1 Jeová, tu és o meu Deus; exaltar-te-ei e louvarei o teu nome; porque em fidelidade e verdade tens feito maravilhas, isto é, os teus antigos conselhos.

2 Pois da cidade fizeste um montão de pedras; da cidade fortificada uma ruína; do paço dos estranhos, que não seja mais cidade, e que jamais seja reedificada.

3 Por isso te glorificarão povos ferozes, e te temerão cidades de nações formidáveis.

4 Porque te hás tornado fortaleza para o pobre, fortaleza para o necessitado na sua angústia, refúgio contra a tempestade, sombra contra o calor, quando o assopro dos violentos é como uma tempestade contra um muro.

5 Como o calor em terra sedenta abaterás o tumulto de estrangeiros; como o calor proveniente da sombra de nuvens, o cântico dos violentos será humilhado.

6 Jeová do exércitos fará neste monte para todos os povos um banquete de coisas gordurosas, banquete de vinhos com fezes, de coisas gordurosas e ricas em tutano, de vinhos com fezes, depois de bem coados.

7 Aniquilará neste monte a coberta que cobre todos os povos, e o véu que está posto sobre todas as nações.

8 Aniquilará a morte para sempre; enxugará Deus as lágrimas de todos os rostos; e tirará de cima da terra todo o opróbrio do seu povo. Pois Jeová o disse.

9 Dir-se-á naquele dia: Eis que este é o nosso Deus; por ele temos esperado, e ele nos salvará. Este é Jeová, por ele temos esperado, exultaremos e nos regozijaremos na salvação que ele der.

10 Pois neste monte repousará a mão de Jeová, e Moabe será trilhado no seu lugar, assim como se trilha a palha na água do monturo.

11 Estenderá as suas mãos no meio deles, assim como as estende o nadador para nadar, e abater-lhe-á sua altivez juntamente com as ciladas das suas mãos.

12 As fortificações das tuas altas muralhas, ele as demolirá, abaterá, e fará dar em terra, reduzindo-as a pó.

1 Hospodine, ty jsi Bůh můj, vyvyšovati tě budu, a oslavovati budu jméno tvé; nebo jsi učinil předivné věci. Rady tvé zdávna uložené jsou věrná pravda.

2 Nebo jsi obrátil město v hromadu, město hrazené v zříceninu, paláce cizozemců, aby nebyli městem, a na věky aby nebyli zase staveni.

3 Protož ctíti tě budou lid silný, města národů hrozných báti se tebe budou.

4 Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útočištěm před povodní, zastíněním před horkem; (nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zed).

5 Hlučení cizozemců jsi přetrhl jako horkost v sucho, horkost stínem oblaku; zhouba ukrutných přetržena.

6 I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných, hody z vína vystálého, z věcí tučných, mozk v sobě majících, z vína vystálého a učištěného.

7 A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové.

8 Sehltí i smrt u vítězství, a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři, a pohanění lidu svého odejme ze vší země; (nebo Hospodin mluvil).

9 Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás. Onť jest Hospodin, jehož jsme očekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho.

10 Nebo odpočine ruka Hospodinova na hoře této, a mlácen bude Moáb na místě svém, jako vymlacována bývá pleva do hnoje.

11 A roztáhneť ruce své u prostřed něho, jako roztahuje ten, kterýž plyne k plování, a poníží pýchy jeho rameny rukou svých.

12 A tak pevnost i výsost zdí tvých sehne, poníží a srazí na zem až do prachu.