1 Esperei com paciência por Jeová; Ele se inclinou para mim e ouviu o meu clamor por socorro.

2 Também me tirou duma cova de perdição, dum tremedal de lama; Colocou os meus pés sobre uma rocha e firmou os meus passos.

3 Pôs um novo cântico na minha boca, hino de louvor ao nosso Deus; Muitos verão isso, temerão, E confiarão em Jeová.

4 Feliz é o homem que faz de Jeová a sua confiança, E não se virá para os arrogantes e para os apóstatas mentirosos.

5 Muitas são, Jeová, Deus meu, as tuas maravilhas que tens feito, E bem assim os teus pensamentos para conosco; Ninguém há que se possa comparar a ti. Se eu quisesse declará-los e deles falar, São mais do que se podem contar.

6 Em sacrifícios e em ofertas de cereais não te deleitas; Abriste-me os ouvidos: Holocaustos e ofertas pelo pecado, não os exigiste.

7 Então disse eu: Eis que venho; No rolo do livro está escrito a meu respeito:

8 Em fazer a tua vontade, Deus meu, eu me deleito; A tua lei está dentro do meu coração.

9 Proclamei boas novas de justiça nas grandes congregações; Eis que não fechei os meus lábios, Tu, Jeová, o sabes.

10 Não ocultei dentro do meu coração a tua justiça; Declarei a tua fidelidade e a tua salvação: Não escondi da grande congregação a tua benignidade e a tua verdade.

11 Tu, Jeová, não me retirarás as tuas ternas misericórdias; A tua benignidade e a tua verdade sempre me guardarão.

12 Pois me cercaram males inumeráveis, As minhas iniqüidades me alcansaram, e não posso ver; São mais que os cabelos da minha cabeça e o meu coração me desamparou.

13 Digna-te, Jeová, livrar-me; Dá-te pressa, Jeová, em me socorrer.

14 Sejam à uma envergonhados e confundidos Aqueles que buscam tirar-me a vida, Sejam obrigados a voltar atrás e cubram-se de ignomínia Aqueles que folgam com o meu mal.

15 Fiquem desolados em razão da sua vergonha Os que me dizem: Ah! ah!

16 Folguem e regozijem-se em ti Todos os que te buscam. Digam continuamente os que amam a tua salvação: Magnificado seja Jeová.

17 Mas quanto a mim, pobre e necessitado, O Senhor cuida de mim. Tu és o meu amparo e o meu libertador; Não tardes, Deus meu.

1 Přednímu zpěváku, Davidův žalm.

2 Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání.

3 A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil.

4 A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu.

5 Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují.

6 Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může.

7 Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi.

8 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně.

9 Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých.

10 Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine.

11 Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém.

12 Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají.

13 Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne.

14 Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé.

15 Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém.

16 Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá.

17 Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin. [ (Psalms 40:18) Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž. ]