1 He said to me, "Son of man, stand on your feet, and I will speak with you." 2 The Spirit entered into me when he spoke to me, and set me on my feet; and I heard him who spoke to me.

3 He said to me, "Son of man, I send you to the children of Israel, to a nation of rebels who have rebelled against me. They and their fathers have transgressed against me even to this very day. 4 The children are impudent and stiff-hearted. I am sending you to them, and you shall tell them, ‘This is what the Lord Yahweh says.’ 5 They, whether they will hear, or whether they will refuse—for they are a rebellious house—yet they will know that there has been a prophet among them. 6 You, son of man, don’t be afraid of them, neither be afraid of their words, though briers and thorns are with you, and you dwell among scorpions. Don’t be afraid of their words, nor be dismayed at their looks, though they are a rebellious house. 7 You shall speak my words to them, whether they will hear or whether they will refuse; for they are most rebellious. 8 But you, son of man, hear what I tell you. Don’t be rebellious like that rebellious house. Open your mouth, and eat that which I give you."

9 When I looked, behold, a hand was stretched out to me; and behold, a scroll of a book was in it. 10 He spread it before me. It was written within and without; and lamentations, mourning, and woe were written in it.

1 Kterýž řekl ke mně: Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou.

2 I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mně, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mně.

3 Kterýž řekl mi: Synu člověčí, já tě posílám k synům Izraelským, k národům zpurným, kteříž zpurně se postavovali proti mně; oni i otcové jejich zpronevěřovali se mi, až právě do tohoto dne.

4 K těch, pravím, synům nestydaté tváři a zatvrdilého srdce já posílám tě, a díš k nim: Takto praví Panovník Hospodin,

5 Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich.

6 Ty pak synu člověčí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobě, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváři jejich se nestrachuj, proto že dům zpurný jsou.

7 Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou.

8 Ty pak synu člověčí, slyš, co já pravím tobě: Nebuď zpurný jako ten dům zpurný. Otevři ústa svá, a sněz, co já tobě dám.

9 I viděl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mně, a aj, v ní svinutá kniha.

10 Kteroužto rozvinul přede mnou, a byla popsaná s předu i z zadu, a bylo v ní psáno naříkání, kvílení a běda.