1 Salva-me, ó Deus, Porque as águas me entraram até a alma.

2 Atolado estou em profundo lamaçal, Onde não se pode firmar o pé; Entrei nas profundezas das águas, E a corrente me submerge.

3 Estou cansado de gritar, ressequida está a minha garganta; Definham-se-me os olhos, enquanto espero por meu Deus.

4 São mais que os cabelos da minha cabeça os que sem causa me odeiam, Por isso tive de restituir o que não estorquira.

5 Ó Deus, tu conheces a minha estultícia, E as minhas culpas não te são ocultas.

6 Não sejam envergonhados por minha causa os que em ti esperam, ó Jeová, Deus dos exércitos; Não sejam por meu respeito confundidos os que te buscam, ó Deus de Israel.

7 Pois por amor de ti tenho suportado afrontas; Confusão me cobre o rosto.

8 Tornei-me estranho a meus irmãos, E alheio para os filhos de minha mãe.

9 Pois o zelo da tua casa me consumiu, E as afrontas dos que te afrontam caíram sobre mim.

10 Quando chorei e castiguei a minha alma com jejum, Isto se me tornou em afrontas.

11 Quando do cilício fiz o meu vestido, Fui para eles um provérbio.

12 Falam de mim os que estão sentados à porta, Sou objeto das cantigas dos bêbados.

13 Mas quanto a mim, ó Jeová, a minha oração dirige-se a ti em tempo aceitável; Ó Deus, na multidão da tua benignidade, Responde-me na verdade da tua salvação.

14 Livra-me do tremedal, e que não me afunde eu; Seja eu salvo dos que me odeiam e das profundezas das águas.

15 Não me submerja a corrente das águas, Nem me trague o abismo: Não cerre a cova a sua boca sobre mim.

16 Responde-me, Jeová; porque é boa a tua benignidade; Segundo a multidão das tuas ternas misericórdias, volta-te para mim.

17 Não escondas do teu servo o rosto; Porque estou angustiado, responde-me depressa.

18 Aproxima-te da minha alma, e redime-a; Resgata-me por causa dos meus inimigos.

19 Tu conheces o meu opróbrio, a minha vergonha e a minha ignomínia; Os meus adversários estão todos diante de ti.

20 O opróbrio tem-me quebrantado o coração, e estou gravemente doente. Esperei por alguém que fosse movido de compaixão, porém não houve; E por quem me confortasse, mas a ninguém achei.

21 Deram-me também fel por comida, E na minha sede propinaram-me vinagre.

22 Torne-se-lhes a mesa diante deles em laço; E quando estiverem seguros, sejam-lhes armadilha.

23 Obscureçam-se-lhes os olhos, para que não vejam; E faze que os seus lombos tremam constantemente.

24 Derrama sobre eles a tua indignação, E apanhe-os o furor da tua ira.

25 Fique desolado o lugar da sua morada, E não haja quem habite nas suas tendas.

26 Pois perseguem a quem tu feriste, E conversam sobre a mágoa daqueles que tu chagaste.

27 Ajunta-lhes iniqüidade sobre iniqüidade, E não entrem na tua justiça.

28 Sejam riscados do livro da vida, E não sejam registrados com os justos.

29 Eu, porém, sou aflito e amargurado; Ponha-me a tua salvação, ó Deus, em alto retiro.

30 Louvarei o nome de Deus com um cântico, E o exaltarei com ação de graças.

31 Será isso mais do agrado de Jeová do que um boi, Ou novilho com chifres e unhas.

32 Isto vêem os mansos e se alegram: Quanto a vós os que buscais a Deus, reviva o vosso coração.

33 Pois Jeová ouve os necessitados, E não despreza os seus prisioneiros.

34 Louvem-no os céus e a terra, Os mares e quanto neles se move.

35 Pois Deus salvará a Sião, e edificará as cidades de Judá, E ali habitarão, e as possuirão.

36 Também a descendência dos seus servos as herdará, E os que amam o nome dele, nelas habitarão.

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.

2 Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

3 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

4 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

5 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

6 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

7 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

8 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

9 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

10 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

11 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

12 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

13 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

14 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

15 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

16 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

17 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

18 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

19 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

20 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

21 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

22 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

23 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

24 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

25 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

26 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

27 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

28 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

30 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

31 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

32 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

33 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

34 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

35 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

36 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]