1 A ti, Jeová, clamarei; Rocha minha, não sejas surdo para comigo; Não suceda que, ficando tu em silêncio ao meu respeito, Eu me torne semelhante aos que descem à cova.
2 Ouve a voz das minhas súplicas, quando a ti clamar por socorro, Quando levantar as minhas mãos para o teu santo oráculo.
3 Não me arrastes juntamente com os iníquos E com os que obram a iniqüidade, Os quais falam de paz com o seu próximo, Mas têm em seus corações a maldade.
4 Dá-lhes segundo a sua obra, e segundo a maldade dos seus feitos; Dá-lhes segundo o que fizeram as suas mãos, Retribui-lhes o que eles merecem.
5 Porquanto não prestam atenção às obras de Jeová, Nem ao que ele fez com as suas mãos, Derrubá-los-á e não os reedificará.
6 Bendito seja Jeová, porque ouviu a voz das minhas súplicas.
7 Jeová é a minha força e o meu escudo; Nele tem confiado o meu coração, e sou ajudado. Por isso exulta o meu coração, E com o meu cântico o louvarei.
8 Jeová é a força do seu povo, É uma fortaleza salvadora para o seu ungido.
9 Salva o teu povo e abençoa a tua herança; Pastoreia-os e exalta-os para sempre.
1 Davidův. K toběť, Hospodine, volám, skálo má, neodmlčujž mi se, abych, neozval-li bys mi se, nebyl podobný učiněn těm, kteříž sstupují do hrobu.
2 Vyslýchej hlas pokorných modliteb mých, kdyžkoli k tobě volám, když pozdvihuji rukou svých k svatyni svatosti tvé.
3 Nezahrnuj mne s bezbožníky, a s těmi, kteříž páší nepravost, kteříž mluvívají pokoj s bližními svými, ale převrácenost jest v srdcích jejich.
4 Dejž jim podlé skutků jejich, a podlé zlosti nešlechetností jejich; podlé práce rukou jejich dej jim, zaplať jim zaslouženou mzdu jejich.
5 Nebo nechtí mysli přiložiti k skutkům Hospodinovým, a k dílu rukou jeho; protož podvrátí je, a nebude jich vzdělávati.
6 Požehnaný Hospodin, nebo vyslyšel hlas pokorných modliteb mých.
7 Hospodin jest síla má a štít můj, v němť jest složilo naději srdce mé, a dána mi pomoc; protož se veselí srdce mé, a písničkou svou oslavovati jej budu.
8 Hospodin jest síla svých, a síla hojného spasení pomazaného svého on jest.
9 Spas lid svůj, Hospodine, a požehnej dědictví svému, a pas je, i vyvyš je až na věky.