1 Calai-vos diante de mim, ó ilhas; e renovem os povos as suas forças: cheguem-se, e então falem; juntos cheguemo-nos a juízo.

2 Quem suscitou do oriente aquele que a justiça chama para o seguir? Quem faz que as nações se lhe submetam, e que ele domine sobre reis? quem os entrega como pó à espada dele, e como a palha arrebatada do vento ao arco dele.

3 Persegue-os e passa adiante em segurança; sim por uma vereda que não tinha trilhado com os seus pés.

4 Quem produziu e efetuou isto, chamando as gerações desde o princípio? Eu, Jeová, que sou o primeiro e que sou com os últimos, sou eu mesmo.

5 As ilhas viram e temeram; as extremidades da terra tremeram; aproximaram-se e vieram.

6 Cada um auxiliou ao seu próximo; e cada um disse a seu irmão: Sê forte.

7 Assim o carpinteiro animou ao ourives, e o que alisa com o martelo, ao que bate na bigorna, dizendo da soldadura: É excelente; então o segurou com pregos, para que não abalasse.

8 Mas tu, Israel, servo meu, tu, Jacó, a quem escolhi, tu, semente de Abraão, meu amigo;

9 tu a quem tomei das extremidades da terra, e te chamei dos seus cantos, e te disse: Tu és meu servo, eu te escolhi, e não te rejeitei;

10 não temas, porque eu sou contigo; não te espantes, porque eu sou o teu Deus. Fortalecer-te-ei, ajudar-te-ei e sustentar-te-ei com a destra da minha justiça.

11 Eis que envergonhados e confundidos serão todos os que estão indignados contra ti; serão reduzidos a nada e perecerão os que pelejam contra ti.

12 Os que pelejam contra ti, buscá-los-ás, porém não os acharás; serão reduzidos a nada e a coisa de nenhum valor os que fazem guerra contra ti.

13 Pois eu, Jeová teu Deus, te tomarei pela tua mão direita, dizendo-te: Não temas; eu te ajudarei.

14 Não temas, bichinho de Jacó, nem vós, povozinho de Israel. Eu te ajudarei, diz Jeová, e o teu redentor é o Santo de Israel.

15 Eis que farei de ti um trilho agudo, novo e armado de dentes: virás a trilhar os montes, e fá-los-ás em migalhas, e tornarás os outeiros como folhelho.

16 Padejá-los-ás, o vento os levará e o redemoinho os espalhará; tu te regozijarás em Jeová, e te gloriarás no Santo de Israel.

17 Os pobres e necessitados buscam água, e não há, e a língua deles seca-se de sede; eu, Jeová, lhes responderei, eu, o Deus de Israel, não os desampararei.

18 Abrirei rios nos altos desnudados, e fontes no meio dos vales; tornarei o deserto num lago de água, e a terra sedenta em mananciais de água.

19 Plantarei no deserto o cedro, e a acácia, e a murta, e o oleastro; e porei no ermo juntamente o cipreste, o olmeiro e o buxo;

20 para que vejam e saibam, considerem e entendam juntamente que a mão de Jeová fez isto, e que o Santo de Israel é o seu autor.

21 Chegai-vos a defender a vossa causa, diz Jeová; alegai as vossas razões, diz o rei de Jacó.

22 Produzam-nas, e anunciem-nos o que há de acontecer; anunciai as coisas passadas, quais são, para que as consideremos, e saibamos o fim delas; ou mostrai-nos coisas vindouras.

23 Anunciai as coisas que hão de vir daqui em diante, para que saibamos que sois deuses; fazei o bem, ou fazei o mal, para que, espantados, o contemplemos juntamente.

24 Eis que vós vindes do nada, e a vossa obra daquilo que não é: abominação é quem vos escolhe.

25 Do norte suscitei a um que já é chegado; do nascente do sol a um que invoca o meu nome; pisará magistrados como lodo, e como o oleiro pisa o barro.

26 Quem o tem anunciado desde o princípio, para que saibamos? ou dantes, para que digamos: Ele é justo? Não há quem anuncie, tão pouco quem mostre, ou quem ouça as vossas palavras.

27 Eu, como o primeiro, direi a Sião: Ei-los, ei-los; e darei a Jerusalém um mensageiro de boas novas.

28 Quando eu olhar, não há ninguém; mesmo entre eles não há conselheiro, que possa responder palavra quando eu lhes perguntar.

