1 Felizes são aqueles cuja vida é íntegra, Que andam na lei de Jeová.
2 Felizes são os que guardam os seus testemunhos, Que o buscam de todo o seu coração;
3 Que não praticam iniqüidade, E andam nos seus caminhos.
4 Tu nos ordenaste os teus preceitos, Para que os observemos à risca.
5 Oxalá que os meus caminhos fossem dispostos, Para observarem os teus estatutos!
6 Então não serei envergonhado, Quando tiver respeito a todos os teus mandamentos.
7 Dar-te-ei graças com integridade de coração, Quando aprender os teus retos juízos.
8 Observarei os teus estatutos; Não me desampares de todo.
9 Como poderá o mancebo guardar puro o seu caminho? Observando-o segundo a tua palavra.
10 De todo o meu coração te hei buscado; Não me deixes desviar dos teus mandamentos.
11 No meu coração tenho entesourado a tua palavra, Para não pecar eu contra ti.
12 Bendito és tu, Jeová; Ensina-me os teus estatutos.
13 Com os meus lábios tenho narrado Todos os juízos da tua boca.
14 Regozijo-me no caminho dos teus testemunhos, Tanto como em todas as riquezas.
15 Nos teus preceitos meditarei, E às tuas veredas terei respeito.
16 Nos teus estatutos deleitar-me-ei; Não me esquecerei da tua palavra.
17 Sê liberal para com o teu servo, para que eu viva; Assim observarei a tua palavra.
18 Desvenda os meus olhos, para que eu contemple As maravilhas que se derivam da tua lei.
19 Sou peregrino na terra: Não escondas de mim os teus mandamentos.
20 A minha alma está quebrantada pelo desejo, Que em todo o tempo tem sentido por teus juízos.
21 Increpaste os soberbos, os malditos, Que se desviam dos teus mandamentos.
22 Tira de sobre mim o opróbrio e o desprezo, Pois tenho guardado os teus testemunhos.
23 Príncipes assentaram-se e falaram contra mim, Mas o teu servo meditou nos teus estatutos.
24 Demais, os teus testemunhos são as minhas delícias, Os meus conselheiros.
25 A minha alma está apegada ao pó: Vivifica-me segundo a tua palavra.
26 Expus os meus caminhos, e me respondeste: Ensina-me os teus estatutos.
27 Faze-me compreender os caminhos dos teus preceitos; Assim meditarei nas tuas maravilhas.
28 A minha alma consome-se de tristeza; Fortalece-me segundo a tua palavra.
29 Afasta de mim o caminho da mentira E concede-me a graça de seguir a tua lei.
30 Escolhi o caminho da fidelidade; Diante de mim pus os teus juízos.
31 Aos teus testemunhos me apego; Não me cubras, Jeová, de vergonha.
32 Percorrerei os caminhos dos teus mandamentos, Quando dilatares o meu coração.
33 Ensina-me, Jeová, o caminho dos teus estatutos, Que eu o reterei até o fim.
34 Dá-me entendimento, e guardarei a tua lei; Sim de todo o coração a observarei.
35 Guia-me pela senda dos teus mandamentos, Porque nela me comprazo.
36 Inclina o meu coração para os teus testemunhos, E não para a avareza.
37 Desvia os meus olhos de verem a vaidade, E vivifica-me nos teus caminhos.
38 Confirma ao teu servo a tua promessa, Que provém do temor a ti.
39 Aparta de mim o opróbrio de que tenho medo, Porque os teus juízos são bons.
40 Eis que tenho suspirado pelos teus preceitos; Vivifica-me na tua justiça.
41 Venham também a mim as tuas benignidades, Jeová, A tua salvação segundo a tua palavra.
42 Assim terei que responder ao que me afronta, Pois confio na tua palavra.
43 Não tires de todo da minha boca a palavra da verdade, Pois tenho esperado nos teus juízos.
44 Assim observarei de contínuo a tua lei Para todo o sempre.
45 Andarei em liberdade, Pois busco os teus preceitos.
46 Falarei dos teus testemunhos diante de reis, E não me envergonharei.
47 Comprazer-me-ei nos teus mandamentos, Que tenho amado.
48 Levantarei as minhas mãos para os teus mandamentos, que tenho amado, E meditarei nos teus estatutos.
49 Lembra-te da palavra dada ao teu servo, Porque me fizeste nutrir esperança.
50 Este é o meu conforto na minha aflição, Que a tua palavra me vivifica.
51 Muito zombaram de mim os soberbos, Contudo não me desviei da tua lei.
52 Lembro-me, Jeová, dos teus juízos no passado, E me conforto.
53 A indignação apoderou-se de mim, Por causa dos perversos que abandonam a tua lei.
54 Os teus estatutos têm sido os meus cânticos Na casa da minha peregrinação.
55 De noite lembro-me do teu nome, Jeová, E observo a tua lei.
56 Isto é o que comigo se tem dado, Porque guardo os teus preceitos.
57 Jeová é o meu quinhão: Eu disse que observaria as tuas palavras.
58 De todo o meu coração implorei a tua graça; Compadece-te de mim segundo a tua palavra.
59 Considerei os meus caminhos, E voltei os meus pés para os teus testemunhos.
60 Dei-me pressa, e não me demorei, Em observar os teus mandamentos.
61 Enleiaram-me os laços dos perversos, Porém não me esqueci da tua lei.
62 À meia noite me levantarei para te dar graças, Por causa dos teus justos juízos.
