1 Não te regozijes com júbilo, ó Israel, como os povos; porque pela fornicação abandonaste o teu Deus, amaste recompensa sobre todas as eiras de trigo.

2 A eira e o lagar não os sustentarão e o mosto lhe faltará.

3 Não habitarão na terra de Jeová; mas Efraim voltará para o Egito, e na Assíria comerão viandas imundas.

4 Não derramarão libações de vinho a Jeová, nem elas lhe serão agradáveis. Os seus sacrifícios lhes serão como o pão de pranteadores; todos os que comerem dele, ficarão contaminados. Pois o seu pão servirá para lhes matar a fome; não entrará na casa de Jeová.

5 Que fareis no dia de assembléia solene, e no dia da festa de Jeová?

6 Pois eis que se retiraram da destruição, todavia o Egito os congregará, Mênfis os sepultará: quanto a seus objetos desejáveis de prata, as urtigas os possuirão; espinhos crescerão nas suas tendas.

7 São vindos os dias da visitação, são vindos os dias da retribuição; Israel o saberá; o profeta é louco, o homem de espírito é furioso, por causa da multidão da tua iniqüidade e porque é grande a inimizade.

8 Efraim era um vigia para com o meu Deus; quanto ao profeta, o laço do passarinheiro acha-se em todos os seus caminhos, e a inimizade na casa do seu Deus.

9 Corromperam-se profundamente, como nos dias de Gibeá; ele se lembrará das iniqüidades deles, e visitará sobre eles os pecados.

10 Achei a Israel como uvas no deserto; vi vossos pais como a fruta temporã da figueira que dá pela primeira vez; mas eles foram a Baal-Peor, e se consagraram a essa coisa vergonhosa, e se tornaram abomináveis como aquilo que amaram.

11 Quanto a Efraim, a sua glória voará embora como uma ave; não haverá nascimento, nem mulher grávida, nem concepção.

12 Ainda que criem os seus filhos, todavia deles os privarei, para que não fique nem um só homem; ai deles quando eu me apartar deles!

13 Efraim, assim como vi a Tiro, está plantado num lugar aprazível; mas Efraim levará fora seus filhos ao que lhes há de tirar a vida.

14 Dá-lhes, Jeová: que lhes darás? dá-lhes uma madre que aborte e seios secos.

15 Toda a sua malícia acha-se em Gilgal; pois ali é que lhes concebi ódio; por causa da malícia dos seus feitos expulsá-los-ei da minha casa. Não os amarei; todos os seus príncipes são rebeldes.

16 Ferido está Efraim, seca está a sua raiz, não darão fruto; embora produzam, todavia matarei o fruto querido do seu ventre.

17 O meu Deus os rejeitará, porque não no ouviram; e andarão errantes entre as nações.

1 Neraduj se, Izraeli, s plésáním jako jiní národové, že smilníš, odcházeje od Boha svého, a miluješ mzdu po všech obilnicích.

2 Obilnice ani pres nebude jich pásti, a mest pochybí jim.

3 Aniž budou bydliti v zemi Hospodinově, ale navrátí se Efraim do Egypta, a v Assyrii věci nečisté jísti budou.

4 Nebudou obětovati Hospodinu vína, aniž příjemné jemu bude. Oběti jejich budou jako chléb kvílících, z něhož kdož by koli jedli, poškvrnili by se, protože chléb jejich pro mrtvé jejich nemá přicházeti do domu Hospodinova.

5 Co pak činiti budete v den slavnosti, a v den svátku Hospodinova?

6 Nebo aj, zahynou skrze poplénění, Egypt zbéře je, a pohřbí je Memfis; nejrozkošnějšími schranami stříbra jejich kopřiva dědičně vládnouti bude, a bodláčí v domích jejich.

7 Přijdou dnové navštívení, přijdou dnové odplacení, poznají Izraelští, že ten prorok jest blázen šílený a člověk ničemný, pro množství nepravosti tvé a velikou nenávist tvou.

8 Prorok, kterýž stráž drží nad Efraimem spolu s Bohem mým, jest osídlem čihařským na všech cestách svých, nenávist jest v domě Boha jeho.

9 Hlubokoť jsou zabředli a porušili se, tak jako za dnů Gabaa; zpomeneť na nepravost jejich, a vyhledávati bude hříchy jejich.

10 Jako hrozny na poušti nalezl jsem byl Izraele, jako ranní fíky v prvotinách jejich popatřil jsem na otce vaše; oni odešli za Belfegor, a oddali se té ohavnosti, protož budouť ohavní, tak jakž se jim líbilo.

11 Efraim jako pták zaletí, i sláva jejich od narození a od života, nýbrž od početí.

12 A byť pak i odchovali syny své, však je zbavím věku zmužilého; nýbrž i jim běda, když já se od nich odvrátím.

13 Efraim, jakýž vidím Týr, vštípen jest v obydlí, a však Efraim vyvede k mordéři syny své.

14 Dej jim, Hospodine; co bys dal? Dej jim život neplodný a prsy vyschlé.

15 Vrch zlosti jejich jest v Galgala, protož i tam jich nenávidím. Pro zlost skutků jejich vyženu je z domu svého, aniž jich více budu milovati; všecka knížata jejich jsou zpurná.

16 Bit bude Efraim, kořen jejich uschne, ovoce nepřinesou, a byť pak zplodili, tedy zmořím nejmilejší života jejich.

17 Pohrdne jimi Bůh můj, nebo nechtí ho poslouchati, i budou tuláci mezi pohany.