1 O poderoso Deus, Jeová, fala E convoca a terra desde o nascer do sol até o seu ocaso.
2 Desde Sião, perfeição de beleza, Resplandece Deus.
3 O nosso Deus vem, e não fica em silêncio; Arde diante dele um fogo, E em redor reina uma grande procela.
4 Ele intima os céus lá em cima, E a terra para o julgamento do seu povo.
5 Reuni a mim os meus santos, Os que comigo fazem aliança por meio de sacrifícios.
6 Os céus proclamam a retidão dele, Porque é Deus mesmo quem vai julgar. (Selá)
7 Ouve, povo meu, e eu falarei; Ó Israel, e eu te protestarei: Eu sou Deus, o teu Deus.
8 Não te argüirei de teus sacrifícios, Nem de teus holocaustos, que estão sempre diante de mim.
9 Não tomarei da tua casa novilhos, Nem dos teus apriscos, bodes.
10 Pois meus são todos os animais do bosque, E os gados sobre milhares de outeiros.
11 Conheço todas as aves dos montes, E tudo o que se move no campo, tenho-o presente.
12 Se eu tivesse fome, não to diria a ti; Pois meu é o mundo e a sua plenitude.
13 Acaso hei de comer a carne de touros, Ou beber o sangue de bodes?
14 Oferece a Deus sacrifício de ação de graças, E paga ao Altíssimo os teus votos;
15 Invoca-me no dia da angústia; Eu te livrarei, e tu me glorificarás.
16 Mas o iníquo diz Deus: Que fazes tu em recitares os meus estatutos, E em tomares a minha aliança na tua boca,
17 Visto que tu aborreces a instrução, E lanças para trás das costas as minhas palavras?
18 Quando vias um ladrão, tu te comprazias nele, E participavas com os adúlteros.
19 Soltas a tua boca para a perversidade, E a tua língua trama enganos.
20 Sentado falas contra teu irmão, Difamas o filho de tua mãe.
21 Estas coisas tens feito, e calei-me; Pensavas que eu me tornaria sem dúvida como tu: Mas eu te argüirei, e te porei tudo à vista.
22 Considerai isto, vós que vos esqueceis de Deus, Para que não vos despedace eu, sem haver quem acuda.
23 Aquele que oferece o sacrifício de ação de graças, me glorifica; E àquele que prepara o seu caminho, Far-lhe-ei ver a salvação de Deus. espírito reto de ter ele entrado a Bate-Seba
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.