1 De feito Deus é bom para com Israel, Para com os que são puros de coração.
2 Mas quanto a mim, quase que os pés me resvalaram; Pouco faltou que os meus passos escorregassem.
3 Pois eu tinha inveja dos arrogantes, Vendo a prosperidade dos perversos.
4 Porque eles não têm apertos, São e robusto é o seu corpo.
5 Não participam das tribulações humanas, Nem como os outros homens são flagelados.
6 Por isso a soberba os cinge com um colar; A violência, como um vestido, os cobre.
7 Os olhos soltam-lhes da gordura, As fantasias da sua mente trasbordam.
8 Eles motejam e falam maliciosamente da opressão; Falam arrogantemente.
9 Põem nos céus a sua boca, E a sua língua percorre a terra.
10 Portanto para tais se desvia tal povo, Que bebe as suas águas em abundância,
11 Dizendo: Como sabe Deus? Acaso há conhecimento no Altíssimo?
12 Eis que tais são os perversos; E estando sempre em segurança, aumentam de opulência.
13 De certo em vão é que tenho purificado o meu coração, E lavado as minhas mãos na inocência,
14 Pois tenho sido afligido de contínuo, E castigado toda a manhã.
15 Se eu tivesse dito: Proferirei tais palavras, Eis que me teria havido traiçoeiramente para com a geração de teus filhos.
16 Quando eu pensava para compreender isto, Achei que era tarefa difícil para mim;
17 Até que entrei no santuário de Deus, E considerei o fim deles.
18 De certo tu os colocas em lugares escorregadios, Tu os lanças em destruição.
19 Como são levados à destruição num momento! Ficam de todo consumidos de terrores.
20 Como um sonho, quando se acorda; Assim tu, ó Senhor, ao despertares, desprezarás a imagem deles.
21 Quando o meu coração se exacerbava, E sentia retalharem-se-me os rins,
22 Eu estava embrutecido e ignorante: Tornei-me como um animal diante de ti.
23 Todavia estava eu de contínuo contigo, Tu me tomaste pela mão direita.
24 Guiar-me-ás com o teu conselho, E depois me receberás na glória.
25 Quem, senão a ti, tenho eu nos céus? Não há na terra quem eu deseje além de ti.
26 Desfalecem a minha carne e o meu coração; Do meu coração, porém, Deus é a fortaleza, e o meu quinhão para sempre.
27 Pois eis que hão de perecer os que se apartam de ti; Exterminarás a todos os que se desviam de ti.
28 Mas quanto a mim, bom é aproximar-me de Deus; No Senhor Jeová ponho o meu refúgio, Para que eu fale de todas as suas obras. aflito
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.