29 Eis que todos eles são vaidade; as suas obras não são nada; as suas imagens fundidas são vento e caos.

1 Umlknětež přede mnou ostrovové, a národové nechať se ssilí, nechať přistoupí, a tu ať mluví. Přistupmež spolu k soudu.

2 Kdo vzbudil od východu spravedlivého, aby ho následoval? Kdo jemu podmanil národy, a způsobil, aby nad králi panoval, vydav je jako prach meči jeho, a jako plevy rozptýlené lučišti jeho?

3 Sháněje se s nimi, prošel pokojně cestou, po níž nohama svýma nechodíval.

4 Kdo to spravil a učinil, povolávaje rodin od počátku? Já Hospodin, první i poslední, já sám.

5 Viděli ostrovové, a ulekli se, končiny země předěsily se, shromáždili se a sešli.

6 Jeden druhému pomáhal, a bratru svému říkal: Posilň se.

7 A tak posilňoval tesař zlatníka, vyhlazujícího kladivo tlučením na nákovadlí, říkaje: K sletování toto dobré jest. I utvrdil to hřebíky, aby se nepohnulo.

8 Ale ty, Izraeli služebníče můj, ty Jákobe, kteréhož jsem vyvolil, símě Abrahama, přítele mého,

9 Ty, kteréhož jsem vychvátil od končin země, nýbrž pominuv přednějších jejich, povolal jsem tě, řka tobě: Služebník můj jsi, vyvolil jsem tě, aniž jsem zavrhl tebe.

10 Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své.

11 Aj, zastydí se, a zahanbeni budou všickni, kteříž se zlobí proti tobě; v nic obráceni budou, a zahynou ti, kteříž tobě odporují.

12 Hledal-li bys jich, nenalezneš jich. Ti, kteříž se s tebou nesnadní, v nic obráceni budou, a na nic přijdou ti, jenž s tebou válčí.

13 Nebo já, Hospodin Bůh tvůj, ujal jsem tě za tvou pravici, a pravímť: Neboj se, já tobě pomáhati budu.

14 Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova, já spomáhati budu tobě, praví Hospodin, a vykupitel tvůj, Svatý Izraelský.

15 Aj, učinil jsem tě jako smyk i s zuby novými po obou stranách; pomlátíš hory, a zetřeš je, a s pahrbky jako s plevami naložíš.

16 Převěješ je, v tom je vítr zachvátí, a vicher rozptýlí, ty pak plésati budeš v Hospodinu, v Svatém Izraelském chlubiti se budeš.

17 Chudé a nuzné, kteříž hledají vody, an jí není, jejichž jazyk žízní prahne, já Hospodin vyslyším, já Bůh Izraelský neopustím jich.

18 Vyvedu na vysokých místech řeky, a u prostřed rovin studnice; obrátím poušť v jezero vod, a zemi vyprahlou v prameny vod.

19 Nasadím na poušti cedrů, výborných cedrů, myrtoví, a olivoví; vysadím poušť jedlovím, jilmem, též i pušpanem,

20 Aby viděli, a poznali, a rozvažujíce, srozuměli, že to ruka Hospodinova učinila, a Svatý Izraelský že to stvořil.

21 Veďte při svou, praví Hospodin, ukažte mocné důvody své, dí král Jákobův.

22 Nechať přistoupí, a nechť nám oznámí to, což se státi má. Věci prvé stalé oznamte, abychom povážili v srdci svém, a poznali cíl jejich, aneb aspoň co jest budoucího, povězte nám.

23 Oznamte, co se budoucně státi má, a poznáme, že bohové jste. Pakli, učiňte něco dobrého neb zlého, abychom se děsili, když bychom to viděli spolu.

24 Aj, vy naprosto nic nejste, a dílo vaše tolikéž nic není; protož ohavnýť jest, kdo vás zvoluje.

25 Vzbudím od půlnoci, ten přitáhne, od východu slunce, ten svolá ve jménu mém, a oboří se na knížata jako na bláto, a pošlapá je jako hrnčíř hlinu.

26 Kdo oznámí od počátku, abychom věděli, aneb od starodávna, abychom řekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel řeči vaše.

27 Já jsem první, kterýž Sionu předpovídám: Aj, aj, teď jsou; a Jeruzalému: Zvěstovatele potěšených věcí dám.

28 Nebo vidím, že není žádného,není žádného mezi nimi rozumného; ač se jich otazuji, však neodpovídají slova.

29 Aj, všickni ti jsou marnost, za nic nestojí dílo jejich, vítr a daremní věc jsou slitiny jejich.