1 Acaso proferis a justiça, guardando silêncio? Acaso julgais com retidão os filhos dos homens?

2 Não, antes no coração obrais iniqüidades; Na terra distribuis a violência das vossas mãos.

3 Alienam-se os iníquos desde o nascimento; Apenas nascem, desencaminham-se, falando mentiras.

4 Têm peçonha, semelhante à peçonha da serpente; São como a cobra surda que tapa os ouvidos,

5 A qual não ouve a voz dos encantadores, Por mais hábil que seja em encantamentos.

6 Quebra-lhes, ó Deus, os dentes nas suas bocas; Arranca, Jeová, os dentes molares aos leõezinhos.

7 Disfarçam-se eles como águas que se escoam; Quando se despedem as suas setas, sejam elas como se fossem embotadas.

8 Sejam elas como a lesma, que se derrete e se vai. Como o aborto de mulher, que nunca viu o sol.

9 Como espinheiros que antes de sentirem as vossas panelas o seu calor, Verdes ou inflamáveis, são arrebatados em um turbilhão.

10 Alegrar-se-á o justo, quando vir a vingança: Lavará os seus pés no sangue do iníquo.

11 Assim dirão os homens: Na verdade há recompensa para os justos; Na verdade há um Deus que julga na terra. mandou emissários, que vigiaram a casa para o matarem

1 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý.

2 Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

3 Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

4 Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

5 Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

6 Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

7 Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

8 Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

9 Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

10 Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

11 I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka. [ (Psalms 58:12) Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi. ]