1 The righteous perish,

and no one lays it to heart.

Merciful men are taken away,

and no one considers that the righteous is taken away from the evil.

2 He enters into peace.

They rest in their beds,

each one who walks in his uprightness.

3 "But draw near here, you sons of a sorceress,

you offspring of adulterers and prostitutes.

4 Whom do you mock?

Against whom do you make a wide mouth

and stick out your tongue?

Aren’t you children of disobedience

and offspring of falsehood,

5 you who inflame yourselves among the oaks,

under every green tree;

who kill the children in the valleys,

under the clefts of the rocks?

6 Among the smooth stones of the valley is your portion.

They, they are your lot.

You have even poured a drink offering to them.

You have offered an offering.

Shall I be appeased for these things?

7 On a high and lofty mountain you have set your bed.

You also went up there to offer sacrifice.

8 You have set up your memorial behind the doors and the posts,

for you have exposed yourself to someone besides me,

and have gone up.

You have enlarged your bed

and made you a covenant with them.

You loved what you saw on their bed.

9 You went to the king with oil,

increased your perfumes,

sent your ambassadors far off,

and degraded yourself even to Sheol.

10 You were wearied with the length of your ways;

yet you didn’t say, ‘It is in vain.’

You found a reviving of your strength;

therefore you weren’t faint.

11 "Whom have you dreaded and feared,

so that you lie,

and have not remembered me, nor laid it to your heart?

Haven’t I held my peace for a long time,

and you don’t fear me?

12 I will declare your righteousness;

and as for your works, they will not benefit you.

13 When you cry,

let those whom you have gathered deliver you,

but the wind will take them.

A breath will carry them all away,

but he who takes refuge in me will possess the land,

and will inherit my holy mountain."

14 He will say, "Build up, build up, prepare the way!

Remove the stumbling-block out of the way of my people."

15 For the high and lofty One who inhabits eternity,

whose name is Holy, says:

"I dwell in the high and holy place, with him also who is of a contrite and humble spirit,

to revive the spirit of the humble,

and to revive the heart of the contrite.

16 For I will not contend forever, neither will I always be angry;

for the spirit would faint before me,

and the souls whom I have made.

17 I was angry because of the iniquity of his covetousness and struck him.

I hid myself and was angry;

and he went on backsliding in the way of his heart.

18 I have seen his ways, and will heal him.

I will lead him also,

and restore comforts to him and to his mourners.

19 I create the fruit of the lips:

Peace, peace, to him who is far off and to him who is near,"

says Yahweh; "and I will heal them."

20 But the wicked are like the troubled sea;

for it can’t rest and its waters cast up mire and mud.

21 "There is no peace", says my God,

"for the wicked."

1 Spravedlivý hyne, a žádný nepřipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý,

2 Že dochází pokoje, a odpočívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímosti své.

3 Ale vy přistupte sem, synové kouzedlnice, símě cizoložníka a smilnice.

4 Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní?

5 Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným, zabíjejíce syny své při potocích, pod vysokými skalami.

6 Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj. Tiť jsou, ti los tvůj, na něž také vyléváš mokrou obět, obětuješ suchou obět. V těch-liž bych věcech se kochal?

7 Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obětování oběti.

8 Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc je prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš.

9 Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu.

10 Pro množství cest svých ustáváš, aniž říkáš: Daremnéť jest to. Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci, protož neželíš práce.

11 A kohož jsi se děsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani připustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlčel, a to zdávna, nebojíš se mne?

12 Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteřížť nic neprospějí.

13 Když křičeti budeš, nechať tě vysvobodí zběř tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dědičně obdrží horu svatou mou.

14 Nebo řečeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliďte překážky z cesty lidu mého.

15 Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.

16 Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil.

17 Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.

18 Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním.

19 Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.

20 Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto.

21 Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní.