1 Somente em Deus espera silenciosa a minha alma: Dele vem a minha salvação.

2 Ele só é a minha rocha e a minha salvação; É ele a minha alta torre, não serei grandemente abalado.

3 Até quando acometereis vós a um homem, Todos vós para o derrubardes a ele, Como se fosse uma parede pendida, um muro prestes a cair?

4 Cuidam só em derrubá-lo da sua dignidade; Eles se comprazem na mentira: Com a boca bendizem, mas interiormente maldizem. (Selá)

5 Espera silenciosa somente em Deus, ó minha alma, Pois dele vem a minha esperança.

6 Ele só é a minha rocha e a minha salvação. É ele a minha alta torre; não serei abalado.

7 De Deus depende a minha salvação e a minha glória, A rocha da minha fortaleza e a minha salvação estão em Deus.

8 Confiai nele, ó povo, em todo o tempo; Derramai diante dele o vosso coração: Deus é para nós refúgio. (Selá)

9 Os homens de classe baixa são vaidade, e os de alta estirpe são mentira; Na balança subirão, Juntos são mais leves do que a vaidade.

10 Não confieis na opressão, E não vos vanglorieis na rapina. Se as riquezas aumentarem, não ponhais nelas o coração.

11 Uma vez falou Deus, Duas vezes tenho ouvido isto: Que o poder pertence a Deus,

12 E que a ti, Senhor, pertence a benignidade; Porque tu retribuis a cada um segundo as suas obras.

1 Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův.

2 Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

3 Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.

4 Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

5 Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

6 Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

7 Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

8 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

9 Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

10 Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

11 Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

12 Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, [ (Psalms 62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. ]