63 Companheiro sou de todos os que te temem, E dos que observam os teus preceitos.
64 Cheia está a terra, Jeová, da tua benignidade: Ensina-me os teus estatutos.
65 Tens procedido bem com o teu servo, Segundo a tua palavra, ó Jeová.
66 Ensina-me bom juízo, e conhecimento, Pois creio em teus mandamentos.
67 Antes de ser afligido, eu me extraviei; Mas agora observo a tua palavra.
68 Tu és bom, e fazes o bem; Ensina-me os teus estatutos.
69 Os soberbos têm forjado mentiras contra mim; Eu, de todo o meu coração, guardarei os teus preceitos.
70 O seu coração é insensível como a graxa: Eu, porém, me deleito na tua lei.
71 Foi-me bom ter sido aflito, Para que eu aprendesse os teus estatutos.
72 Mais vale para mim a lei da tua boca Do que milhares de ouro e de prata.
73 As tuas mãos me fizeram, e me formaram; Dá-me entendimento para aprender os teus mandamentos.
74 Aqueles que te temem, me verão e se alegrarão, Porque na tua palavra tenho esperado.
75 Conheço, Jeová, que os teus juízos são justos, E que com fidelidade me atribulaste.
76 Seja, pois, a tua benignidade para o meu conforto, Segundo a tua palavra ao teu servo.
77 Sobre mim venham as tuas ternas misericórdias, para que eu viva; Porque a tua lei é a minha delícia.
78 Envergonhados sejam os soberbos, por me terem subvertido com mentiras; Eu, porém, meditarei nos teus preceitos.
79 Voltem-se para mim os que te temem, Para que conheçam os teus testemunhos.
80 Seja o meu coração perfeito nos teus estatutos, Para que eu não seja envergonhado.
81 A minha alma desfalece, aguardando a tua salvação; Espero na tua palavra.
82 Desfalecem os meus olhos, aguardando a tua palavra, Enquanto digo: Quando me confortarás?
83 Pois me tornei qual um odre na fumaça, Contudo não me esqueço dos teus estatutos.
84 Quantos são os dias do teu servo? Quando proferirás sentença sobre os que me perseguem?
85 Abriram-me covas os soberbos, Que não andam segundo a tua lei.
86 Todos os teus mandamentos são fiéis; Eles me perseguem injustamente; ajuda-me.
87 Quase que me consumiram sobre a terra; Eu, porém, não abandonei os teus preceitos.
88 Vivifica-me segundo a tua benignidade, Assim observarei o testemunho da tua boca.
89 Para sempre, Jeová, A tua palavra está firmada no céu.
90 A tua fidelidade estende-se a todas as gerações; Estabeleceste a terra, e ela permanece firme.
91 Tudo permanece firme hoje conforme os teus juízos, Pois todas as coisas te servem.
92 Se a tua lei não houvera sido a minha delícia, Eu teria então perecido na minha aflição.
93 Nunca me esquecerei dos teus preceitos, Porque com eles me tens vivificado.
