1 Dá ouvidos, ó Deus, à minha oração; E não te escondas da minha súplica.
2 Atende-me a mim, e responde-me; Agitado estou no meu queixar e ando perplexo,
3 Por causa da voz do inimigo, Em conseqüência da opressão do iníquo; Porque lançam sobre mim iniqüidade, E com ira me perseguem.
4 O meu coração confrange-se dentro de mim, E terrores de morte caem sobre mim.
5 Temor e tremor são vindos sobre mim, E acabrunha-me o horror.
6 Disse eu: Oxalá que eu tivesse asas, como pomba! Então voaria e descansaria.
7 Eis que eu fugiria para longe, Eu pousaria no deserto. (Selá)
8 Apressar-me-ia a um abrigo Do vento tempestuoso e da procela.
9 Destrói, Senhor, e divide as suas línguas, Porque vejo violência e contenda na cidade.
10 Andam dia e noite ao redor dela por cima dos seus muros, Também iniqüidade e malícia estão no meio dela.
11 Há destruição no meio dela, E das suas ruas não se apartam vexame e dolo.
12 Porquanto não é um inimigo que me ultraja, Tê-lo-ia então suportado; Nem é o que me odeia quem se exalta contra mim, Ter-me-ia então escondido dele;
13 Mas és tu, homem meu igual, Meu companheiro e meu amigo íntimo.
14 A sós nos entretínhamos em suaves práticas, E com a multidão andávamos na casa de Deus.
15 Apanhe-os de súbito a morte; Desçam vivos a Cheol; Porque há maldade na morada deles, no seu íntimo.
16 Quanto a mim, invocarei a Deus; E Jeová me salvará.
17 De tarde, de manhã e ao meio dia me queixarei e lamentarei; E ele ouvirá a minha voz.
18 Ele para paz remiu a minha alma, a fim de que se não aproximem de mim, Pois havia muitos que contendiam contra mim.
19 Deus ouvirá, e lhes responderá (Aquele que está entronizado desde a eternidade) (Selá) A eles para quem não há mudanças, E que não temem a Deus.
20 Tal homem estende as mãos sobre os que estavam em paz com ele; Profanou a sua aliança.
21 Macia era a sua boca como manteiga, Mas o seu coração respirava guerra. As suas palavras eram mais brandas que azeite, Contudo eram elas espadas desembainhadas.
22 Lança sobre Jeová a tua carga, e ele te sustentará; Jamais permitirá que o justo seja abalado.
23 Tu, porém, ó Deus, os farás descer ao poço da perdição: Homens sanguinários e fraudulentos não chegarão à metade dos seus dias, Mas quanto a mim, eu confiarei em ti. conceda quando os filisteus o agarraram em Gate
1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.
2 Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
3 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
4 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
5 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
6 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
7 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
8 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.
9 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
10 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
11 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
12 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
13 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
14 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
15 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
16 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.
17 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
18 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
19 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
20 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
21 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
22 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
23 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]