1 Dize a vossos irmãos: Meu-Povo; e as vossas irmãs: Favor.

2 Contendei com vossa mãe, contendei; porque ela não é minha esposa, nem sou eu seu esposo. Tire ela da sua face as suas fornicações, e dentre os seus peitos os seus adultérios;

3 para que eu não a despoje, deixando-a nua, e a ponha como no dia em que nasceu, e a faça como um deserto, e a torne como uma terra árida, e a mate à sede.

4 Até de seus filhos não terei misericórdia: porque são filhos de fornicação.

5 Pois sua mãe se prostituiu; aquela que os concebeu, houve-se torpemente; porque disse: Irei após os meus amantes que me dão o meu pão e a minha água, a minha lã e o meu linho, o meu azeite e a minha bebida.

6 Portanto eis que te vou cercar o caminho com espinhos, e levantarei contra ela uma sebe, de sorte que ela não ache as suas veredas.

7 Ela irá em seguimento dos seus amantes, porém não os alcançará; ela os buscará, porém não os achará; então dirá: Irei, e voltarei para o meu primeiro marido, porque então me ia melhor do que agora.

8 Pois ela não sabia que fui eu o que lhe dei o grão, e o mosto, e o óleo, e que lhe multipliquei a prata e o ouro, de que fizeram a Baal.

9 Por isso tornarei a tomar o meu grão a seu tempo e o meu mosto a seu tempo, e arrebatarei a minha lã e o meu linho que deviam cobrir a sua nudez.

10 Agora descobrirei a sua vileza à vista dos seus amantes, e ninguém a livrará da minha mão.

11 Também farei cessar toda a sua alegria, as suas festas, as suas luas novas, os seus sábados e todas as suas assembléias solenes.

12 Assolarei as suas vides e as suas figueiras, de que ela tem dito: Estas são o meu aluguel que me deram os meus amantes; delas farei um bosque, e os animais do campo as devorarão.

13 Sobre ela visitarei os dias de Baalins, aos quais queimava incenso, quando se enfeitava com as suas arrecadas e as suas jóias, e, indo após os seus amantes, se esquecia de mim, diz Jeová.

14 Portanto eis que eu a atrairei, e a levarei para o deserto, lhe falarei ao coração.

15 Dali lhe darei as suas vinhas, e o vale de Acor para uma porta de esperança; ali cantará ela, como nos dias da sua mocidade, e como no dia em que subiu da terra do Egito.

16 Naquele dia, diz Jeová, me chamarás Meu Marido; e nunca mais me chamarás Meu-Baal.

17 Pois da sua boca tirarei os nomes dos baalins, e os seus nomes não serão mais mencionados.

18 Naquele dia far-lhes-ei uma aliança com os animais do campo, e com as aves do céu, e com os répteis da terra; da terra quebrarei o arco e a espada e a guerra, e fá-los-ei deitar em segurança.

19 Desposar-te-ei comigo para sempre; sim, desposar-te-ei comigo em justiça, e em juízo, e em benignidade, e em misericórdias.

20 Desposar-te-ei comigo em fidelidade, e conhecerás a Jeová.

21 Naquele dia responderei, diz Jeová, responderei aos céus, e estes responderão à terra;

22 a terra responderá ao grão, ao mosto e ao azeite, e estes responderão a Jezreel.

23 Semeá-la-ei para mim na terra; e terei misericórdia daquela que não havia recebido misericórdia; direi aos que não eram o meu povo: Tu és o meu povo; e eles dirão: Tu és o meu Deus.

1 Rcete bratřím vašim: Ó lide můj, a sestrám vašim: Ó milosrdenství došlá.

2 Odpor veďte proti matce vaší, dokažte, že ona není manželka má, a že já nejsem muž její, leč odvaruje smilství svých od tváři své, a cizoložství svých z prostřed prsí svých,

3 Abych jí nesvlékl do naha, a nepostavil jí tak, jakž byla v den narození svého, a učině ji podobnou poušti, a obrátě ji jako v zemi vyprahlou, umořil bych ji žízní.

4 Neslitoval bych se ani nad syny jejími, proto že jsou synové z smilstva.

5 Nebo smilní matka jejich, hanebnost páše rodička jejich; říká zajisté: Půjdu za frejíři svými, kteříž mi dodávají chleba mého, vody mé, vlny mé, lnu mého, oleje mého i nápojů mých.

6 A protož aj, já opletu cestu její trním, a ohradím hradbou, aby stezek svých nalezti nemohla.

7 Tehdy běhati bude za frejíři svými, a však nedostihne jich, hledati jich bude, ale nenalezne. I dí: Ej nu, již se navrátím k manželu svému prvnímu, proto že mi lépe tehdáž bylo než nyní.

8 Nebo ona nezná toho, že jsem já dával jí obilé, a mest a olej, anobrž rozmnožoval stříbro i zlato, kteréž vynakládají na Bále.

9 Protož poberu zase obilé své v čas jeho, i mest svůj v jistý čas jeho, a odejmu jí vlnu svou i len svůj k přiodívání nahoty její,

10 A tak v brzce odkryji mrzkost její před očima frejířů jejích, a žádný jí nevytrhne z ruky mé.

11 A učiním přítrž vší radosti její, svátkům jejím, novoměsícům jejím i sobotám jejím, a všechněm slavnostem jejím.

12 Pohubím také révoví její a fíkoví její, proto že říká: Ty věci jsou mzda má, kterouž mi dali frejíři moji; a obrátím je v les, a sžerou je živočichové polní.

13 A budu na ní vyhledávati dnů Bálů,v nichž jim kadí, a ozdoběci se náušnicemi svými a záponami svými, chodí za frejíři svými, na mne se pak zapomíná, praví Hospodin.

14 Protož aj, já namluvím ji, když ji uvedu na poušť; nebo mluviti budu k srdci jejímu.

15 A dám jí vinice její od téhož místa, i údolé Achor místo dveří naděje, i bude tam zpívati jako za dnů mladosti své, totiž jako tehdáž, když vycházela z země Egyptské.

16 I stane se v ten den, dí Hospodin, že volati budeš: Muži můj, a nebudeš mne volati více: Báli můj.

17 Nebo vyprázdním jména Bálů z úst tvých, aniž připomínáni budou více v jménu svém.

18 A učiním pro tebe smlouvu v ten den s živočichy polními, a s ptactvem nebeským i s zeměplazy, lučiště pak a meč polámi, i válku odejmu z země, a způsobím to, aby bydleli bezpečně.

19 I zasnoubím tě sobě na věčnost, zasnoubím tě sobě, pravím, v spravedlnosti a v soudu a v dobrotivosti a v hojném milosrdenství.

20 Zasnoubím tě sobě také u víře, abys poznala Hospodina.

21 I stane se v ten den, že vyslýchati budu, dí Hospodin, vyslýchati budu nebesa, a ona vyslyší zemi.

22 Země pak vyslyší obilé, i mest, i olej, a ty věci vyslyší Jezreele.

23 Nebo ji rozseji sobě na zemi, a smiluji se nad Loruchámou, Loammi pak řeknu: Lid můj jsi ty, a on dí: Bože můj.