94 Sou teu, salva-me; Porque busco os teus preceitos.
95 Os perversos me têm espreitado para me prenderem; Considerarei os teus testemunhos.
96 Tenho visto que em toda a perfeição há limites; O teu mandamento é ilimitado.
97 Quanto amo a tua lei! Ela é a minha meditação de contínuo.
98 Os teus mandamentos fazem-me mais sábio que os meus inimigos, Pois sempre estão comigo.
99 Mais discernimento tenho do que todos os que me ensinam, Porque os teus testemunhos são a minha meditação.
100 Mais entendo eu do que os idosos, Porque tenho guardado os teus preceitos.
101 De todo o mau caminho retiro os meus pés, A fim de observar a tua palavra.
102 Dos teus juízos não me desvio, Porque és tu quem me instrui.
103 Quão doces são as tuas palavras ao meu paladar! Sim mais doces do que o mel à minha boca.
104 Por meio dos teus preceitos consigo entendimento, Pelo que aborreço todo o caminho de falsidade.
105 Lâmpada para os meus pés é a tua palavra, E luz para a minha vereda.
106 Jurei, e confirmei o meu juramento, De observar os teus justos juízos.
107 Estou aflitíssimo; Vivifica-me Jeová, segundo a tua palavra.
108 Aceita, te rogo Jeová, as ofertas voluntárias da minha boca, E ensina-me os teus juízos.
109 Estou continuamente em perigo de vida, Contudo não me esqueço da tua lei.
110 Os perversos armaram-me laço, Todavia não me desvio dos teus preceitos.
111 Tomei os teus testemunhos como herança para sempre, Pois eles são o gozo do meu coração.
112 Inclino o meu coração para cumprir os teus estatutos, Para sempre, até o fim.
113 Aborreço os irresolutos, Mas amo a tua lei.
114 Tu és o meu refúgio e o meu escudo; Na tua palavra espero.
115 Apartai-vos de mim, malfeitores, Para que eu guarde os mandamentos do meu Deus.
116 Ampara-me segundo a tua palavra, para que eu viva; E não me deixes ser envergonhado no que espero.
117 Sustenta-me, e serei salvo, E de contínuo terei respeito aos teus estatutos.
118 Desprezas todos os que se afastam dos teus estatutos, Porque falsidade é a astúcia deles.
119 Deitas fora, como escória, todos os perversos da terra, Por isso amo os teus testemunhos.
120 Arrepia-se-me a carne com temor de ti. E tenho medo dos teus juízos.
121 Tenho feito juízo e justiça; Não me abandones aos meus opressores.
122 Sê fiador do teu servo para o bem; Não me oprimam os soberbos.
123 Desfalecem os meus olhos, aguardando a tua salvação, E a promessa da tua justiça.
124 Procede com o teu servo segundo a tua benignidade, E ensina-me os teus estatutos.
125 Eu sou o teu servo; dá-me entendimento, Para que eu conheça os teus testemunhos.
126 É tempo de Jeová entrar em ação, Pois eles violaram a tua lei.
