1 Elijah the Tishbite, who was one of the settlers of Gilead, said to Ahab, "As Yahweh, the God of Israel, lives, before whom I stand, there shall not be dew nor rain these years, but according to my word."

2 Then Yahweh’s word came to him, saying, 3 "Go away from here, turn eastward, and hide yourself by the brook Cherith, that is before the Jordan. 4 You shall drink from the brook. I have commanded the ravens to feed you there." 5 So he went and did according to Yahweh’s word, for he went and lived by the brook Cherith that is before the Jordan. 6 The ravens brought him bread and meat in the morning, and bread and meat in the evening; and he drank from the brook. 7 After a while, the brook dried up, because there was no rain in the land.

8 Yahweh’s word came to him, saying, 9 "Arise, go to Zarephath, which belongs to Sidon, and stay there. Behold, I have commanded a widow there to sustain you."

10 So he arose and went to Zarephath; and when he came to the gate of the city, behold, a widow was there gathering sticks. He called to her and said, "Please get me a little water in a jar, that I may drink."

11 As she was going to get it, he called to her and said, "Please bring me a morsel of bread in your hand."

12 She said, "As Yahweh your God lives, I don’t have anything baked, but only a handful of meal in a jar and a little oil in a jar. Behold, I am gathering two sticks, that I may go in and bake it for me and my son, that we may eat it, and die."

13 Elijah said to her, "Don’t be afraid. Go and do as you have said; but make me a little cake from it first, and bring it out to me, and afterward make some for you and for your son. 14 For Yahweh, the God of Israel, says, ‘The jar of meal will not run out, and the jar of oil will not fail, until the day that Yahweh sends rain on the earth.’"

15 She went and did according to the saying of Elijah; and she, he, and her household ate many days. 16 The jar of meal didn’t run out and the jar of oil didn’t fail, according to Yahweh’s word, which he spoke by Elijah.

17 After these things, the son of the woman, the mistress of the house, became sick; and his sickness was so severe that there was no breath left in him. 18 She said to Elijah, "What have I to do with you, you man of God? You have come to me to bring my sin to memory, and to kill my son!"

19 He said to her, "Give me your son." He took him out of her bosom, and carried him up into the room where he stayed, and laid him on his own bed. 20 He cried to Yahweh and said, "Yahweh my God, have you also brought evil on the widow with whom I am staying, by killing her son?"

21 He stretched himself on the child three times, and cried to Yahweh and said, "Yahweh my God, please let this child’s soul come into him again."

22 Yahweh listened to the voice of Elijah; and the soul of the child came into him again, and he revived. 23 Elijah took the child and brought him down out of the room into the house, and delivered him to his mother; and Elijah said, "Behold, your son lives."

24 The woman said to Elijah, "Now I know that you are a man of God, and that Yahweh’s word in your mouth is truth."

1 Tedy Eliáš Tesbitský, obyvatel Galádský, mluvil k Achabovi: Živť jest Hospodin Bůh Izraelský, před jehož oblíčejem stojím, že nebude těchto let rosy ani deště, jediné vedlé řeči mé.

2 I stalo se slovo Hospodinovo k němu, řkoucí:

3 Odejdi odsud a obrať se k východu, a skrej se u potoka Karit, kterýž jest naproti Jordánu.

4 A budeš z toho potoka píti, krkavcům pak jsem přikázal, aby tě tam krmili.

5 Kterýž odšed, učinil, jakž mu přikázal Hospodin. Nebo odšed, usadil se při potoku Karit, kterýž byl proti Jordánu.

6 A krkavci přinášeli jemu chléb a maso každého jitra, též chléb a maso každého večera, a z potoka pil.

7 Tedy po přeběhnutí dnů některých vysechl ten potok, nebo nebylo žádného deště v té zemi.

8 I stalo se slovo Hospodinovo k němu, řkoucí:

9 Vstaň a jdi do Sarepty Sidonské, a buď tam. Aj, přikázal jsem ženě vdově, aby tě živila.

10 Kterýž vstav, šel do Sarepty, a přišel k bráně města, a aj, žena vdova sbírala tu dříví. A zavolav jí, řekl: Medle, přines mi trochu vody v nádobě, abych se napil.

11 A když šla, aby přinesla, zavolal jí zase a řekl: Medle, přines mi také kousek chleba v ruce své.

12 I odpověděla: Živť jest Hospodin Bůh tvůj, žeť nemám žádného chleba, ani podpopelného, kromě hrsti mouky v kbelíku a maličko oleje v nádobce, a aj, sbírám dvě dřevě, abych šla a připravila to sobě a synu svému, abychom snědouce to, za tím zemříti musili.

13 I řekl jí Eliáš: Neboj se. Jdi a učiň, jakž jsi řekla, a však udělej mi prvé z toho malý chléb podpopelný a přines mi; potom sobě a synu svému uděláš.

14 Neboť toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Mouka z kbelíka toho nebude strávena, aniž oleje v nádobce té ubude až do toho dne, když dá Hospodin déšť na zemi.

15 I šla a učinila vedlé řeči Eliášovy, a jedla ona i on i čeled její až do těch dní.

16 Z kbelíka toho mouka nebyla strávena, aniž oleje v nádobce ubylo, vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil skrze Eliáše.

17 A když to přeběhlo, stalo se, že se roznemohl syn ženy, paní toho domu, a byla nemoc jeho velmi těžká, tak že nezůstalo v něm dýchání.

18 Protož řekla Eliášovi: Co mně a tobě, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomenul nepravost mou, a umořil syna mého?

19 Kterýž odpověděl jí: Dej sem syna svého. A vzav ho z lůna jejího, vnesl jej na síň, kdež sám přebýval, a položil ho na lůžko své.

20 Tedy volal k Hospodinu a řekl: Hospodine Bože můj, také-liž s tou vdovou, u kteréž pohostinu jsem, tak zle nakládáš, že jsi umořil syna jejího?

21 A roztáh se nad dítětem po třikrát, zvolal k Hospodinu a řekl: Hospodine Bože můj, prosím, nechť se navrátí duše dítěte tohoto do vnitřností jeho.

22 I vyslyšel Hospodin hlas Eliášův, a navrátila se duše dítěte do vnitřností jeho, i ožilo.

23 A vzav Eliáš dítě, snesl je z síně do domu, a dal je matce jeho. I řekl Eliáš: Pohleď, syn tvůj živ jest.

24 Tedy řekla žena Eliášovi: Jižť jsem nyní poznala, že jsi muž Boží, a že řeč Hospodinova v ústech tvých jest pravá.