1 Aquele que habita no esconderijo do Altíssimo, À sombra do Todo-poderoso descansará.

2 De Jeová direi: Ele é o meu refúgio e a minha fortaleza, Deus meu, em quem confio.

3 Pois ele me livrará do laço do passarinheiro, E da peste perniciosa.

4 Cobrir-te-á de suas penas, E sob as suas asas encontrarás refúgio: Pavês e escudo é a sua verdade.

5 Não te assustarás do terror noturno, Nem da seta que voa de dia.

6 Nem da pestilência que anda nas trevas, Nem da destruição que assola ao meio dia.

7 Ainda que caiam mil ao teu lado, E dez mil à tua destra, Ela não se chegará a ti.

8 Somente com os teus olhos contemplarás, E verás a recompensa dos perversos.

9 Pois tu, Jeová, és o meu refúgio! Fizeste o Altíssimo a tua morada.

10 Nenhum mal te sucederá, Nem praga alguma se aproximará da tua tenda.

11 Pois aos seus anjos ordenará ao teu respeito, Que te guardem em todos os teus caminhos.

12 Eles te susterão nas suas mãos, Para não tropeçares em alguma pedra.

13 Pisarás o leão e a cobra, Calcarás aos pés o leãozinho e a serpente.

14 Pois que ele me consagrou o seu afeto, eu o livrarei; Pô-lo-ei em alto retiro, porque ele conhece o meu nome.

15 Clamará a mim, e lhe responderei: Com ele serei na angústia, Livrá-lo-ei e o glorificarei.

16 Saciá-lo-ei com diuturnidade de dias, E mostrar-lhe-ei a minha salvação.

1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.