1 Eu vos lembro, irmãos, o Evangelho que vos anunciei, o qual também recebestes, e no qual estais firmes,

2 e pelo qual sois salvos, se é que o conservais, como vo-lo preguei, salvo se crestes em vão.

3 Pois eu vos entreguei primeiramente o que também recebi: que Cristo morreu por nossos pecados segundo as Escrituras, e que foi sepultado,

4 e que foi ressuscitado ao terceiro dia segundo as Escrituras,

5 e que apareceu a Cefas e então aos doze.

6 Depois apareceu a mais de quinhentos irmãos de uma vez, dos quais a maior parte permanece até agora, mas alguns já dormiram;

7 depois apareceu a Tiago, então a todos os apóstolos;

8 e por último de todos apareceu também a mim como a um abortivo.

9 Pois eu sou o mínimo dos apóstolos, que não sou digno de ser chamado apóstolo, porque persegui a igreja de Deus;

10 mas pela graça de Deus sou o que sou, e a sua graça que me foi concedida, não se tornou vã, antes trabalhei mais abundantemente que todos eles; não eu, contudo, mas a graça de Deus comigo.

11 Portanto seja eu, ou sejam eles, assim pregamos, e assim crestes.

12 Ora se se prega que Cristo foi ressuscitado dentre os mortos, como dizem alguns dentre vós que não há ressurreição de mortos?

13 Mas se não há ressurreição de mortos, nem Cristo foi ressuscitado;

14 e se Cristo não foi ressuscitado, é logo vã a nossa pregação, é também vã a vossa fé.

15 Somos conhecidos também por falsas testemunhas de Deus, porque testificamos contra Deus que ele ressuscitou a Cristo, ao qual ele não ressuscitou, se, com efeito, os mortos não são ressuscitados.

16 Pois, se os mortos não são ressuscitados, nem Cristo foi ressuscitado;

17 mas se Cristo não foi ressuscitado, a vossa fé é vã, estais ainda em vossos pecados.

18 Também por conseguinte os que dormiram em Cristo, pereceram.

19 Se nesta vida temos unicamente esperado em Cristo, somos de todos os homens os mais dignos de lástima.

20 Mas agora Cristo foi ressuscitado dentre os mortos, sendo ele as primícias dos que dormem.

21 Pois desde que a morte veio por um homem, também por um homem veio a ressurreição dos mortos.

22 Pois assim como em Adão todos morrem, assim também em Cristo todos serão vivificados,

23 mas cada um na sua ordem. As primícias, Cristo, depois, os que são de Cristo, na sua vinda.

24 Então virá o fim, quando ele entregar o reino ao Deus e Pai, quando houver destruído todo o domínio e toda a autoridade e poder.

25 Pois é necessário que ele reine, até que ponha todos os seus inimigos debaixo dos seus pés.

26 O último inimigo que será destruído, é a morte;

27 porque: Todas as coisas sujeitou debaixo dos pés dele. Mas quando se diz que todas as coisas lhe estão sujeitas, claro é que se excetua aquele que lhe sujeitou todas as coisas.

28 Quando tudo lhe estiver sujeito, então também o mesmo Filho estará sujeito àquele que lhe sujeitou todas as coisas, para que Deus seja em todas as coisas.

29 De outra maneira que farão os que se batizam pelos mortos? Se realmente os mortos não são ressuscitados, por que então se batizam por eles?

30 Por que nos expomos também nós, a perigos a toda a hora?

31 Declaro, irmãos, pelo regozijo que tenho a vosso respeito em Cristo Jesus nosso Senhor, que morro todos os dias.

32 Se eu, como homem, combati com as feras em Éfeso, que me aproveita isso? Se os mortos não são ressuscitados, comamos e bebamos, porque amanhã morreremos.

