1 Por que se amotinam as nações, E os povos tramam em vão?

2 Insurgem-se os reis da terra, E os príncipes conspiram Contra Jeová e contra o seu ungido, dizendo:

3 Rompamos as suas ataduras, E lancemos de nós as suas cordas.

4 Aquele que está sentado nos céus, se rirá; O Senhor zombará deles.

5 Então lhes falará na sua ira, E no seu furor os confundirá.

6 Eu, porém, tenho estabelecido o meu rei Em Sião, meu santo monte.

7 Falarei acerca do decreto: Jeová disse-me: Tu és meu filho; Eu hoje te gerei.

8 Pede-me, que te darei as nações por tua herança, E as extremidades da terra por tua possessão.

9 Tu as quebrarás com uma vara de ferro, Fá-las-ás em pedaços como vaso de oleiro.

10 Agora, pois, ó reis, fazei-vos prudentes; Deixai-vos instruir, juízes da terra.

11 Servi a Jeová com temor, E regozijai-vos com tremor.

12 Beijai ao filho, para que não se ire, E pereçais no caminho, Porque em breve se acenderá a sua ira, Felizes são todos os que nele se refugiam.

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.