1 Levanta-te, resplandece; porque é chegada a tua luz, e é nascida sobre ti a glória de Jeová.

2 Pois eis que as trevas cobrirão a terra, e a escuridão os povos; sobre ti, porém, nascerá Jeová, sobre ti se verá a sua glória.

3 As nações se encaminharão para a tua luz, e os reis para o resplendor da tua aurora.

4 Levanta em roda os teus olhos, e vê; todos estes se ajuntam, eles vêm ter contigo; teus filhos virão de longe, e tuas filhas serão levadas nos braços.

5 Então verás, e estarás radiante: o teu coração palpitará e se dilatará; porque a abundância do mar se tornará a ti, as riquezas das nações virão a ti.

6 A multidão de camelos te cobrirá, os dromedários de Midiã e de Efa; todos virão de Sabá, trarão ouro e incenso, e publicarão os louvores de Jeová.

7 Todos os rebanhos de Quedar se ajuntarão em ti, os carneiros de Nebaiote te servirão; serão aceitos ao serem oferecidos sobre o meu altar, e glorificarei a casa da minha glória.

8 Quem são estes que vêm voando como as nuvens, e como as pombas para as suas janelas?

9 Certamente as ilhas me esperarão, e as naus de Társis virão primeiro para trazerem de longe teus filhos, e com eles a sua prata e o seu ouro para o nome de Jeová teu Deus e para o Santo de Israel, porque ele te glorificou.

10 Estrangeiros edificarão os teus muros, e os seus reis te servirão; porque na minha ira te feri, mas no meu furor tive compaixão de ti.

11 As tuas portas também de contínuo estarão abertas; não serão fechadas nem de dia nem de noite, para que te sejam trazidas as riquezas das nações e conduzidos com elas os seus reis.

12 Pois a nação e o reino, que não te servirem, perecerão; as tuas nações serão de todo assoladas.

13 A glória do Líbano virá a ti, o cipreste, o olmeiro e o buxo juntamente, para adornar o lugar do meu santuário, e farei glorioso o lugar dos meus pés.

14 Virão a ti, inclinando-se, os filhos dos que te oprimiram; e prostrar-se-ão diante das plantas dos teus pés todos os que te desprezaram, e chamar-te-ão a cidade de Jeová, Sião do Santo de Israel.

15 Em lugar de seres abandonada e aborrecida sem que ninguém por ti passe, far-te-ei uma excelência perpétua, delícias de muitas gerações.

16 Mamarás o leite das nações, e mamarás o peito dos reis; saberás que eu Jeová sou o teu salvador e o teu redentor, o Poderoso de Jacó.

17 Em lugar de cobre trarei ouro, em lugar de ferro trarei prata, e por madeira cobre e por pedra ferro; e farei paz os teus oficiais, e justiça os teus magistrados.

18 Não se ouvirá mais falar de violência na tua terra, de desolação e de destruição nos teus termos; mas chamarás aos teus muros Salvação, e às tuas portas Louvor.

19 Não te servirá mais o sol para luz de dia, nem com o seu resplendor te alumiará a lua; mas Jeová te servirá de luz perpétua, e o teu Deus será a tua glória.

20 Não se porá mais o sol, nem a tua lua se retirará, porque Jeová será a tua luz perpétua, e acabados serão os dias do teu pranto.

21 O teu povo também, todos serão justos, eles herdarão a terra para sempre-renovos da minha plantação, obras das minhas mãos, para que eu seja glorificado.

22 O mais pequeno virá a ser mil, e o mínimo uma nação forte; eu Jeová apressarei isto a seu tempo.

1 Povstaniž, zastkvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla nad tebou.

2 Nebo aj, tmy přikryjí zemi, a mrákota národy, ale nad tebou vzejde Hospodin, a sláva jeho nad tebou vidína bude.

3 I budou choditi národové v světle tvém, a králové v blesku, jenž vzejde nad tebou.

4 Pozdvihni vůkol očí svých, a popatř. Všickni tito shromáždíce se, k tobě se poberou, synové tvoji zdaleka přijdou, a dcery tvé při boku tvém chovány budou.

5 Tehdáž uzříš to, a rozveselíš se, tehdáž podiví se, a rozšíří se srdce tvé; nebo se obrátí k tobě množství mořské, síla pohanů přijde k tobě.

6 Stádo velbloudů přikryje tě, a dromedáři Madianští a Efejští, všickni ti z Sáby přijdou, zlato a kadidlo přinesou, a chvály Hospodinovy zvěstovati budou.

7 Všecka stáda Cedarská shromáždí se k tobě, skopcové Nabajotští přisluhovati budou tobě, a obětováni jsouce na mém oltáři, příjemní budou. A takť dům okrasy své ozdobím.

8 I díš: Kdo jsou ti, kteříž se jako hustý oblak sletují, a jako holubice k děrám svým?

9 Na mneť zajisté ostrovové očekávají, a lodí mořské hned zdávna, aby přivedli syny tvé zdaleka, též stříbro své a zlato své s sebou, k slávě Hospodina, Boha tvého a Svatého Izraelského; nebo tě oslaví.

10 I vystavějí cizozemci zdi tvé, a králové jejich přisluhovati budou tobě, když v prchlivosti své ubiji tě, a v dobré líbeznosti své slituji se nad tebou.

11 A otevříny budou brány tvé ustavičně, ve dne ani v noci nebudou zavírány, aby přivedli k tobě sílu pohanů, i králové jejich aby přivedeni byli.

12 Národ zajisté ten a království, kteréž by nesloužilo tobě, zahyne; národové, pravím, ti docela pohubeni budou.

13 Sláva Libánská přijde k tobě, jedle, jilm, též i pušpan k ozdobě místa svatyně mé, abych místo noh svých oslavil.

14 Také přijdou k tobě s ponížením synové těch, kteříž tě trápili, a klaněti se budou k zpodku noh tvých, kteřížkoli pohrdali tebou, a nazývati tě budou městem Hospodinovým, Sionem Svatého Izraelského.

15 Místo toho, že jsi byla opuštěná a v nenávisti, tak že žádný skrze tě nechodil, způsobímť důstojnost věčnou, a veselí od národu do pronárodu.

16 Nebo ssáti budeš mléko národů, a prsy králů ssáti budeš; i poznáš, že jsem já Hospodin vysvoboditel tvůj, a vykupitel tvůj silný Jákobův.

17 Místo mědi dodávati budu zlata, a místo železa dodávati budu stříbra, a místo dříví mědi, a místo kamení železa, a představímť správce pokojné a úředníky spravedlivé.

18 Nebude více slyšáno o bezpraví v zemi tvé, o zpuštění a zhoubě na hranicích tvých, ale hlásati budeš spasení na zdech svých, a v branách svých chválu.

19 Nebudeš míti více slunce za světlo denní, a blesk měsíce nebude tě osvěcovati, ale budeť Hospodin světlem tvým věčným, a Bůh tvůj okrasou tvou.

20 Nezajdeť více slunce tvé, a měsíc tvůj neschová se, nebo Hospodin bude světlem tvým věčným, a tak dokonáni budou dnové smutku tvého.

21 Lid také tvůj, kteříž by koli byli spravedliví, na věky dědičně obdrží zemi, výstřelek štípení mého, dílo rukou mých, abych v něm oslavován byl.

22 Samotný rozmnoží se v tisíce, a nejšpatnější v národ nesčíslný, já Hospodin časem svým brzo způsobím to.