127 Amo os teus mandamentos Mais do que o ouro, sim mais do que o ouro fino.
128 Portanto retos em tudo considero todos os teus preceitos; E aborreço todo o caminho da falsidade.
129 Maravilhosos são os teus testemunhos, Por isso é que a minha alma os guarda,
130 A revelação das tuas palavras alumia; Dá entendimento aos simples.
131 Abri a minha boca, e arquejei; Pois suspirei pelos teus mandamentos.
132 Volta-te para mim, e compadece-te de mim, Como costumas fazer aos que amam o teu nome.
133 Firma na tua lei os meus passos; E não se apodere de mim iniqüidade alguma.
134 Resgata-me da opressão do homem, Assim observarei os teus preceitos.
135 Faze resplandecer o teu rosto sobre o teu servo, E ensina-me os teus estatutos.
136 Os meus olhos derramam rios de água, Porque os homens não observam a tua lei.
137 Justo és, Jeová, E retos são os teus juízos.
138 Ordenaste os teus testemunhos com retidão, E com suma fidelidade.
139 O meu zelo me consome, Porque os meus adversários se esqueceram das tuas palavras.
140 Puríssima é a tua palavra, Por isso é que o teu servo a ama.
141 Pequeno sou e desprezado, Contudo não me esqueço dos teus preceitos.
142 A tua justiça é justiça eterna, E a tua lei é verdade.
143 Sobre mim vieram tribulação e angústia, Todavia os teus mandamentos são a minha delícia.
144 Os teus testemunhos são justos para sempre; Dá-me entendimento, e viverei.
145 Tenho clamado de todo o meu coração; responde-me, Jeová: Guardarei os teus estatutos.
146 A ti hei clamado; salva-me, E observarei os teus testemunhos.
147 Antecipo a alva da manhã e clamo; Aguardo com esperança as tuas palavras.
148 Os meus olhos antecipam as vigílias noturnas, Para que eu medite na tua palavra.
149 Ouve, segundo a tua benignidade, a minha voz; Vivifica-me, Jeová, segundo os teus juízos.
150 Aproximam-se os que me perseguem maliciosamente; Eles andam afastados da tua lei.
151 Tu estás perto, Jeová; E todos os teus mandamentos são verdade.
152 Há muito sei eu dos teus testemunhos Que os fundaste para sempre.
153 Considera a minha aflição e livra-me, Pois não me esqueço da tua lei.
154 Pleiteia a minha causa e resgata-me; Vivifica-me segundo a tua palavra.
155 Dos perversos longe está a salvação, Pois não buscam os teus estatutos.
156 Muitas são, Jeová, as tuas ternas misericórdias; Vivifica-me segundo os teus juízos.
157 Muitos são os meus perseguidores e os meus adversários, Contudo não me desvio dos teus testemunhos.
158 Vi os prevaricadores e afligi-me, Porque não observam a tua palavra.
159 Considera como amo os teus preceitos; Vivifica-me, Jeová, segundo a tua benignidade.
160 A soma da tua palavra é a verdade; Cada um dos teus justos juízos dura para sempre.
161 Príncipes me hão perseguido sem causa, Mas o meu coração teme as tuas palavras.
162 Regozijo-me com a tua palavra, Como quem acha grande despojo.
163 Odeio, e aborreço a mentira; Amo, porém, a tua lei.
164 Sete vezes no dia te louvo Por causa dos teus justos juízos.
165 De grande paz gozam os que amam a tua lei; E nada há que os faça tropeçar.
166 Tenho aguardado com esperança a tua salvação, Jeová; E tenho cumprido os teus mandamentos.
167 A minha alma tem observado os teus testemunhos, E sumamente os amo.
168 Tenho observado os teus preceitos e os teus testemunhos, Pois diante de ti estão todos os meus caminhos.
169 Aproxime-se de ti, Jeová, o meu clamor; Dá-me entendimento segundo a tua palavra.
170 Chegue a tua presença a minha súplica; Livra-me segundo a tua palavra.
171 Profiram louvor os meus lábios, Pois me ensinas os teus estatutos.
172 Celebre a minha língua a tua lei, Pois todos os teus mandamentos são justiça.
173 Esteja pronta a tua mão para me socorrer, Pois escolhi os teus preceitos.
174 Tenho suspirado pela tua salvação, Jeová; E a tua lei é a minha delícia.
175 Viva a minha alma, para que te louve; Auxiliem-me os teus juízos.
176 Tenho andado errante, qual ovelha perdida; busca ao teu servo, Pois não me esqueço dos teus mandamentos.
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.