1 Pois eis que o Senhor, Jeová dos exércitos, tira de Jerusalém e de Judá, o sustento e o bordão, todo o sustento de pão e todo o sustento de água;

2 o valente e o guerreiro; o juiz e o profeta, o adivinho e o ancião;

3 o capitão de cinqüenta, e o homem acatado, e o conselheiro, e o artífice hábil e o encantador perito.

4 Dar-lhes-ei meninos por príncipes, e caprichos infantis dominarão sobre eles.

5 O povo oprimirá uns aos outros, homem a homem, e próximo a próximo: mostrar-se-ão atrevidos, o menino contra o ancião, e o vil contra o nobre.

6 Quando alguém pegar de seu irmão na casa de seu pai, dizendo: Tu tens roupa, tu dominarás sobre nós, e fique esta ruína debaixo da tua mão;

7 naquele dia exclamará, dizendo: Não quero ser médico, pois em minha casa não há pão nem roupa; não me haveis de constituir dominador sobre o povo.

8 Pois Jerusalém está arruinada, e Judá caído; porque a sua língua e as suas ações são contra Jeová, para desafiarem os olhos da sua glória.

9 O aspecto do seu semblante dá testemunho contra eles; e, como Sodoma, publicam o seu pecado, sem o disfarçar. Ai das suas almas! porque eles fazem mal a si mesmos.

10 Dizei do justo que ele será próspero, pois comerá o fruto das suas ações.

11 Ai do perverso! não será próspero, pois lhe será feito a ele o que fizeram as suas mãos.

12 Quanto ao meu povo, os que o oprimem, são crianças, e mulheres dominam sobre eles. Ó povo meu, os que te guiam, te enganam, e destroem o caminho das tuas veredas.

13 Jeová põe-se de pé para pleitear, e apresenta-se para julgar os povos.

14 Jeová entrará em juízo com os anciãos do seu povo e com os príncipes do mesmo. Vós sois os que consumistes a vinha; o despojo do aflito está em vossas casas.

15 Que quereis vós os que esmigalhais o meu povo, e moeis o rosto dos aflitos? diz o Senhor, Jeová dos exércitos.

16 Ainda mais disse Jeová: Porque as filhas de Sião são altivas, e andam com o pescoço emproado, fazendo acenos com os olhos, e passeiam andando a passos contados e fazendo tinir os ornamentos dos seus pés;

17 portanto Jeová tornará caspenta a mioleira da cabeça das filhas de Sião, e descobri-lhes-á a nudez.

18 Naquele dia tirará Jeová o enfeite dos anéis dos artelhos, e das coifas, e das luetas;

19 os pendentes e os braceletes, e os véus leves;

20 os diademas, e as cadeias para regularem os passos, e os cintos, e os vasos de perfume, e os amuletos;

21 os anéis, e as jóias pendentes do nariz;

22 os vestidos de gala, e os mantos, e os chales, e os bolsos;

23 os espelhos, e as camisas de linho, e os turbantes e os véus grandes.

24 Será que em lugar de perfume haverá mau cheiro; e por cinto, corda; e por cabelo encrespado, calva; e por faixa de peito, cinto de cilício; marca a fogo em lugar de formosura.

25 Os teus homens cairão à espada, e os teus valentes na guerra.

26 As portas de Sião lamentarão e prantearão; ela será desolada e se assentará no chão.

1 Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody,

2 Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce,

3 Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného,

4 A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi.

5 I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému.

6 Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou.

7 Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu.

8 Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho.

9 Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.

10 Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude.

11 Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.

12 Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.

13 Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi.

14 Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich.

15 Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.

16 I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají,

17 Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží.

18 V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže,

19 Jablka zlatá a spinadla a čepce,

20 Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice,

21 Prsteny a náčelníky,

22 Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky,

23 I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře.

24 A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy.

25 Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji.

26 I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.