1 Com a minha voz clamo a Jeová, Com a minha voz suplico a Jeová.

2 Derramo perante ele a minha queixa, Diante dele exponho a minha tribulação.

3 Quando dentro de mim esmorece o meu espírito, conheces a minha vereda. No caminho, por onde ando, Armaram-me um laço.

4 Olha à minha direita e vê, Pois não há quem me reconheça. Falta-me um lugar de refúgio; Ninguém há que por mim se interesse.

5 Clamo a ti, Jeová; Digo: Tu és o meu refúgio, O meu quinhão na terra dos viventes.

6 Atende ao meu clamor, pois estou muito abatido. Livra-me dos meus perseguidores; porque são mais fortes do que eu.

7 Tira do cárcere a minha alma, para que eu dê graças ao teu nome: Os justos me rodearão, Porque és liberal para comigo.

1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.

2 Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

3 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

4 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

5 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

6 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

7 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]