu, uma vez arrependido, fortalece teus irmãos.

33 Disse-lhe Pedro: Senhor, estou pronto a ir contigo não só para a prisão, mas também para a morte.

34 Disse-lhe Jesus: Declaro-te, Pedro, que hoje antes de cantar o galo, três vezes terás negado que me conheces.

35 Perguntou-lhes Jesus: Quando vos mandei sem bolsa, sem alforge e sem sandálias, faltou-vos, porventura, alguma coisa? Responderam eles: Nada.

36 Então lhes disse: Agora, porém, o que tem bolsa, tome-a, como também o alforge; e o que não tem dinheiro, venda a sua capa e compre espada.

37 Pois vos digo que importa cumprir-se em mim o que está escrito: E ele foi contado com os transgressores; porque o que a mim se refere está sendo cumprido.

38 Disseram eles: Senhor, aqui estão duas espadas. Respondeu-lhes Jesus: Basta.

39 Segundo o seu costume saiu para o monte das Oliveiras, e os discípulos seguiram-no.

40 Chegado àquele lugar, disse-lhes: Orai para que não entreis em tentação.

41 E separou-se deles cerca de um tiro de pedra e, ajoelhando-se, orou,

42 dizendo: Pai, se é do teu agrado, afasta de mim este cálice; contudo não se faça a minha vontade, mas sim a tua.

43 Então lhe apareceu um anjo do céu, que o fortalecia.

44 Estando em agonia, orou com mais instância; o seu suor tornou-se em gotas de sangue a cair sobre a terra.

45 Depois de levantar-se da oração, foi ter com os discípulos e achou-os dormindo de tristeza,

46 e disse-lhes: Por que dormis? levantai-vos e orai, para que não entreis em tentação.

47 Falava ele ainda, quando chegou uma multidão; e um dos doze, que se chamava Judas, vindo adiante dela, aproximou-se de Jesus para o beijar.

48 Perguntou-lhe Jesus: Judas, com um beijo entregas o Filho do homem?

49 Os que estavam ao redor dele, vendo o que ia suceder, perguntaram: Senhor, firamo-los à espada?

50 Um deles deu um golpe no servo do sumo sacerdote e decepou-lhe a orelha direita.

51 Disse Jesus: Deixai-os, basta; e tendo-lhe tocado a orelha, o sarou.

52 Disse Jesus aos principais sacerdotes, oficiais do templo e anciãos, que vieram prendê-lo: Saístes com espadas e varapaus como contra um salteador?

53 Todos os dias estando eu convosco no templo, não me tocastes; porém esta é a vossa hora e o poder das trevas.

54 Prendendo-o, eles o levaram e introduziram na casa do sumo sacerdote; e Pedro ia seguindo de longe.

55 Eles, tendo-se acendido fogo no meio do pátio, sentaram-se, e Pedro sentou-se no meio deles.

56 Uma criada, vendo-o sentado ao lume, o encarou e disse: Este também estava com ele.

57 Mas Pedro negou, dizendo: Não o conheço, mulher.

58 Daí a pouco, vendo-o um outro, disse: Também tu és dos tais. Respondeu Pedro: Homem, não sou.

59 Tendo passado cerca de uma hora, afirmou ainda outro: Certamente este andava com ele, porque também é galileu.

60 Respondeu Pedro: Homem, não sei o que estás dizendo. Logo, estando ele ainda a falar, cantou o galo.

61 Virando-se o Senhor, olhou para Pedro. Pedro lembrou-se da palavra do Senhor, como lhe havia dito: Hoje antes de cantar o galo, três vezes me negarás.

62 E saindo para fora, chorou amargamente.

63 Os homens que guardavam a Jesus, zombavam dele, davam-lhe pancadas e,

64 vendando-lhe os olhos, perguntavam: Adivinha, quem é o que te bateu?

65 E blasfemando, dirigiam-lhe muitas afrontas.

66 Logo que amanheceu, reuniu-se a assembléia dos anciãos do povo, tanto os principais sacerdotes como os escribas, e o conduziram ao sinédrio e disseram:

67 Se tu és o Cristo, dize-nos. Respondeu-lhes: Se eu vo-lo disser, não o crereis;

68 e se eu vos interrogar, não me respondereis.

69 Desde agora estará sentado o Filho do homem à mão direita do poder de Deus.

70 Perguntaram todos: És tu, logo, o Filho de Deus? Respondeu-lhes ele: Vós mesmos dizeis que eu sou.

71 Então disseram: Que necessidade ainda temos de testemunho? porque nós mesmos o ouvimos da sua própria boca.

1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.

2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.

3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.

4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.

5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.

6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.

7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.

8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.

9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?

10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.

11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?

12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.

13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.

14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.

15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.

16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.

17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.

18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.

20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.

21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.

22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.

23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.

24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.

25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.

26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.

27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.

28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.

29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.

32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.

33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.

35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.

36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.

37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.

38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.

39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.

40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.

41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,

42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.

43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.

44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.

45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.

46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.

47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.

48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?

49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?

50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.

51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.

52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?

53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.

54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.

55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.

56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.

57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.

58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.

59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.

60 I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.

61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

62 I vyšed ven Petr, plakal hořce.

63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.

64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?

65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.

66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,

67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.

68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.

69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.

70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.

71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.