1 A revelação que Isaías, filho de Amoz, viu no tocante a Judá e a Jerusalém.
2 Sucederá nos dias vindouros que o monte da casa de Jeová será estabelecido no cume dos montes, e será exaltado sobre os outeiros; e concorrerão a ele todas as nações.
3 Irão muitos povos e dirão: Vinde e subamos ao monte de Jeová, à casa do Deus de Jacó; dê-nos ele a lição dos seus caminhos, e andaremos nas suas veredas; porque de Sião sairá a lei, e de Jerusalém a palavra de Jeová.
4 Ele julgará entre as nações, e servirá de árbitro a muitos povos; das suas espadas forjarão relhas de arado, e das suas lanças podadeiras: uma nação não levantará a espada contra outra nação, nem aprenderão mais a guerra.
5 Vinde, ó casa de Jacó, e andemos na luz de Jeová.
6 Pois tu, Jeová, rejeitaste o teu povo, a casa de Jacó, porque estão cheios de costumes do oriente, e são agoureiros como os filisteus, e fazem alianças com os filhos dos estrangeiros.
7 A sua terra está cheia de prata e de ouro, e sem limite são os seus tesouros; também a sua terra está cheia de cavalos, e dos seus carros não há fim.
8 Também a sua terra está cheia de ídolos; adoram a obra das suas mãos, o que fizeram os seus dedos.
9 Por isso o homem tem de ser abatido, e o varão humilhado, e não lhes podes perdoar.
10 Entra nas rochas e esconde-te no pó, para evitar o terror de Jeová, e a glória da sua majestade.
11 Os olhos altivos do homem têm de ser humilhados, e abatida a altivez dos varões, e só Jeová será exaltado naquele dia.
12 Pois Jeová dos exércitos tem um dia contra tudo o que é soberbo e altivo, e contra tudo o que é elevado, para que seja humilhado;
13 contra todos os cedros do Líbano, que são altos e elevados, e contra todos os carvalhos de Basã;
14 contra todos os montes altos, e contra todos os outeiros elevados;
15 contra toda a torre alta, e contra todo o muro fortificado;
16 contra todos os navios de Társis, e contra toda a obra que agrada a vista.
17 A arrogância do homem será abatida, e a altivez dos varões será humilhada; e só Jeová será exaltado naquele dia.
18 Os ídolos de todo desaparecerão.
19 Os homens meter-se-ão nas cavernas das rochas e nos buracos da terra, para evitar o terror de Jeová e a glória da sua majestade, quando ele se levantar para espantar a terra.
20 Naquele dia o homem lançará às toupeiras e aos morcegos os seus ídolos de prata, e os seus ídolos de ouro, que se fizeram para adorar;
21 a fim de entrar nas cavernas das rochas e nas fendas dos rochedos, para evitar o terror de Jeová e a glória da sua majestade, quando ele se levantar para espantar a terra.
22 Deixai-vos de homem que não é senão o sopro dos seus narizes. Pois em que se deve ele estimar?
1 Slovo, kteréž viděl Izaiáš syn Amosův o Judovi a Jeruzalému.
2 I stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní všickni národové.
3 A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.
4 Onť bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé. I zkují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji.
5 Dome Jákobův, poďtež, a choďme v světle Hospodinově.
6 Ale ty jsi opustil lid svůj, dům Jákobův, proto že jsou naplněni ohavnostmi národů východních, a jsou pověrní jako Filistinští, a smyšlínky cizozemců že sobě libují.
7 K tomu naplněna jest země jejich stříbrem a zlatem, tak že není konce pokladům jejich; naplněna jest země jejich i koňmi, vozům pak jejich počtu není.
8 Naplněna jest také země jejich modlami; klanějí se dílu rukou svých, kteréž učinili prstové jejich.
9 Klaní se obecný člověk, a ponižuje se i přední muž; protož neodpouštěj jim.
10 Vejdi do skály, a skrej se v prachu před hrůzou Hospodinovou, před slávou důstojnosti jeho.
11 Tuť oči vysoké člověka sníženy budou, a skloněna bude vysokost lidská, ale Hospodin sám vyvýšen bude v ten den.
12 Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen,
13 I na všecky cedry Libánské vysoké a vyvýšené, i na všecky duby Bázanské,
14 I na všecky hory vysoké, i na všecky pahrbky vyvýšené,
15 I na všelikou věži vysokou, i na všelikou zed pevnou,
16 I na všecky lodí mořské, i na všecka malování slibná.
17 A sehnuta bude pýcha člověka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den,
18 Modly pak docela vymizejí.
19 Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země, před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.
20 V ten den zavrže člověk modly své stříbrné a modly své zlaté, kterýchž mu nadělali, aby se klaněl, totiž krtům a netopýřům.
21 I vejde do slují skal a do vysedlin jejich před hrůzou Hospodinovou, a před slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.
22 Přestaňtež doufati v člověku, jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti?