1 Segui a caridade; contudo aspirai aos dons espirituais, porém sobre todos ao de profecia.
2 O que fala em língua, não fala a homens, senão a Deus; pois ninguém o entende, mas em espírito fala mistérios.
3 Porém aquele que profetiza, fala a homens para edificação, exortação e consolação.
4 Aquele que fala em língua, edifica-se a si mesmo; mas o que profetiza, edifica a igreja.
5 Quero que todos vós faleis em línguas, mas antes que profetizeis; maior é aquele que profetiza do que aquele que fala em línguas, a não ser que as interprete, para que a igreja receba edificação.
6 Agora, porém, irmãos, se eu for ter convosco, falando em línguas, de que vos aproveitarei se não vos falar por meio de revelação, ou de ciência, ou de profecia, ou de instrução?
7 Até as coisas inanimadas quando emitem som, quer flauta quer cítara, se não fizerem diferença de sons, como se conhecerá o que se toca na flauta ou na cítara?
8 Porque se a trombeta der um som incerto, quem se preparará para a batalha?
9 Assim também vós, se pela língua não proferirdes discurso fácil de se entender, como se conhecerá o que se fala? pois estareis falando ao ar.
10 Há, como acontece, tantas espécies de vozes no mundo, e nenhuma há sem significação.
11 Se, portanto, eu não souber a significação da voz, serei um estrangeiro para aquele que fala; e aquele que fala, será um estrangeiro para mim.
12 Assim também vós, desde que estais desejosos de dons espirituais, procurai abundar neles, para a edificação da igreja.
13 Por isso quem fala em língua, ore para que a interprete.
14 Pois se eu orar em língua, o meu espírito ora, mas o meu entendimento não dá fruto.
15 Que farei, então? orarei com o espírito, e orarei também com o entendimento; cantarei salmos com o espírito, e cantarei também com o entendimento.
16 De outra forma se bendisseres com o espírito, como dirá o amém às tuas ações de graças aquele que ocupa o lugar de indouto, visto que não sabe o que dizes?
17 tu, na verdade, dás bem as graças, mas o outro não é edificado.
18 Dou graças a Deus que falo em línguas mais que todos vós;
19 mas na igreja eu antes quero falar cinco palavras com o meu entendimento, para que instrua também a outros, do que dez mil palavras em língua.
20 Irmãos, não vos torneis meninos no juízo. Na malícia, contudo, sede crianças; mas no juízo tornai-vos homens feitos.
21 Na Lei está escrito: Por homens de outras línguas e por lábios de estrangeiros falarei a este povo, e nem assim me ouvirá, diz o Senhor.
22 Assim línguas são para sinal, não aos que crêem, mas aos incrédulos; a profecia, porém, não aos incrédulos, mas aos que crêem.
23 Se, portanto, a igreja inteira se reunir num mesmo lugar, e todos falarem em línguas, e entrarem indoutos ou incrédulos, não dirão que estais loucos?
24 Se, porém, todos profetizarem, e entrar algum incrédulo ou indouto, por todos é convencido, por todos é julgado.
25 Os segredos do seu coração se tornam manifestos; e assim, caindo com o rosto em terra, adorará a Deus, declarando que realmente Deus está entre vós.
26 Que farei, pois, irmãos? Quando vos congregais, cada um tem salmo, tem ensino, tem revelação, tem língua, tem interpretação; que tudo se faça para edificação.
27 Se alguém falar em língua, não falem senão dois ou, quando muito, três, e cada um por sua vez; haja um que interprete;
28 mas se não houver intérprete, esteja calado na igreja, e fale consigo e com Deus.
29 Falem os profetas, dois ou três, e os outros julguem;
30 se for dada alguma revelação a outrem que estiver sentado, cale-se o primeiro.
31 Pois todos, um após outro, podeis profetizar, para que todos aprendam e todos sejam exortados.
32 Os espíritos dos profetas estão sujeitos aos profetas,
33 porque Deus não é Deus de confusão, mas de paz. Como em todas as igrejas dos santos,
34 as mulheres estejam caladas nas igrejas; pois não lhes é permitido falar, mas estejam em sujeição, como também diz a Lei.
35 Se, porém, querem aprender alguma coisa, perguntem-na em casa a seus maridos; porque é vergonhoso para uma mulher o falar na igreja.
36 Porventura saiu de vós a palavra de Deus, ou não veio ela senão para vós?
37 Se alguém se considera profeta ou espiritual, reconheça que as coisas que vos escrevo são mandamentos do Senhor;
38 mas se alguém desconhece, é ele desconhecido.
39 Assim, meus irmãos, aspirai a profetizar, e não proibais o falar em línguas;
40 mas faça-se tudo com decência e ordem.
