1 Eu, irmãos, não vos pude falar como a espirituais, mas como a carnais, como a criancinhas em Cristo.

2 Leite vos dei a beber, não vos dei comida; porque ainda não podíeis.

3 Ainda agora não podeis, porque ainda sois carnais. Porquanto havendo entre vós ciúmes e contendas, não é assim que sois carnais e andais segundo o homem?

4 Pois se um disser: Eu sou de Paulo; outro, porém: Eu de Apolo; não é assim que sois homens?

5 Que é, então, Apolo? e que é Paulo? Servos por quem crestes, e isto conforme o Senhor deu a cada um.

6 Eu plantei, Apolo regou; mas Deus deu o crescimento;

7 de modo que nem o que planta é alguma coisa, nem o que rega, mas Deus que dá o crescimento.

8 Ora o que planta e o que rega são uma mesma coisa, porém cada um receberá a sua recompensa segundo o seu trabalho.

9 Pois somos cooperadores de Deus; vós sois lavoura de Deus, edifício de Deus.

10 Segundo a graça de Deus, que me foi dada, lancei o fundamento como sábio construtor; e outro edifica sobre ele. Porém veja cada um como edifica sobre ele.

11 Pois ninguém pode pôr outro fundamento senão o que foi posto, que é Jesus Cristo.

12 Contudo se alguém edifica sobre o fundamento um edifício de ouro, de prata, de pedras preciosas, de madeira, de feno, de palha,

13 manifesta se tornará a obra de cada um; pois o dia a demonstrará, porque ele é revelado em fogo; e qual seja a obra de cada um, o próprio fogo o provará.

14 Se permanecer a obra do que a sobreedificou, esse receberá recompensa;

15 se a obra de alguém se queimar, sofrerá ele dano; mas o tal será salvo, todavia como através do fogo.

16 Não sabeis que sois santuário de Deus, e que o Espírito de Deus habita em vós?

17 Se alguém destrói o santuário de Deus, Deus o destruirá; pois o santuário de Deus, que sois vós, santo é.

18 Ninguém se engane a si mesmo; se alguém entre vós se julga sábio neste mundo, faça-se estulto, para se fazer sábio.

19 Pois a sabedoria deste mundo é estultícia diante de Deus. Porquanto está escrito: Ele que apanha os sábios na sua astúcia

20 e outra vez: O Senhor conhece os raciocínios dos sábios, que são vãos.

21 Portanto ninguém se glorie nos homens; porque todas as coisas são vossas,

22 ou seja Paulo, ou Apolo, ou Cefas, ou o mundo, ou a vida, ou a morte, ou as coisas presentes, ou as futuras; tudo é vosso,

23 e vós de Cristo, e Cristo de Deus.

1 A já, bratří, nemohl jsem vám mluviti jako duchovním, ale jako tělesným, jako maličkým v Kristu.

2 Mlékem jsem vás živil, a ne pokrmem; nebo jste ještě nemohli pokrmů tvrdších užívati, ano i nyní ještě nemůžete.

3 Ještě zajisté tělesní jste. Poněvadžť jest mezi vámi nenávist, svárové a různice, zdaž ještě tělesní nejste? a tak podle člověka chodíte.

4 Nebo když někdo říká: Jáť jsem Pavlův, jiný pak: Já Apollův, zdaliž nejste tělesní?

5 Nebo kdo jest Pavel, a kdo jest Apollo, než služebníci, skrze něž jste uvěřili, a jakž jednomu každému dal Pán?

6 Jáť jsem štípil, Apollo zaléval, ale Bůh dal zrůst.

7 A protož ani ten, kdož štěpuje, nic není, ani ten, jenž zalévá, ale ten, kterýž zrůst dává, Bůh.

8 Ten pak, kdož štěpuje, a ten, kdož zalévá, jedno jsou, avšak jeden každý vlastní odplatu vezme podle své práce.

9 Božíť jsme zajisté pomocníci, Boží rolí, Boží vzdělání jste.

10 Já podle milosti Boží mně dané, jako moudrý stavitel, základ jsem založil, jiný pak na něm staví. Ale jeden každý viz, jak na něm staví.

11 Nebo základu jiného žádný položiti nemůž, mimo ten, kterýž položen jest, jenž jest Ježíš Kristus.

12 Staví-liť pak kdo na ten základ zlato, stříbro, kamení drahé, dříví, seno, strniště,

13 Jednohoť každého dílo zjeveno bude. Den zajisté to všecko okáže; nebo v ohni zjeví se, a jednoho každého dílo, jaké by bylo, oheň zprubuje.

14 Zůstane-liť čí dílo, kteréž na něm stavěl, vezme odplatu.

15 Pakliť čí dílo shoří, tenť vezme škodu, ale sám spasen bude, avšak tak jako skrze oheň.

16 Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?

17 Jestližeť kdo chrámu Božího poskvrňuje, tohoť zatratí Bůh; nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy.

18 Žádný sám sebe nesvoď. Zdá-li se komu z vás, že jest moudrý na tomto světě, budiž bláznem, aby byl učiněn moudrým.

19 Moudrost zajisté světa tohoto bláznovství jest u Boha. Nebo psáno jest: Kterýž zlapá moudré v chytrosti jejich.

20 A opět: Znáť Pán přemyšlování moudrých, že jsou marná.

21 A tak nechlubiž se žádný lidmi; nebo všecky věci vaše jsou.

22 Buďto Pavel, buďto Apollo, buďto Petr, buďto svět, buďto život, buďto smrt, buďto přítomné věci, buďto budoucí, všecko jest vaše,

23 Vy pak Kristovi, a Kristus Boží.