33 Não vos deixeis enganar: Más companhias corrompem bons costumes.

34 Despertai para a justiça, e não pequeis; pois alguns não têm conhecimento de Deus; digo isto para vos envergonhar.

35 Mas alguém dirá: Como são ressuscitados os mortos? e em que qualidade de corpo vêem?

36 Insensato, o que tu semeias, não se vivifica sem que morra;

37 e o que semeias, não semeias o corpo que há de nascer, mas o mero grão, como por exemplo, de trigo, ou de alguma outra coisa;

38 Deus, porém, lhe dá um corpo como lhe aprouve e a cada uma das sementes um corpo próprio.

39 Nem toda a carne é a mesma carne, mas uma é a dos homens, outra a dos animais, outra a das aves e outra a dos peixes.

40 Também há corpos celestes e corpos terrestres; mas uma é a glória dos celestes, e outra a dos terrestres.

41 Uma é a glória do sol, outra a glória da lua e outra a glória das estrelas; porque uma estrela difere de outra em glória.

42 Assim também é a ressurreição dos mortos. Semeia-se em corrupção, é ressuscitado em incorrupção; semeia-se em vileza, é ressuscitado em glória;

43 semeia-se em fraqueza, é ressuscitado em poder;

44 semeia-se corpo animal, é ressuscitado corpo espiritual. Se há corpo animal, também o há espiritual.

45 Assim está escrito: O primeiro homem, Adão, foi feito em alma vivente; o último Adão em espírito vivificante.

46 Mas não é primeiro o espiritual, senão o animal, depois o espiritual.

47 O primeiro homem é da terra, é terreno; o segundo homem é do céu.

48 Qual o terreno, tais também os terrenos; qual o celestial tais também os celestiais;

49 e como trouxemos a imagem do terreno, também traremos a imagem do celestial.

50 Ora digo isto, irmãos, que a carne e o sangue não podem herdar o reino dos céus, nem a corrupção herdar a incorrupção.

51 Eis que vos digo um mistério: Nem todos dormiremos, mas todos seremos mudados,

52 num momento, num abrir e fechar de olhos, ao som da última trombeta. A trombeta soará, os mortos serão ressuscitados incorruptíveis, e nós seremos mudados.

53 Pois é necessário que este corpo corruptível se revista da incorruptibilidade, e que este corpo mortal se revista da imortalidade.

54 Mas quando este corpo corruptível se revestir da incorruptibilidade, e este corpo mortal se revestir da imortalidade, então se cumprirá a palavra que está escrita: Tragada foi a morte na vitória.

55 Onde está, ó morte, a tua vitória? onde está, ó morte, o teu aguilhão?

56 O aguilhão da morte é o pecado, e a força do pecado é a lei;

57 mas graças a Deus que nos dá a vitória por nosso Senhor Jesus Cristo.

58 Portanto, meus amados irmãos, sede firmes, constantes, aplicando-vos cada vez mais a obra do Senhor, sabendo que o vosso trabalho não é vão no Senhor.

1 Známoť vám pak činím, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte,

2 Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili.

3 Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem,

4 A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem.

5 A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.

6 Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli.

7 Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů.

8 Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochůdčeti, ukázal se i mně.

9 Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží.

10 Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná daremná nebyla, ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest.

11 Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili.

12 Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání?

13 Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť jest Kristus z mrtvých vstal.

14 A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše.

15 A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají.

16 Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť jest Kristus vstal.

17 A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich.

18 A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli.

19 Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí.

20 Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli.

21 Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých.

22 Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.

23 Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho.

24 Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc.

25 Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.

26 Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.

27 Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko.

28 A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech.

29 Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?

30 Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny?

31 Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem.

32 Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme.

33 Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.

34 Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím.

35 Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou?

36 Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře.

37 A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné.

38 Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.

39 Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.

40 A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských,

41 Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.

42 Tak i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se tělo porušitelné, vstane neporušitelné;

43 Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;

44 Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest také i duchovní tělo.

45 Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího.

46 Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní.

47 První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe.

48 Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští.

49 A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského.

50 Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží.

51 Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.

52 Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.

53 Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.

54 A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.

55 Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?

56 Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest Zákon.

57 Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.

58 Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.