1 Následujtež tedy lásky, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali.
2 Nebo ten, jenž mluví cizím jazykem, ne lidem mluví, ale Bohu; nebo žádný neposlouchá, ale duchem vypravuje tajemství.
3 Kdož pak prorokuje, lidem mluví vzdělání, i napomínání, i potěšení.
4 Kdož mluví cizím jazykem, sám sebe vzdělává, ale kdož prorokuje, tenť církev vzdělává.
5 Chtělť bych pak, abyste všickni jazyky rozličnými mluvili, ale však raději, abyste prorokovali. Nebo větší jest ten, jenž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky cizími mluví, leč by také to, což mluví, vykládal, aby se vzdělávala církev.
6 A protož, bratří, přišel-li bych k vám, jazyky cizími mluvě, což vám prospěji, nebudu-liť vám mluviti, buď v zjevení neb v umění, buď v proroctví neb v učení?
7 Podobně jako i bezdušné věci, vydávající zvuk, jako píšťalka nebo harfa, kdyby rozdílného zvuku nevydávaly, kterak by vědíno bylo, co se píská, anebo na harfu hrá?
8 Ano trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji?
9 Tak i vy, nevydali-li byste jazykem svým srozumitelných slov, kterak bude rozumíno, co se mluví? Budete jen u vítr mluviti.
10 Tak mnoho, (jakž vidíme,) rozdílů hlasů jest na světě, a nic není bez hlasu.
11 Protož nebudu-liť znáti moci hlasu, budu tomu, kterýž mluví, cizozemec, a ten, jenž mluví, bude mi také cizozemec.
12 Tak i vy, poněvadž jste horliví milovníci duchovních věcí, toho hledejte, abyste se k vzdělání církve rozhojnili.
13 A protož, kdož mluví jazykem cizím, modl se, aby mohl vykládati.
14 Nebo budu-li se modliti cizím jazykem, duch můj se toliko modlí, ale mysl má bez užitku jest.
15 Což tedy jest? Modliti se budu duchem, a modliti se budu i myslí; plésati budu duchem a plésati budu i myslí.
16 Nebo kdybys ty dobrořečil Bohu duchem, kterakž ten, jenž prostý člověk jest, k tvému dobrořečení řekne Amen, poněvadž neví, co pravíš?
17 Nebo ač ty dobře díky činíš, ale jiný se nevzdělává.
18 Děkuji Bohu svému, že více nežli vy všickni jazyky cizími mluvím.
19 Ale v sboru raději bych chtěl pět slov srozumitelně promluviti, abych také jiných poučil, nežli deset tisíců slov jazykem neznámým.
20 Bratří, nebuďte děti v smyslu, ale zlostí buďte děti, smyslem pak buďte dospělí.
21 Psáno jest v Zákoně: Že rozličnými jazyky a cizími rty budu mluviti lidu tomuto, a anižť tak mne slyšeti budou, praví Pán.
22 A tak jazykové jsou za div ne těm, jenž věří, ale nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, ale věřícím.
23 A protož když by se sešla všecka církev spolu, a všickni by jazyky cizími mluvili, a vešli by tam i neučení neb nevěřící, zdaliž neřeknou, že blázníte?
24 Ale kdyby všickni prorokovali, a všel by tam mezi ně někdo nevěřící nebo neučený, přemáhán by byl ode všech a souzen ode všech.
25 A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a on padna na tvář, klaněti se bude Bohu, vyznávaje, že jistě Bůh jest mezi vámi.
26 Což tedy bratří? Když se scházíte, jeden každý z vás píseň má, učení má, cizí jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdělání.
27 Buďto že by kdo jazykem cizím mluvil, ať se to děje skrze dva neb nejvíce tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.
28 Pakli by nebylo vykladače, nechať mlčí v shromáždění, než sobě sám nechažť mluví a Bohu.
29 Proroci pak dva nebo tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují.
30 Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč.
31 Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili a všickni se potěšovali.
32 Duchovéť pak proroků prorokům poddáni jsou.
33 Nebo neníť Bůh původ různice, ale pokoje, jakož i ve všech shromážděních svatých učím.
34 Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i Zákon praví.
35 Pakli se chtí čemu naučiti, doma mužů svých nechať se ptají. Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění.
36 Zdaliž jest od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám přišlo?
37 Zdá-li se sobě kdo býti prorokem nebo duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázání Páně.
38 Pakli kdo neví, nevěz.
39 A takž, bratří, o to se snažte, abyste prorokovali, a jazyky cizími mluviti nezbraňujte.
40 Všecko slušně a podle řádu ať se děje.